Novinky

Končím s eurem

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

MIROSLAV KALOUSEK - Nezodpovědné chování vlád zemí EU dělá ze společné měny časovanou bombu, říká český ministr financí.

FINANČNÍ KRIZE

* EURO: S čím jste se vrátil ze setkání ministrů financí Evropské unie?

KALOUSEK:Na stůl se dostaly ambiciózní návrhy francouzského předsednictví. Šlo o podrobný popis společné evropské pozice na summitu zemí G20 (skupinu G20 tvoří 19 ekonomicky nejsilnějších států světa a Evropská unie – pozn. red). Spousta věcí byla formulována konkrétně bez jakýchkoli dopadových studií. Myslím si, že je vyloučeno, aby tyto návrhy na summitu skutečně reprezentovaly postoj Evropské unie. Jediné, co lze podpořit, je snaha o globální koordinaci řešení světové finanční krize.

* EURO: Jakou by taková koordinace měla mít podobu?

KALOUSEK: Měli bychom dospět k tomu, že budeme na základě společných principů přistupovat k otázkám regulace, výměny informací a k posuzování produktů. Nejen u hraček nebo jídla, kde to velmi dobře funguje, ale také u finančních instrumentů tak, aby bylo jasné, co se prodává a co kupuje. Což v případě některých derivátů dříve nebylo ani pravdou ani zvykem. To jsou dle mého názoru body užitečné. Určitě ale není možné zformovat společný evropský postoj během jednoho týdne. Bude možné zformulovat společnou vůli a společný scénář, jak dospět k plánu koordinace, což vůbec není málo.

* EURO: Nehrozí tedy, že v rámci snahy o rychlou reakci projdou nepromyšlená opatření s těžko odhadnutelnými dopady v budoucnu?

KALOUSEK: Historie nás učí, že rychlá a nepromyšlená politická řešení, jejichž prvotním motivem bylo říct voličům, že máme recept na problém, napáchala téměř vždy více škod než užitku. V oblasti regulace a zejména v oblasti velkorysé fiskální politiky jsou radikální a revoluční řešení v drtivé většině škodlivá. Nemám jediný důvod si myslet, že nyní by tomu bylo jinak. Jsem přesvědčen, že regulační rámec finančního trhu se má zlepšovat, ale jsem pro evoluci. Určitě ne pro rychlá a radikální, lépe řečeno revoluční, řešení. Ač se to možná nezdá, nejsem úplným nepřítelem aktivních opatření fiskální politiky, nicméně jsem hluboce přesvědčen, že současná situace vyžaduje především obnovení důvěry v monetární systém. Příliš aktivní fiskální politika není efektivní, jsou to jednoduše řečeno vyhozené peníze, nikoli nástroj na vhodné řešení současné situace.

* EURO: Jenže vzhledem k rétorice většiny členských zemí jdete s tímto názorem proti proudu…

KALOUSEK: Přiznávám, že můj názor je v rámci rady ministrů menšinový. Avšak nehodlám jej kvůli tomu měnit. Většina kolegů v radě ministrů je přesvědčena, že aktivní fiskální politika je tím správným nástrojem. Já si to nemyslím. Domnívám se, že nyní je naším úkolem zachovat zdrženlivý postoj, co nejméně překážet kapitálovému a mezibankovnímu trhu a snažit se o obnovení důvěry ve férovou soutěž, tržní ekonomiku a monetární systém.

* EURO: Naznačil jste možnost regulace finančních produktů. To je téměř nemožný úkol. Jediné alespoň trochu reálné řešení je certifikovat úplně každý finanční nástroj na trhu, což je však absurdní. Jakým způsobem budou ony zmiňované regulace fungovat?

KALOUSEK: Je tu určitý názor, že vámi zmíněné řešení je tou cestou. Každý produkt by měl být homologován a certifikován jako každý jiný výrobek v EU. Já se samozřejmě obávám, že pokud by tento názor zvítězil, tak nejen obrovsky vzrostou náklady na finanční produkty, ale zabrzdí se vývoj finančního trhu.

* EURO: Nehledě na fakt, že by musela vzniknout nová certifikační autorita. Ta by musela fungovat podle nějakých pravidel, někdo by na její chod musel dohlížet, byla by to obrovská byrokratická zátěž s pochybnou efektivitou...

