Novinky

V popisu práce mám nestrašit lidi krizí, říká ministr Miroslav Kalousek

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

* Pane ministře financí, s letopočty končícími osmičkou jsou v české historii spojeny zlomové události. Nebudou si naši vnuci s letošní osmičkou spojovat, že začala světová krize, kvůli které jejich dědové přišli o úspory, práci či dům?

Určitě ne. Já jsem to shrnul do věty – končí výjimečně dobré časy a začínají časy nikoli krizové, ale normální. Těch několik let, která minula, byla shodou především vnějších podmínek a vnější poptávky výjimečně dobrá a růst byl přes šest procent. To bylo na hranici kapacity české ekonomiky. To, že je na vrcholu svého cyklu a že nutně musí dojít ke zpomalení, jsme všichni věděli. V době, kdy po americké krizi nebylo ani vidu, ani slechu, jsme plánovali na jaře letošního roku růst nikoli šest a půl procenta, který byl loni, ale pouze 4,8 procenta. To, že americká krize bude mít nepřímý dopad na českou ekonomiku, je zřejmé. Banky budou výrazně obezřetnější při poskytování úvěrů. Zpomalení bude o něco málo větší, než jsme očekávali. Pořád to ale bude růst, a to růst podstatně rychlejší než v zemích eurozóny. Nepřestaneme se jim úrovní své ekonomiky přibližovat. Nehrozí žádná krize, je dál dost ziskových příležitostí. Český bankovní sektor je zdravý a bezpečný. Z tohoto hlediska některým tvůrcům katastrofických scénářů vyčítám, že straší lidi. Nechápu, že někdo, kdo léta zanedbával fiskální konsolidaci, se teď pouští do scénáře, kterému říkají záchrana české ekonomiky.

* Už jste řekl, že přímý dopad na českou ekonomiku mít krize nebude, ale že sekundárně se to projeví v tom, že banky nebudou ochotny půjčovat peníze, podniky nebudou moci investovat, že bude míň práce. Nemáme se přece jenom obávat, že výhledově k recesi dojde?

Počkejte, nepoužívejte výraz recese. Recese je pokles hospodářského růstu. To nikdo neočekává a nic takového nehrozí. Růst prostě nebude šest procent, bude nižší. Recese je minus, a mi očekáváme plus, a to poměrně vysoké.

* Vy máte v popisu práce nás uklidňovat, že se nic neděje. Ale přece jsme jen malým státem ve velkém světě. I kolem nás v Evropě to vypadá špatně. Z čeho vychází váš optimismus, že čes -ké banky nic neohrozí, přece jen jsou to dceřiné společnosti velkých bank?

Já nemám v popisu práce nikoho marně uklidňovat. Já mám v popisu práce nelhat, nestrašit a říkat pravdu. Ty, co mají pocit, že mají v popisu práce strašit, nabádám v tom strašení k jisté rezervovanosti. Český bankovní sektor je stabilní, ale máte pravdu, že jsou to v drtivé většině dceřiné společnosti zahraničních bank. Ale jsou to subjekty českého právního řádu. Jejich managementy se zodpovídají českým zákonům a českému regulátorovi. Ten laický podhled, že by snad z nich mohly mateřské společnosti vytáhnout peníze, a ohrozit tak bilanci českých bank, absolutně neplatí.

* V Irsku, kde občané začali kvůli krizi panikařit, se vláda zaručila za jejich vklady. Kdyby došlo k nejhoršímu, byla by česká vláda ochotna se také zaručit?

Já vůbec neodpovím na otázku kdyby, protože vaše otázka v sobě obsahuje premisu, která vůbec nehrozí. Pokud irská vláda k něčemu podobnému přistoupila, tak k tomu měla důvody. V České republice taková situace neexistuje a já pokládám za nezodpovědné o tom spekulovat.

* Americký senát schválil půjčku na pomoc bankovnímu sektoru. Je to podle vás krok dobrým směrem, aby se situace uklidnila?

Mně vůbec nepřísluší hodnotit rozhodování americké vlády. Rozhodování amerického Kongresu muselo být mimořádně bolavé a já bych nechtěl být v jejich kůži. Jako Miroslavu Kalouskovi se mi to mimořádně nelíbí. Je vždy velký morální hazard znárodnit ztráty privátních institucí poté, co nezodpovědným chování došly k velkým privátním ziskům. A argumentačně to nahrává všem marxistům a etatistům na celém světě. Jako ministru financí evropské země se mi to samozřejmě líbí, protože ten krok nepochybně přispěje ke stabilizaci trhů a k tomu, aby se infekce nešířila do Evropy a popřípadě, pokud dojde k nějakým ztrátám, aby došlo k měkkému přistání, a nikoli k nárazovým otřesům.

* Každopádně řadu bank sanovaly i evropské státy, a ty jsou blíž než Amerika. Kdyby k ohrožení došlo u nás, pomohli byste?

