Rozhovor s Miroslavem Kalouskem: V noci se budím hrůzou

Ve funkci ministra financí sklízí lidovec MIROSLAV KALOUSEK samou chválu, i když se mu v čase krize státní rozpočet rozpadá pod rukama. Přiznává, že se kvůli své práci budí v noci hrůzou. Nedělá dobrá rozhodnutí - vybírá jen mezi špatnými a ještě horšími.

* Loni na podzim jste byl oceněn jako nejlepší ministr financí z rozvíjejících se evropských ekonomik. Jak nejlepší ministr financí v době krize zajistil své osobní úspory? Nakoupil jste zlato, zbavil se rizikových akcií...?

Zlato ani umělecké předměty nenakupuji a nejsem tak strašně bohatý, abych měl část rodinného jmění v akciích. Změny jsem neměl zapotřebí. Úspory mám na běžných nebo termínovaných účtech, a to v takové výši, že jsou spolehlivě pojištěny. A ani na vteřinu jsem nepřestal důvěřovat ve stabilitu českých bank.

* Je to adrenalinová záležitost, být ministrem financí - nota bene v předsednické zemi EU - zrovna v době globální krize?

Mimořádně. Jsou to dva vyčerpávající úvazky najednou. Polovinu týdne obvykle věnuji předsednictví někde v cizině, zbytek týdne doháním svou práci doma. S víkendy to slavné není a v noci se často budím hrůzou, co všechno jsem zanedbal nebo rozhodl špatně. Ale lhal bych, kdybych zapíral, že mě to hrozně baví a že je to výjimečná zkušenost.

* Je známo, že neumíte dobře anglicky. Vadí to, když předsedáte evropským ministrům financí?

Má angličtina je opravdu špatná. Je to handicap, ale je to menší problém, než jsem si myslel. Navíc i kdybych uměl anglicky hodně dobře, zásadní jednání bych si stejně netroufl vést bez tlumočníka.

* Nestojí ale role moderátora hlavně na neformálních kuloárních jednáních? Třeba když Kypr žádá výjimku z celoevropské sazby DPH na své propanbutanové lahve?

Pozor, jednání s Kyprem o propan-butanu je věc velmi složitá, to bych stejně vedl jen s tlumočníkem. Jinak obecně o co jde, to si v kuloárech říct dokážu. Na druhé straně: nemáte-li co říci, je lhostejno, v kolika jazycích jste tu nemohoucnost schopen osvědčit. A z toho mě dosud nikdo neobvinil.

* Pane nejlepší ministře financí, ruku na srdce: bylo už Česku nejhůře, nebo je to ještě před námi?

Jediná poctivá odpověď je: nevím. Opravdu nevím, kde je dno, a nevím, kdy se od něj odrazíme. Existují analýzy, že by v závěru roku mohlo přijít oživení, jiné tvrdí, že až koncem roku 2010. Za posledního tři čtvrtě roku byly všechny prognózy ekonomů, ministrů financí i guvernérů staré už druhý den poté, co je zmínění vyřkli. V téhle době jsou na tom meteorologové nekonečně lépe než ekonomičtí prognostici.

* S jakým nejkrizovějším scénářem dnes pracujete?

Pořád věřím, že na tom budeme lépe než většina zemí kolem nás, určitě než země eurozóny. Ale samozřejmě čím hůře bude eurozóně, tím hůře na tom budeme i my coby proexportně orientovaná ekonomika. Poklesne-li v Německu HDP o procento, u nás to bude vždy o půl procenta. Vnější efekty nás ovlivňují daleko více než jakákoli protikrizová opatření vlády. V tuto chvíli pracuj eme v realistickém scénáři s růstem HDP nula až minus dva, ale nemohu vyloučit, že vám za měsíc řeknu, že to bude ještě horší.

* A co ještě katastrofičtější scénáře? Někteří ekonomové mluví přímo o možném kolapsu světových financí, kdy by peníze ztratily jakoukoli cenu a platilo se zlatem...

Chápu, že pro média je lákavé malování nejkatastrofičtějšího scénáře, ale já bych se na tom nerad podílel. Už proto, že ekonomie je věda společenská a platí v ní různé expektace. Tedy, když o něčem hodně mluvíte, může to nastat jen proto, že o tom hodně mluvíte.

* Jednala už o variantách, které by si třeba vyžádaly i asistenci ozbrojených sil, vláda či bezpečnostní rada státu?