KALOUSEK: To je přesně ono. Já nechci a priori odmítat tuto myšlenku. Jenže vždycky to přijde ve formě nějakého nápadu, za nímž už ale není žádná dopadová studie a analýza toho, co všechno by takové opatření přineslo. Přijít s nějakým nápadem a říct: tohle je jediná správná cesta, to je úplně stejná hloupost jako vůči každému nápadu a priori zaujmout negativní stanovisko. Já se nechci dopustit ani jednoho, ani druhého. V globálním světě je nesmírně důležité, aby existovala komunikace mezi regulátory a mezi vládami, aby byl postup aktivních opatření, ať už regulačního charakteru nebo fiskální politiky, koordinován. Aby nehrozilo, že svým opatřením výrazným způsobem poškodím souseda. Protože pokud v globální ekonomice ublížím sousedovi, vrátí se mi to jako bumerang. Pro ambiciózní politiky je samozřejmě strašně lákavé říct: já mám nástroj na všechno, naliji do toho deset miliard, nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat. Tomu každý volič rozumí. Efekty bývají v lepším případě nulové, ve standardním případě negativní. Daleko hůř se voličům vysvětluje, že je potřeba obnovit důvěru v tržní ekonomiku. Když jim řeknete, že jediné, co s jejich penězi teď můžeme udělat, je šetřit je co nejvíc, snížit vládní spotřebu a vyklidit z prostoru státem garantované peníze, aby to více motivovalo privátní finanční domy k vzájemnému půjčování, tomu už voliči až tolik nerozumí. Proto je pro politiky tolik svůdné akcentovat aktivní fiskální politiku, i když její efekty jsou problematické.

* EURO: Lze tvrdit, že se trh vlivem státních peněz deformuje?

KALOUSEK: Masivní státní intervence samozřejmě deformuje trh. Banky se státními garancemi se budou chovat nadále komerčně. A i ty, které jsou zcela zdravé, přicházejí a říkají si o podporu. Logicky nechtějí být v komparativní nevýhodě. Bohužel mají pravdu. Jsem přesvědčen, že na ty sanační peníze mají nárok. To jsou první negativní důsledky nadměrné fiskální politiky, a to uplynulo teprve pár měsíců. Můžeme si být téměř jistí, že další ještě přijdou. Takto obrovské státní podpory do bank znamenají obrovskou emisi státních dluhopisů, a je zde další negativní efekt – tyto dluhopisy vytěsňují z trhu privátní subjekty, protože investoři se na státní papíry s radostí vrhnou. Logicky s tím bude souviset velký problém s refinancováním státních dluhů a zadlužením ekonomik. Je to víceméně začarovaný kruh. Populární je dnes postavit se na vysokých podpatcích za řečnický pult a říct, že jsem politik, který zná recepty na všechny problémy finanční krize. Rozhodnu o investicích v desítkách miliard eur a vy se nemusíte bát. Bohužel to na veřejnost funguje.

* EURO: Může chování politiků krizi tímto způsobem prohlubovat?

KALOUSEK: Zcela jistě. Ještě méně zodpovědně se chovají politici v zemích, které krize tolik nezasáhla. Jako u nás. Dnes a denně čelím výrokům opozice, které by se daly přeložit do vět: toho bohdá nebude, aby se evropská finanční krize odehrála bez nás, to bychom byli špatní Evropané. Jako by si neustále přáli, abychom také museli dělat zásadní aktivní opatření proti krizi, byť tato chvíle není pro žádné zásadní kroky vůbec vhodná. Nyní je chvíle vhodná pro rozumnou a střízlivou politiku, která navrátí důvěru ve finanční trhy. Opozice namísto toho neustále zkouší vyvolat poptávku po razantních krocích. To je stará politická vesta. Nejdřív vás vyděsí něčím, co de facto neexistuje, a pak slíbí, že vás ochrání.

* EURO: Jako třeba výroky francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Nejsme pro něj spíše než cílem prostředkem, který jej má vynést do funkcí, jež možná brzy vytvoří postupující integrace?

KALOUSEK: Myslím, že to je poněkud příkré hodnocení. On má pocit, že našel kartu, která mu umožní být nejlepším politikem. Prezentuje se jako někdo, kdo má veškerá řešení na problémy finanční krize. Celá řada evropských politiků je jím uhranutá a na jeho názory slyší. Ale je tu ještě jeden rozměr. Část států EU léta o něco usilovala a současná krize je příležitost, jak to nyní snadno prosadit. Osmdesát procent požadavků prezidenta Sarkozyho nemá s krizí vůbec nic společného. Ještě před rokem neměl šanci, nyní ji má. Já bych to skoro přirovnal k situaci v bezpečnostní oblasti v období po 11. září 2001. Do tohoto data nebylo možné omezit lidskou svobodu ve jménu bezpečnosti a boje proti terorismu. Byť se o to všechny tajné služby snažily. Jedenácté září bylo výjimečnou příležitostí prosadit opatření, která s ním neměla vůbec nic společného. Nutno říci, že USA a jejich tajné služby toto datum proměnily v deset naprosto úspěšných penalt. Je logické, že vovzduší krize finančního světa se politici typu pana Sarkozyho pokoušejí o to samé. Já se však také snažím dělat to, čemu věřím. To znamená, že kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou škodlivé pro českou ekonomiku, nejsem schopen akceptovat.

