Větrné mlýny a ekozakázka
Zakázku na odstranění ekologických škod provázejí v médiích mýty, šířené některými politiky. Znovu jsme se o tom mohli přesvědčit při projednávání v Poslanecké sněmovně.
Mnohokrát se mluvilo o tom, že „megazakázka“ bude stát 114 miliard. Nemile mě překvapil zvláště bývalý ministr financí Sobotka, který zaměňuje pojmy „součet garancí“ a „cena zakázky“. Pro jistotu zopakuji, že částka 114 miliard se týká právě součtu garancí, a nikoli ceny. Cílem celého projektu je naopak snížit náklady pod 100 miliard.
Těžko můžeme nyní spekulovat, zda to bude 50 nebo 70 miliard. Podstatné je, že bude-li výsledná suma nevyhovující, může vláda zakázku zrušit. Termín nabídek byl prodloužen do konce června, což znamená, že o projektu bude rozhodovat kabinet vzešlý z řádných voleb.
Z tohoto pohledu považuji usnesení sněmovny, která doporučuje projekt zrušit, za nepochopitelné. Všichni vědí, že současný stav vypisování desítek výběrových řízení je zdlouhavý a vede k navyšování garancí u postižených lokalit. Nabízí se otázka, komu a proč vadí dát vládě možnost, aby posoudila nabídky, které se mohou ukázat jako úspornější.
Další mýtus se týká formy zakázky. Ta byla schválena jednomyslně vládou a je mi líto, že někteří bývalí ministři si až teď zázračně vzpomněli, že mají výhrady.
Zákon o veřejných zakázkách obsahuje ustanovení, které za předpokladu dvou splněných podmínek povinně ukládá postupovat podle paragrafů koncesního zákona. První podmínka se týká minimální délky závazku a ta musí být 5 let. Druhá podmínka stanoví, že „dodavatel nese některá ekonomická rizika spojená s realizací veřejné zakázky, která obvykle nese zadavatel“, tj. stát. Ekotendr obě podmínky beze zbytku splňuje. Překvapujícíjeitvrzení,žeby podmínky „kvazikoncese“ měly být méně přísné nebo že by neumožňovaly dostatečnou kontrolu, na rozdíl od klasické veřejné zakázky. I „kvazikoncese“ je z právního hlediska stále veřejnou zakázkou, nikoliv koncesí podle koncesního zákona. A všechny veřejné zakázky, na rozdíl od některých koncesí, podléhají přezkumu Evropské komise. Tedy i ekotendr.
„Kvazikoncese“ je oproti klasické veřejné zakázce otevřenější a zhlediska kontroly přísnější. Boj s větrnými mlýny je někdy únavný. Věcné argumenty ale musí zaznít. Mrzí mě, že jsme si sporné body nevyjasnili s exministry již při projednávání ve vládě.
Ivan Fuksa, 1. náměstek ministra financí
Zdroj: 12.11.2009, Hospodářské noviny, rubrika Názory, Dopisy a e-maily