Ne, to dnes rozhodně není problém pro bezpečnostní radu státu. Promýšlíme různé varianty, ale asi nejkatastrofičtější by v tuto chvíli bylo, kdybychom začali hasit oheň benzinem. Jakkoli teď ekonomika potřebuje fiskální impulsy, musí to mít míru. Krize je přece důsledkem kultury života na dluh - a představa, že ji budeme řešit bezhlavým zadlužováním na úrovni státu, je blízká katastrofě. Vezměte si scénář: začalo to krizí hypotéčních úvěrů, následně úvěry nebyly schopny splácet ani privátní firmy, banky se dostaly do vážných problémů a vlády musely finanční systémy sanovat - ale co když už nikdo nebude moci půjčit vládám? Žádný institut nejvyššího věřitele tady přece není. Pak si můžete na stole malovat deficity, jaké chcete, ale peníze nemáte ani pro ty nejchudší. Což nám ale teď vůbec nehrozí.

* A co nám tedy reálně hrozí?

Náš peněžní systém je bezpečný a nemám ani obavy o financování státního dluhu. Ale velmi jsem protestoval, když nás zahraniční média začala házet do jednoho pytle se všemi zeměmi střední a východní Evropy. To už jsem pokládal za riskantní, protože některé okolní státy si nestojí nejlépe. Třeba mají jejich domácnosti úvěry v zahraničních měnách a oslabování národních měn pak samozřejmě komplikuje splácení oněch úvěrů. To se nás netýká. Naším problém by bylo dramatické tempo zvyšování státního dluhu a tím nárůst nákladů na dluhovou službu. Nás jen v roce 2009 budou úroky z minulých dluhů stát padesát miliard korun. Budeme li se bezhlavě zadlužovat dál, pak to číslo poroste. A když budeme muset platit ročně sto, sto dvacet miliard, pak to vytlačí výdaje na bezpečnost, vzdělání, zdravotnictví - a budeme vydělávat už jen na úroky z dluhů.

* Proto jste teď přišel s návrhem vydat státní dluhopisy pro domácnosti? Z obavy, že už nám nikdo jiný nepůjčí?

Je pravda, že je dnes trh zavalen obrovskými emisemi vládních dluhopisů. Ale já jsem o tom vážně přemýšlel už před krizí: nabídnout domácnostem, jestli nechtějí držet část státního dluhu. Přiznám se, že důvodem je donutit banky, aby přemýšlely o své poplatkové politice. Mě totiž vůbec netěší, že šedesát procent zisků našich bank není z úvěrů, ale z byznysu a poplatků. Když emisí státních dluhopisů nabídnu alternativu bankovních produktů, tak doufám, že to vyprovokuje banky k pružnější politice v této oblasti. Vzhledem k tomu, že jsem už v odborných časopisech zaznamenal podrážděné komentáře k tomuto úmyslu, tak jsem možná na dobré cestě.

* Parametry dluhopisů zatím tajíte, pouze naznačujete, že úrok bude mezi třemi a čtyřmi procenty. Bude-li ten úrok pevný, pak ale domácnosti ponesou riziko inflace.

Ponesou, ale na druhé straně mají absolutně bezpečnou investici. Čím větší je jistota, tím menší musí být výnos. A kdyby se jim to vzhledem k inflaci přestalo líbit, mohou dluhopisy hned státu odprodat zpátky.

* Mají tyto dluhopisy i jiný než ekonomický motiv? Má to být i sázka na vlastenectví, že občan v nouzi pomáhá svému státu?

Ano, doufám, že česká domácnost uvěří svému státu a jeho stabilitě. A ministr financí proto bude mezi prvními, kdo si půjde dluhopisy koupit.

* Jakou část úspor na dluhopisy proměníte?

Tu část, která je odložena na zlé časy a na kterou se nesahá. Konkrétně to bude pár set tisíc korun.

* Prezident Klaus vás chválí za zdrženlivost při řešení následků krize. Shodujete se s ním v jeho názoru, že krize stejně jako chřipka musí sama odeznít a léčit ji nemá smysl?

S panem prezidentem na to máme velmi podobný pohled. Oba jsme mimořádně zdrženliví ve víře, že fiskální impulsy státu mohou krizi vyřešit. Vláda nějakými promyšlenými zásahy může a musí ztlumit dopad krize na obyvatele, ale to je všechno, co zmůže. Nemůže nad krizí zvítězit a neměla by napáchat více škody než užitku, tedy ekonomiku předlužit, přeregulovat.

* Až se tedy v Praze potkáte s Baráčkem Obamou, řeknete mu po pravdě, co si myslíte o jeho strategii nalít do ekonomiky co nejvíce peněz?