* EURO: To vás čeká těžký půlrok v období našeho předsednictví. S jakým konkrétním programem do něj Česká republika půjde?

KALOUSEK:České předsednictví si klade jako hlavní úkol seriózně moderovat diskusi. Předsedající má tu výhodu, že může řadit témata, ovlivňovat program zasedání tím, že stanovuje prioritu témat. Má jistou nevýhodu v tom, že nemůže být stoprocentně reprezentantem svého národního zájmu. Musí být moderátorem, který se snaží na konci vytvořit nějaký kompromis. Jakkoliv třeba francouzské předsednictví tlačí své cíle mimořádně tvrdě a ambiciózně, tak je tlačí s cílem dosáhnout nějakého kompromisu. Naším úkolem bude být korektním a nestranným moderátorem. Můžeme předsednické role využít ke spoustě věcí, ale nesmíme ji zneužít.
Naší prioritou bude v rámci řešení finanční krize respekt k pravidlům, která si Evropa stanovila – nejenom pro dobré časy, ale i pro špatné časy. Dodržovat pravidla v dobrých časech, to koneckonců umí každý. Půjde nám tedy zejména o respekt k pravidlům, která platí obecně, a k evropským hodnotám. K férové soutěži, paktu stability a růstu a makroekonomické disciplíně vlád.

* EURO: Jenže všechny vámi jmenované zásady se pravidelně porušují...

KALOUSEK: Zvenčí to tak vypadá. Na druhé straně, všichni ministři se k nim přihlásili. Dojde-li v důsledku finanční krize k jednorázovému porušení třeba paktu stability, pak to musí být přesně zacílená a především časově jasně ohraničená akce. Nesmí se z toho stát pravidlo. Chci věřit tomu, že se tak všechny země budou chovat.

* EURO: Možná se během našeho předsednictví bude řešit podpora automobilovému sektoru, zatím kromě bank nejvíce postiženému krizí. Jaký bude váš postoj?

KALOUSEK: Já to obecně pokládám za nevhodné. Pokud se státy shodnou na podpoře automobilového průmyslu, budu to akceptovat, avšak s nechutí. Vlivem minulé hospodářské politiky se Česká republika stala automobilovou velmocí. V takovém případě bych parciálně poškodil svoji zemi, kdybych říkal, že podporu nechci. Doufám ale, že tahle dohoda nenastane. Podobné jednání totiž vede jen k přerozdělování bídy. Tak dlouho bude stát všechno možné sanovat, až to přestane být konkurenceschopné. My s tím máme osobní zkušenost. Když se restrukturalizovaly české hutě a železárny, dostaly podporu Vítkovice, a ziskový Třinec nikoliv. Třinec se přirozeně ohradil a ptal se, proč byla státem na jeho úkor podporována jeho konkurence. Logicky si vydobyl právo na státní podporu, i když ji nepotřeboval. Totéž se nyní děje na bankovním trhu, tím samým jsem argumentoval v případě Porcely a Crystalexu. Měl bych se v rámci záchrany těchto podniků obrátit na sklárny Moser nebo Nižbor a říct: vážení přátelé, vy jste teď mnoho let na tomto trhu soutěžili s Crystalexem a v okamžiku, kdy Crystalex v té soutěži podlehl, se teď na něj musíte složit ze svých peněz? Tím bych popřel všechny principy férové soutěže, principy tržní ekonomiky, principy Evropské unie.

* EURO: Má v současné atmosféře cenu diskutovat dále o přijetí společné měny?

KALOUSEK: Jestli je v mých postojích nějaká výrazná změna, tak je to v názoru k co nejrychlejšímu přijetí eura. Já jsem byl ještě před krátkým časem pevně přesvědčen, že termín 1. ledna 2012 je tím nejlepším pro Českou republiku. Změnil jsem své mínění právě kvůli fiskální politice zemí eurozóny. Euro je úspěšný politický projekt. Úspěšný je proto, že pro něj byla společná politická vůle, a také proto, že politici akceptovali názor odborníků, kteří stanovili určité požadavky a předpoklady. Jeden z těch nejdůležitějších byl požadavek dodržování paktu stability a růstu, tedy kontroly deficitu a celkového dluhu. V okamžiku, kdy mám pocit, že obě tato kritéria, jak míra deficitu, tak i míra celkového dluhu, bude řada zemí bez rozpaků porušovat, tak říkám pozor, počkejme. Co bude dál? Buďto centrální banka na takto expanzivní fiskální politiku zareaguje vyššími úrokovými sazbami, což povede k silnému ochlazení eurozóny, nebo na to reagovat nebude, což povede k velké inflaci. Bylo by nezodpovědné spěchat do této rizikové oblasti.


Zdroj: 10.11.2008, Euro, autor: Karel Zaoral

Nejčtenější