Novinky

Fischer na cestě do jedových lagun

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Nepřesnosti

Datum: 19.5.2009 Autor: Jiří Leschtina Zdroj: Hospodářské noviny Rubrika: Názory Strana: 10

Jedno z prvních ujištění premiéra Fischera znělo: O zakázce na likvidaci starých ekologických škod ve výši 115 miliard rozhodne až příští vláda. Teď však nový ministr financí naznačuje, že by to mohl udělat i tento kabinet. Jestli ale ministři mají pud sebezáchovy, měli by od tendru odskočit jako od nakažené krysy. A pokud by našli odvahu, krysu i zardousit - tedy zrušit soutěž, zavánějící aférou století.

Jestliže politici nemají věrohodné odpovědi na prosté otázky, je vždy dobré být ve střehu. A ministerstvo financí neumělo za Kalouska vysvětlit, proč vůbec je nutné svěřit jedinému podniku vyčištění jedovatých lagun, olejových nánosů a zamořených spodních vod z dob komunismu. Tvrzení, že jinak bychom nestihli termín do roku 2015, je nesmyslné. Žádná vláda se k takovému datu nikdy nezavázala, nežádá to po nás ani Evropská unie.

Třikrát ano, třikrát ne Když jsme před rokem napsali, že ministerstvo by se mělo vrátit sice k pomalé, ale průhlednější praxi vypisování menších zakázek na čištění jednotlivých lokalit, napsal v polemice náměstek ministra financí Ivan Fuksa: „Jedna velká zakázka bude pod veřejným dohledem, zatímco tisíců drobných zakázek by si nikdo nevšiml.“ Teď můžeme vidět, jak si vládní úředníci ten veřejný dohled představují.

Veřejnost nemá šanci se dozvědět, na základě jakých kritérií postoupily do finále společnosti Enviromental services, Ceosan Group a Marius Pedersen Engineering. Ostatní tři uchazeči prý neprokázali schopnost zakázku zvládnout. V čem ale byl rozdíl například mezi postoupivším konsorciem v čele s J&T a neúspěšným sdružením kolem PPF? Ta otázka je o to naléhavější, že obě společnosti měly za partnery firmy, považované za jedničky v sanacích...

Zcela neprůhledná je pak hra kolem ceny zakázky. Ministerstvo není schopné doložit, kolik vlastně bude odstranění škod stát. Nikdy si nezjistilo, jak velké je ve skutečnosti znečištění, k jehož odstranění se vláda zavázala. Jak ale potom chce kabinet posuzovat a porovnávat nabízené ceny, s nimiž přijdou tři zbylí uchazeči?

Dáme vám, kolik si řeknete Vše nasvědčuje tomu, že vládní úředníci vypsali zakázku, jejíž skutečnou cenu neznají. Přesto ministerstvo vyhlašuje, že je připraveno výherci tendru zaplatit až 115 miliard korun. Co když je ale blíž pravdě ministerstvo životního prostředí, které odhaduje škody jen na čtyřicet miliard korun? Už jen tenhle rozpor by měl vést opozici k tomu, aby volala po zrušení zakázky.

Komentář MF

Ekoškody řešíme transparentně!
Datum: 20.5.2009 Autor: Ivan Fuksa Zdroj: Hospodářské noviny Rubrika: Názory Strana: 10

Všichni, kdo chtějí demonstrovat svoje kritické, nezávislé myšlení, upozorňují na údajná pochybení a rizika tendru na odstranění ekologických zátěží. V komentáři Jiřího Leschtiny se objevují až básnické obraty, jako „nakažená krysa“ či „aféra století“. Podstatná fakta však unikají.

Lze souhlasit, že pokud se veřejnosti nedostane věrohodné odpovědi na otázky, je dobré být ve střehu. Jenomže k dialogu jsou vždycky potřeba dva. Ministerstvo již více než rok pořádá konference, poskytuje materiály, vysvětluje a vše zveřejňuje na webu. Přesto denně čteme omyly, polopravdy a nesmysly.

Prý jsme si vymysleli, že je nutno odstranit škody do roku 2015, i když takový závazek nemáme ani to po nás nechce EU. Je to však termín, na kterém u většiny lokalit trvá Česká inspekce životního prostředí.

Co se týče návratu k současné „pomalé, ale průhlednější“ praxi - kdo z veřejnosti se zajímá o desetimilionové či stamilionové ekologické zakázky? Jsou snad stamiliony jen „drobné“? Zakázky, kde členové hodnoticí komise hlasují tajně, vícekriteriální zakázky, kde je na zvážení členů komise, ke komu se přikloní, protože nemusí vyhrát nejnižší cena... Doporučil bych kritický pohled i na tento pomalý systém.

O velké zakázce zveřejňujeme vše, co můžeme -všechny doklady, které musí uchazeči doložit (nikdo nic neposuzuje, požadovaný dokument jste předložil -nepředložil, ano - ne), jediným kritériem je cena.

Pan Leschtina píše, že „veřejnost nemá šanci se dozvědět, na základě jakých kritérií postoupily do finále“ tři společnosti. To prostě není pravda. Postoupivší jen doložili všechno to, co jsme po nich žádali. Požadavky byly obsaženy v dokumentaci, kterou jsme dali k dispozici. Ministerstvo musí postupovat podle zákona o zakázkách. Každý uchazeč obdržel vyrozumění.

Každý sám ví, jaké doklady nepředložil. Pokud s tím nesouhlasí, posoudí to ÚOHS. Každý uchazeč může zveřejnit, proč byl vyřazen. Ptají se novináři vyřazených?

Proč jim své konkrétní chyby nikdo nesdělil?

Ministerstvo údajně „vyhlašuje, že je připraveno zaplatit až 115 miliard“. To také není pravda. Už rok opakujeme, že chceme platit co nejméně a že škody jsou s největší pravděpodobností nižší. A pokud se vládě bude zdát částka vysoká, může zakázku nepřidělit.

Martin Bursík prý hovoří o odhadu škod ve výši 40 miliard. Na vládě s koncepcí zakázky souhlasil a souhlasí s ní i nadále.

 

Nejčtenější