Kdo jsem, abych mohl hodnotit záchranný balíček největší ekonomiky světa? Co si myslí nějaký Kalousek, je Baráčku Obamovi úplně jedno. Je to jejich svaté právo, ale já prostě nevěřím tomu, že obrovské výdaje přinesou kýžený efekt. Přitom vím dobře, že kdo dnes řekne, že si půjčí veliké peníze, toho lid miluje. I já jsem byl bombardován otázkami - kolik dáte na boj s krizí? Sto miliard? Dvě stě miliard? Pod tímhle tlakem politik lehce řekne: „Tri sta miliard!" A hned vyskočí pan Paroubek a zvolá: „Ta vláda je neschopná, já bych dal pět set miliard!"

* Největší panika začala loni v září, když pád investiční banky Lehman Brothers spustil dominový efekt. Kdybyste to byl vy, kdo o tom má rozhodnout: měl tehdy stát banku radši zachránit?

Na to neexistuje korektní odpověď. Kdybych byl Jiří Paroubek, pohlédnu vám upřeně do očí a řeknu: „Kdybych já byl americkým prezidentem, zachránil bych Lehman Brothers a dnes by všude kvetly růže." Já říkám - nevím. Nebyl jsem v té situaci a děkuji pánubohu, že jsem o něčem podobném nemusel rozhodovat ani doma. Když se totiž dostanete do téhle situace, neexistuje dobré rozhodnutí, vážíte jen mezi dvěma špatnými.

* Nevděčíte více než pánubohu domácí krizi bank z 90. let?

Nepochybně. Zkušenost z lokální krize a z obrovských nákladů, které jsme za ni zaplatili, byla příliš čerstvá na to, aby bilance našich bank byla dnes stejně mizerná.

* Jak dnes odhadujete letošní schodek státního rozpočtu?

Souvisí to s tím, jaký bude vývoj ekonomiky v roce 2009 - a to je přesně to, co nevím. Naposledy jsem odhadoval schodek 73 miliard při jednoprocentním růstu. Dnes se obávám, že růst bude pod nulou, takže bude-li vývoj HDP třeba minus dva, pak deficit odhaduji někde mezi 120 a 130 miliardami.

* Takže kromě toho, že jste nejlepší ministr financí, budete i ministr financí, který vykázal rekordní schodek rozpočtu.

Byl by to rekordní deficit, protože je tu rekordní krize. Jediné, co teď vláda může udělat poctivého, je, že neutratí o korunu více, než si naordinovala v nekrizovém rozpočtu. Ale obrovský propad příjmů samozřejmě vykompenzovat nemůže.

* Nervete si dnes vlasy, že obří deficity byly i v letech, kdy se ekonomice dařilo?

Dopustili jsme se strašných chyb, když jsme se zadlužovali i v časech dobrých. Já jsem dnes pod palbou těch, kdo v dobách šestiprocentního růstu vyráběli devadesátimiliardové deficity. Kdybych já měl v příštím roce šestiprocentní růst, měl bych rozpočet vyrovnaný, možná přebytkový.

* Mluvíte o Paroubkově vládě, ale v ní seděla a pro státní rozpočet hlasovala i KDU-ČSL v čele s Miroslavem Kalouskem.

Samozřejmě. Jestli si něco budu do smrti vyčítat, tak tohle. Já jsem jako předseda KDU-ČSL v roce 2005 trval na udržení výdajových limitů a s Grossem jsem to ještě uhádal. Pak mi ale Paroubek při koaličním jednání řekl: „Když to nepodpoříte, prohlašuji to s komunisty." A já se dopustil zásadní politické chyby, že jsem mu neřekl: „Tak si to s nimi prohlašuj".

* Co s tím dnes dělat? Čekat zase na lepší časy?

Já jsem vždy věřil poučce, že reformy se mají dělat v dobrých časech, kdy je jejich dopad nejmenší. Fór je v tom, že to nefunguje. Veřejnost má k reformám naprostou nechuť, politici mají sklon k populismu a v dobrých časech se jim maximálně chce chlubit se dobrými časy. Takže jediné, co jde, je provést reformy v časech zlých, kdy už nic jiného nezbývá. To je dnes případ Maďarska nebo Lotyšska, kterým už ani nikdo nechce půjčit. A jsou nuceni přistoupit na kroky, které by si u nás nikdo nedovolil ani zašeptat, aby nebyl zlynčován. Platy státních zaměstnanců o pětinu dolů, zmrazení důchodů, razantní nárůst spoluúčasti na zdravotní péči...

* Jak daleko jsme my dnes od takového nárazu do zdi?

Nemám křišťálovou kouli. Neumím odhadnout, jak se bude vyvíjet ekonomika, kdy se odrazíme ode dna, jak ochotně budou kapitálové trhy financovat naše státní dluhy. Může to trvat ještě řadu let, ale může to přijít už za dva roky.