Takovou situaci nelze simulovat. To je vždy konkrétní situace, a v takovém případě každá vláda, ať už to udělala, nebo neudělala, neměla po ruce ideální rozhodnutí. V našem případě není potřeba na vaši otázku odpovídat, protože si myslím, že taková situace nenastane.

* Vládu o pomoc požádala krachující firma Crystalex. Je to podobné tomu, jako když jinde pomáhají bankám.

To se nedá srovnávat. Bylo by velké zjednodušení tvrdit, že se Crystalex dostal do konkurzu kvůli finanční krizi. Ta s tím nesouvisela téměř vůbec. Není ani fér říkat, že se do té situace dostal kvůli zpevňování kurzu koruny. To jeho potíže pouze urychlilo. Už v roce 2000 se tam začala kumulovat ztráta. Ten podnik doplatil na to, že jeho management a ti, kteří tam vykonávali vlastnická práva, důsledně nerestrukturalizovali. Oni se snažili zajistit lepší a delší financování své narůstající finanční zátěže, ale nerestrukturalizovali skupinu, která evidentně produkovala ztrátu. A ztrátu produkovat do nekonečna nejde. Vláda v takovém případě nesmí veřejnými prostředky pomoci podniku ani simulovat roli privátního investora či bankéře. Byl by to hazard s veřejnými prostředky a také nefér vůči hospodářské soutěži a všem konkurentům. Co byste chtěl říci například pracujícím ve sklárnách Nižbor nebo Moser? Vy jste s nimi vedli konkurenční boj a teď se na ně máte skládat, když v tom boji neuspěli. To je mimořádně škodlivé. A když někdo argumentuje, že stát měl v tom podniku svůj podíl, tak zdůrazňuji, že stát tam neměl žádná vlastnická práva. Vlastnická práva za stát vykonávala ČSOB, která byla současně jedním z věřitelů. To je bohužel dědictví Mertlíkových a Sobotkových smluv. Já to nekritizuji. Jen říkám, že ČSOB a pánové Květ a Souček měli v rukou restrukturalizaci podniku tak, aby nezkrachoval. Oni dokonce odmítli, aby stát měl v orgánech společnosti své zástupce. Takže stát na rozdíl od odborů své zástupce v dozorčích radách neměl. Když dnes odbory volají k odpovědnosti stát, tak tomu příliš nerozumím.

* Chápu to dobře, že podle vás je jakýkoli zásah státu na pomoc podniku nepřípustný za jakýchkoli podmínek?

Umím si představit naprosto výjimečnou situaci, která dostane důležitý strategický podnik do problémů nikoli vlastní vinou jeho vlastníků, ale zásahem vis maior. Například environmentální katastrofou. Tam si veřejnou podporu představit umím, tam si umím představit, že bych dokázal vyjednat v Evropské komisi notifikaci podpůrného programu. Veřejná podpora nemůže suplovat chyby managementu.

* Zpomalí se růst, jaký to bude mít vliv na rozpočet?

Náš poslední odhad v září je, že ekonomika zpomalí na čtyři procenta, Česká národní banka odhaduje 3,6 procenta. Jaká budou ta procenta za dva měsíce, neví nikdo z nás. Také musím zdůraznit, že neexistuje jednoduchá rovnice mezi číslem hospodářského růstu a naplněním příjmů. Jestli dojde k propadu příjmů, nebude větší než deset miliard korun, ale kolik, opravdu nevím. Proto mi připadá nejbezpečnější a nejférovější pokračovat dál v legislativním procesu na základě těch indikátorů, na kterých jsme rozpočet postavili s tím, že je naprosto vyloučené zvýšit výdaje, které jsou zafixované. Pokud budou příjmy nižší než předpokládané, je ohroženo pouze číslo deficitu. Potom budeme výdaje regulovat tak, abychom vydali o to méně, o co větší bude skutečný propad příjmů.

* Znamená to, že základní cíl je, aby se nezvětšil deficit?

Samozřejmě. To chce celá vláda. Výdaje budou regulovány, část z nich bude takzvaně zavázána a bude je možné uvolnit jen v případě, budou-li příjmy.

* Kde byste chtěli šetřit?

V provozních výdajích jednotlivých kapitol. Což bude mimořádně bolavé, ale je to úplně stejné jako v rodinném rozpočtu. Jestliže zítra přijdete o práci a budete nezaměstnaný, tak si nebudete moci dovolit výdaje, s kterými jste počítal, budete si je muset odpustit a bude to pro vás velmi bolavé.

* Přece jen to přirovnání kulhá, protože stát není rodina a má jiné možnosti.

Měl by se chovat stejně odpovědně. Protože pokud dlouhodobě vydává víc, než jsou jeho příjmy, dostane se do mimořádných sociálních potíží a nebude mít pomoc ani pro ty nejchudší a nejslabší.

* Stát udrží deficit déle než rodina.

Nikoli donekonečna. Vezměte si, že jenom na úroky dluhů z minulosti zaplatíme v příštím roce 50 miliard korun. Kdybychom se zbytečně nezadlužovali, mohli bychom mít výrazně přebytkový rozpočet. Stát sice vydrží s deficity déle než rodina, nicméně náklady na dluhovou službu mu brání, aby ty peníze vydával na něco užitečnějšího.

