Novinky

Enormní hospodářský růst vyvolal neefektivní výdaje

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

Ministr financí Eduard Janota odpovídá na otázky, které se týkají nejen státního rozpočtu.

* Ministerstvo financí vyjadřuje Zlaté koruně podporu od samého jejího začátku. Považujete to s odstupem času za dobré rozhodnutí?

Rozhodně ano. Postupem času se Zlatá koruna stala prestižní záležitostí, která poskytuje vodítko občanům při volbě vhodných finančních produktů a současně dává jednotlivým finančním ústavům možnost prezentace i důležitou zpětnou vazbu. Velmi pozitivně vnímáme snahu poskytovat veřejnosti co nejvíce informací o finančních produktech, což přispívá k zodpovědnému rozhodování spotřebitelů. I když se samotné ministerstvo financí dlouhodobě věnuje práci v oblasti finančního vzdělávání, vítáme každou nestátní iniciativu v této oblasti.

* Vaším hlavním úkolem na postu ministra financí je podle očekávání příprava státního rozpočtu na příští rok. Máte ještě nějakou další prioritu?

Samozřejmě musíme úspěšně dokončit naše předsednictví v EU a v rámci možností tím udržet co nejlepší pozici České republiky na mezinárodní scéně, která je po zbytečném pádu vlády otřesená. Dalším nesnadným úkolem je udržet v únosných mezích deficit rozpočtu v letošním roce. Což vůbec není samozřejmé – kvůli hospodářskému poklesu dojde k výpadku rozpočtových příjmů ve výši přes sto miliard. I za této situace jsme se rozhodli chovat se maximálně zodpovědně a úsporně. Stanovili jsme si tři základní rozpočtové priority (věda, výzkum a vzdělání; prostředky na dofinancování projektů s podílem evropských zdrojů; dopravní infrastruktura). Jsme rozhodnuti udržet schodek co nejníže, stanovili jsme si před časem hranici 150 miliard, ale i tento cíl se dnes ukazuje jako velmi ambiciózní. Proto je nutné nejen šetřit v provozních výdajích jednotlivých kapitol, ale i odmítat řadu nároků a dodatečných požadavků jednotlivých resortů. A mohu říci, že jsem velice rád, že v otázce rozpočtové disciplíny cítím plnou podporu premiéra Fischera. Ministerstvo financí připravuje také emisi dluhopisů pro domácnosti, což rozšíří možnosti financování státního dluhu, a věříme, že i zlevní dluhovou službu. Realizovat by se mohla v posledním čtvrtletí roku 2009. Chceme se postupně dostat na úroveň vyspělých zemí, kde domácnosti přímo vlastní 10–15 % státního dluhu. Jeho dosažení se však plánuje minimálně v řádu let.

* Po propadech v minulých měsících budeme všichni s napětím čekat na výsledky ekonomiky v 1. pololetí. Jste v tomto okamžiku spíše optimista, nebo pesimista a můžeme se dočkat nějakého překvapení?

Vzhledem k vysoké míře otevřenosti české ekonomiky a k horším než očekávaným výsledkům našich největších obchodních partnerů existují rizika odhadu vývoje HDP spíše směrem dolů. Rok 2009 proto považuji za mimořádně složitý pro všechny segmenty české ekonomiky. Domnívám se však, že v dalším roce již přijde mírné oživení. Jednoznačně se ukazuje, že byla chyba spoléhat v dobách enormního hospodářského růstu na vysoké rozpočtové příjmy a namísto splácení dluhů a provádění nezbytných reforem tyto příjmy »projídat« prostřednictvím příliš štědrého sociálního systému i jiných neefektivních výdajů.

Někteří politici se zaštiťují ekonomickou teorií Johna Maynarda Keynese, podle které je přípustný rozpočtový deficit v dobách recese, ale současně se vzniklý dluh musí hradit z rozpočtových přebytků v dobách ekonomického růstu. V praxi se však přidrželi jen té příjemnější poloviny – a zadlužovali stát i v dobách rekordního růstu, což nám dnes značně komplikuje situaci.
Čím déle bude politická reprezentace odkládat potřebné reformy a čím déle bude štědrá i na místech, kde to není nezbytně nutné, tím víc budou v budoucnosti reformy bolet, a tím hůře postihnou právě ty nejslabší.

* Jsou podle vás přijatá vládní opatření reagující na krizi dostatečná a má smysl přijímat další?

