Novinky

Nešikanujte daňovou správu

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Lidé MF

V poslední době se ministr financí Miroslav Kalousek dostává do palby protichůdné kritiky. Někteří jej obviňují z přílišného liberalismu a oslabování pozic státu, naopak jiní, jako novinář Pavel Máša ve svém Úhlu pohledu (Kalouskova neústavní šikana, LN 14. 4.), z arogantního zneužívání moci a státní šikany. Jeho článek se týká nedávného rozsudku senátu Ústavního soudu, který v podstatě zakázal namátkové kontroly daňové správy.

Především z článku vyplývá, že došlo k nesprávnému pochopení pojmu „namátková kontrola“. Autor má zřejmě pocit, že zlý úředník finančního úřadu s ďábelským smíchem ukáže prstem na libovolného podnikatele, který se mu nelíbí třeba kvůli tomu, že má hezčí manželku. Do sídla nebohého podnikatele vzápětí vpadne ozbrojené komando, které obrátí kancelář vzhůru nohama. Tak to prosím nefunguje.

Provedení kontroly je podnikatelům s dostatečným předstihem oznámeno dopisem či telefonicky. Finanční úřad jim sdělí, jaká daň a za jaké zdaňovací období bude podrobena kontrole, tak aby daňový subjekt mohl v dohodnutý den zajistit přítomnost oprávněné osoby a aby mohl požadované doklady připravit. A není rozhodující, zda byl podnikatel zařazen do plánu kontroly z důvodu pochybnosti, či namátkově. Ke všem je přistupováno stejně. Do zahájení daňové kontroly má navíc podnikatel možnost podat dodatečné daňové přiznání, pokud se domnívá, že daň není v dané chvíli přiznána ve správné výši.

Pan Máša dále ministra napadá, že „zpochybňuje oprávněnost existence Ústavního soudu“. Nic takového ale neučinil. Namítl pouze, že pokud nebudeme mít nástroj namátkových kontrol, hrozí riziko obrovských daňových úniků. V takové situaci je ohroženo financování základních funkcí státu, tedy i fungování soudů. Použiji analogii - představte si, že by někdo zakázal revizorům namátkově kontrolovat cestující v hromadné dopravě. Prudce by se snížilo riziko odhalení černého pasažéra, lidé by si přestali kupovat jízdenky a hromadná doprava by zkolabovala.

V komentáři se dále argumentuje, že „nerespektujeme práva jednotlivce“. Problém je, že daňové řízení nelze porovnávat s řízením trestním. Jedná se o věc naprosto odlišnou, kdy nemůžeme vyšetřování trestných činů přirovnávat ke kontrole daňové povinnosti. Takovéto srovnání by vedlo k překvapivému závěru, že daň v podstatě představuje trest za schopnost zajistit si svou prací a podnikáním příjem a zisk. Překvapivé také je, že senát Ústavního soudu nevyužil své pravomoci zrušit příslušné ustanovení zákona, pokud jej považuje za protiústavní.

Autor článku, který si plete nález senátu Ústavního soudu a soudu jako celku, opomíjí jednu podstatnou věc. Ministerstvo financí a daňová správa se tímto nálezem dostávají do velmi těžké pozice, kdy bude možno vždy konstatovat, že nerespektují soudní moc. V případě, že se bude daňová správa chovat v mezích nálezu, nebude to v souladu s dosavadní judikaturou správních soudů (zejména Nejvyššího správního soudu). A samozřejmě naopak. Nyní tedy musíme počkat, jak se s nálezem vypořádají správní soudy.

Na závěr uvádím, že jsme se obrátili na partnerské evropské daňové správy s dotazem, zda je u nich možno provádět namátkovou kontrolu. Z jejich odpovědí jednoznačně vyplývá, že namátková kontrola představuje zcela běžnou součást správy daní s nepostradatelnou preventivní funkcí. Jejím zákazem bychom se přiblížili snad jedině Bělorusku, kde byly daňové kontroly (a to všechny, nejen ty namátkové) zakázány výnosem prezidenta republiky Lukašenka. A to si snad ani pan Pavel Máša nemůže přát.

Zákazem bychom se přiblížili snad jedině Bělorusku, kde byly daňové kontroly (a to všechny, nejen ty namátkové) zakázány výnosem prezidenta republiky Lukašenka.

Autor: Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF ČR


Zdroj: 22.4.2009, Lidové noviny, Horizont, rubrika Polemika, autor: Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF ČR

Nejčtenější