Ekoškody řešíme transparentně!

Všichni, kdo chtějí demonstrovat svoje kritické, nezávislé myšlení, upozorňují na údajná pochybení a rizika tendru na odstranění ekologických zátěží. V komentáři Jiřího Leschtiny se objevují až básnické obraty, jako „nakažená krysa“ či „aféra století“. Podstatná fakta však unikají.

Lze souhlasit, že pokud se veřejnosti nedostane věrohodné odpovědi na otázky, je dobré být ve střehu. Jenomže k dialogu jsou vždycky potřeba dva. Ministerstvo již více než rok pořádá konference, poskytuje materiály, vysvětluje a vše zveřejňuje na webu. Přesto denně čteme omyly, polopravdy a nesmysly.

Prý jsme si vymysleli, že je nutno odstranit škody do roku 2015, i když takový závazek nemáme ani to po nás nechce EU. Je to však termín, na kterém u většiny lokalit trvá Česká inspekce životního prostředí.

Co se týče návratu k současné „pomalé, ale průhlednější“ praxi - kdo z veřejnosti se zajímá o desetimilionové či stamilionové ekologické zakázky? Jsou snad stamiliony jen „drobné“? Zakázky, kde členové hodnoticí komise hlasují tajně, vícekriteriální zakázky, kde je na zvážení členů komise, ke komu se přikloní, protože nemusí vyhrát nejnižší cena... Doporučil bych kritický pohled i na tento pomalý systém.

O velké zakázce zveřejňujeme vše, co můžeme -všechny doklady, které musí uchazeči doložit (nikdo nic neposuzuje, požadovaný dokument jste předložil -nepředložil, ano - ne), jediným kritériem je cena.

Pan Leschtina píše, že „veřejnost nemá šanci se dozvědět, na základě jakých kritérií postoupily do finále“ tři společnosti. To prostě není pravda. Postoupivší jen doložili všechno to, co jsme po nich žádali. Požadavky byly obsaženy v dokumentaci, kterou jsme dali k dispozici. Ministerstvo musí postupovat podle zákona o zakázkách. Každý uchazeč obdržel vyrozumění.

Každý sám ví, jaké doklady nepředložil. Pokud s tím nesouhlasí, posoudí to ÚOHS. Každý uchazeč může zveřejnit, proč byl vyřazen. Ptají se novináři vyřazených?

Proč jim své konkrétní chyby nikdo nesdělil?

Ministerstvo údajně „vyhlašuje, že je připraveno zaplatit až 115 miliard“. To také není pravda. Už rok opakujeme, že chceme platit co nejméně a že škody jsou s největší pravděpodobností nižší. A pokud se vládě bude zdát částka vysoká, může zakázku nepřidělit.
Martin Bursík prý hovoří o odhadu škod ve výši 40 miliard. Na vládě s koncepcí zakázky souhlasil a souhlasí s ní i nadále.

Autor: Ivan Fuksa, první náměstek ministra financí

Zdroj: 20.5.2009, Hospodářské noviny, rubrika Názory, autor: Ivan Fuksa