Myslím si, že přijatá opatření lze považovat svým rozsahem v rámci EU za více než dostatečná. Nesmíme totiž zapomínat, že Česká republika nemusela sanovat bankovní sektor, a mohla proto použít prostředky např. na snižování odvodové zátěže či na podporu exportu, který je pro naši ekonomiku klíčový. Rozsah přijatých opatření svou výší splňuje doporučení Mezinárodního měnového fondu. V tuto chvíli by bylo dobré počkat, jak se dosavadní opatření projeví, a pečlivě jejich dopady analyzovat. Rozhodně se nepřikláním ke zbrklému přijímání dalších opatření

* V jaké výši se bude s největší pravděpodobností pohybovat letošní deficit a je v silách ministerstva něco se schodkem ještě udělat?

Především si musíme uvědomit, že problém nastal na straně rozpočtových příjmů. Vláda Jana Fischera může reagovat pouze na straně výdajů. A bohužel jsme v situaci, kdy vláda může svým rozhodnutím ovlivnit pouze necelou pětinu výdajů. Výši mandatorních – zákonných, povinných – výdajů pak lze upravit jen legislativní cestou a zde v současné době, kdy se blíží předčasné parlamentní volby a probíhá volební kampaň, neexistuje politická vůle. Některá stabilizační opatření v tomto roce již učinil můj předchůdce Miroslav Kalousek. Resorty byly nuceny ušetřit část provozních výdajů, které jsme použili na rostoucí výdaje na podpory v nezaměstnanosti. Z rezervních fondů jsme zapojili více než 30 mld. Kč do příjmů rozpočtu. Tato opatření snižují výši letošního deficitu, který však díky zmíněnému mimořádnému poklesu daňových příjmů může přesáhnout 150 mld. Kč. Za závažný považuji trend z minulých let, kdy se podíl mandatorních výdajů neustále navyšoval. Budemeli takto pokračovat dále, mohli bychom se teoreticky někdy v budoucnosti dožít dne, kdy v rozpočtu budou pouze mandatorní výdaje a na nic jiného už prostě nezbude. Ale chápu, že nikdy není populární krátit různé sociální dávky, podpory, dotace. Osobně jsem toho názoru, že není řešení přenést dopad krize na ty, kteří svou situaci už nemohou výrazně ovlivnit – tedy na důchodce. Pokud bych mohl řešit problém mandatorních výdajů, tak je pro to zcela určitě příhodnější oblast různých transferů a dávek než oblast důchodů.

* Jak hodnotíte návrhy na zavedení jednotné regulace finančního trhu v rámci EU a proč Česká republika nezastává v této věci konzistentní postoj s ostatními zeměmi?

V první řadě musíme rozlišovat mezi regulací finančního trhu a regulací dohledu nad finančním trhem. V současnosti je na evropské úrovni intenzivně diskutováno uspořádání dohledu nad finančním trhem v EU, tedy regulace dohledu, nikoliv finančního trhu samotného. Cílem projednávané reformy uspořádání dohledu nad finančním trhem v EU je za prvé vytvoření nového evropského orgánu odpovědného za sledování a vyhodnocování rizik ohrožujících stabilitu finančního systému jako celku, za druhé zlepšení dohledu nad jednotlivými finančními institucemi. Cestou k tomuto druhému cíli by přitom nemělo být vytvoření jednoho nového evropského orgánu, jak bylo mylně uvedeno některými českými médii, ale vytvoření systému, který bude zahrnovat národní orgány dohledu a tři evropské agentury pro bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálový trh vzniklé transformací již existujících výborů. Za výkon každodenního dohledu nad jednotlivými finančními institucemi nicméně zůstanou v souladu s dnešní praxí nadále odpovědné národní orgány dohledu, u nás tedy Česká národní banka. Je třeba zdůraznit, že předložené návrhy představují teprve počátek celého procesu a jejich cílem je nalezení shody mezi členskými státy na základních principech reformy. Konkrétní legislativní návrhy, jejichž schvalování bude probíhat standardním legislativním postupem, budou předloženy Evropskou komisí na podzim. Návrhy považuji za ambiciózní, ale zároveň pragmatické a reagující na hlavní nedostatky současného systému. Jsem si velmi dobře vědom skutečnosti, že připravovaná reforma změní zásadním způsobem podobu evropského finančního systému, a proto soustavně prosazuji, aby pod tlakem finanční krize nebyla upřednostňována rychlost procesu na úkor jeho kvality. Je třeba si uvědomit, že hlavním úkolem České republiky v době jejího půlročního předsednictví v Radě EU je moderování diskuse. Našemu postoji proto dominuje snaha překonat rozdílné pohledy jednotlivých členských států a nalézt řešení přijatelné pro všechny.


Zdroj: 26.6.2009, Hospodářské noviny, Zlatá koruna, autor: (št)

Nejčtenější