* Platí stále vaše odhodlání skončit s touto vládou v politice?

Počkejte, vy mě někam posouváte! Já jsem řekl, že to pokládám za pravděpodobné, ale nikdy jsem nemluvil o definitivním rozhodnutí.

* A kdy se rozhodnete?

Kdybyste byli tak hodní a nechali ten čas na mně, byl bych vám moc vděčný. Dnes ta chvíle ještě nenastala.

* Takže je možné, že byste se třeba vrátil i do čela KDU-ČSL?

To v žádném případě. Ne že bych k tomu nebyl vyzýván z různých regionů. Ale jsem přesvědčen, že pokud to kterýkoli bývalý předseda KDU-ČSL myslí se stranou dobře, kandidovat nemůže. Že si lidovecký Obama (míněn Cyril Svoboda, pozn. red.) myslí něco jiného, je jeho věc. Voda asi teče do kopce.

* Dnes tedy váháte mezi domácí politikou a privátem? Nebo by vás lákal Brusel?

A co třeba studium? Víte, kolik já toho neumím? V Bruselu by mě sice spousta práce lákala, ale spousta agend by mě tam ničila. Navíc by se mi tam stýskalo, ze mě už nikdy nebude světoobčan. Daleko do Bechyně...

***

Miroslav Kalousek (48)

• Hlavní ekonomický expert KDU-ČSL a „lidovecký Richelieu" pochází z Tábora. V Praze vystudoval na chemického inženýra a během studií, v roce 1984, vstoupil do lidové strany. Do převratu pracoval v gumárenském národním podniku Mitas Praha, po něm jako poradce vicepremiéra Antonína Baudyše a pět let jako ekonomický náměstek ministra obrany. Od roku 1998 je poslancem, tři roky byl předsedou rozpočtového výboru a v roce 2003 si ho KDU-ČSL zvolila za předsedu. Odstoupil v srpnu 2006 po nezdařeném pokusu sestavit vládu s ČSSD za tiché podpory komunistů. Od roku 2007 je ministrem financí. Je ženatý, má dvě děti a trvale žije vjihočeské Bechyni.

KDYŽ SE BUDE STAŤ BEZHLAVÉ ZADLUŽOVAT, BUDEME ČASEM VYDĚLÁVAT UŽ JEN NA ÚROKY ZE STARÝCH DLUHŮ.

PROSAZUJE

• Snížení DPH na služby v restauracích, ale i v kadeřnictvích nebo u opravářů kol, bot a oděvů. Tím chce podpořit podnikání a čelit nezaměstnanosti. Ministerstvo financí spočítalo, že stát se tak připraví na příjmech o více než pět miliard korun, rozpočty obcí přijdou o další dvě miliardy.
• Zrušení platových stropů, nad nimiž už lidé neplatí zdravotní a sociální pojištění. Nejbohatší lidé s příjmem nad 87 tisíc korun hrubého, kterých je zhruba sto tisíc, by tak kvůli krizi platili vyšší daně. Podle Kalouska je to v časech největší krize fér.
  Mírnější postup „berňáků" ke dlužníkům postiženým krizí. Ministerstvo financí požádalo daňovou správu o maximální vstřícnost vůči firmám, které se dostaly do problémů, protože jejich odběratelé neplní své závazky.

ODMÍTÁ

• Snížení sazeb spotřební daně z benzinu a nafty. Návrh ČSSD snižoval sazbu u benzinu o 2,50 koruny na litr, u nafty o dvě koruny za litr, a to do konce příštího roku. Kalousek to označil za „obludný populismus", kvůli kterému by veřejné rozpočty přišly o 15 až 18 miliard. Zákon minulý týden ve sněmovně neprošel o dva hlasy.
• Šrotovné, které navrhuje sociální demokracie. „Pokud bych na podobný návrh kývl, podpořím jedno odvětví, které si odkrojí z veřejných financí více, než na co má nárok. To zase znamená, že jednomu odvětví pomohu, ale ostatní odvětví potrestám," řekl Kalousek.
• Daňové prázdniny pro živnostníky (osoby samostatně výdělečně činné), které navrhovali někteří politici ODS. „To porušuje princip rovného přístupu k daňovým poplatníkům," prohlásil.

V DOBRÝCH ČASECH SE POLITIKŮM DO REFOREM NECHCE. TAKŽE REFORMY SE MUSEJÍ DĚLAT, KDYŽ JE DOBA ZLÁ.

Zdroj: 23.3.2009, Týden, autor: Miroslav Korecký, Vladan Gallistl