* Můžete ilustračně říci, kde budou muset ministerstva šetřit?

Abych nestrašil jiné ministry, tak řeknu, že ve svém vlastním resortu bych to řešil odložením výdajů souvisejících s informačními systémy.

* Nebude to souviset s platy zaměstnanců?

Tam platí explicitně růst o 1,5 procenta. Případné vázání výdajů by se nedotklo ani mezd, ani dávek. Pokud by došlo k rychlejšímu propouštění zaměstnanců, tak by to neznamenalo ušetření prostředků, ale zvýšení mezd pro ty, co tam zůstanou.

* Uvažujete i o zkrácení mandatorních výdajů například o snížení státní podpory na stavební spoření?

Samozřejmě rozmýšlím, jaké výdaje zavázat, ale protože k něčemu takovému ještě nepřistupujeme, tak to nebudu dělat ani v našem rozhovoru.

* Já se ptám v souvislosti s tím, že se ekonomika ochlazuje a že bude, jak říkáte, potřeba šetřit.

Mělo se šetřit v době, kdy byla ekonomika přes šest procent. Ty časy se propásly a je to škoda, protože by systémové kroky byly jednodušší a růst by je vyrovnal. Alfa a omega pro stabilizaci veřejných rozpočtů je uzdravit a reformovat systémy, které souvisejí se stárnutím populace. Stárnutí populace je objektivní fakt a my na něj musíme reagovat reformou penzijního systému a systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud se tyto reformy neprovedou, tak nelze udržet dlouhodobě vyrovnanou bilanci veřejných rozpočtů bez ohledu na to, jaký tady bude hospodářský růst.

* Budete mít dost hlasů pro schválení rozpočtu? Vyjednáváte už s rebely?

Já doufám, že ano, ale to není úkol pro ministra financí. Ten jedná se svými vládními kolegy a se šéfy klubů. Ministr financí nevyjednává se všemi poslanci. To není jeho úkol.

* Například poslanec Vlastimil Tlustý řekl, že pro jakékoli vaše reformy hlasovat nebude, a tím nepřímo zpochybnil i hlasování pro rozpočet. Budete jednat i s ním?

Co se týče rozpočtu, určitě mě očekávají vyjednávání s odborníky z rozpočtového výboru. Tuším, že tam ten pán, na kterého se mě ptáte, není.

* Když jsme u toho pána, na kterého se ptám, tak by mě zajímalo…

Promiňte, ministr financí se ve veřejných rozhovorech nebude vymezovat vůči tomu pánovi.

* … mě by zajímalo, z čeho pramení vaše nevraživost.

Já k němu necítím žádnou nevraživost a je mi to úplně jedno.

* Jemu ale jedno nejste. Teď dokonce uvedl, že vládu řídí Kalousek. To vám musí minimálně lichotit.

Ten pán mě nezajímá a tím méně jeho výroky.

* Řada lidovců, se kterými jsem mluvil, vskrytu přivítala aféry a rozkol ODS jako velkou výpomoc ve vašich vlastních problémech. Cítíte to také tak?

Já jsem ministr koaliční vlády a ODS je můj koaliční partner. Těžko po mně můžete chtít, abych se radoval z potíží, které jsou ve straně koaličního partnera.

* Co říkáte na to, co se děje u vašeho partnera?

Jako ministr koaliční vlády se z toho neraduji, protože to může jen těžko vládu posilovat, ale na rozdíl od jiných afér, které známe z minulosti, tady je výrazný rozdíl. V minulosti se ten či onen předseda koaliční strany snažil problém zamést pod koberec, a v tomto případě předseda ODS se to snaží řešit z mého pohledu velmi transparentně a velmi sympaticky.

* Podle vás je transparentní a sympatické, že když se objeví podezření, že ministr Langer lobbuje za své kamarády, tak premiér Topolánek udělá tis -kovku, na které řekne, že je to normální a že to dělá desetkrát denně?

Mně se zatím způsob, jakým řeší Mirek Topolánek problémy ve své straně, ať ty skutečné, nebo ty vykonstruované, zdá mimořádně transparentní a mimořádně sympatický.

* Ještě k vaší rodné straně. Jak jste spokojený s tím, kam vede KDU-ČSL Jiří Čunek?

Jsem loajální člen své strany, teď ze všech sil vedeme volební kampaň do krajských a senátních voleb a já se jim v tom snažím ze všech sil pomáhat.

* V KDU-ČSL je řada lidí, kteří si myslí, že tyto volby budou o bytí a nebytí Jiřího Čunka jako předsedy strany. Myslíte si to také?

Jsou to první volby předsedy Čunka a já mu upřímně přeji co největší úspěch.

* Jeho pověst a pozice ve straně je otřesena jeho aférami, takže je možné, že prohrané volby budou poslední kapkou.

Obecně platí, že úspěch ve volbách předsedu posílí a neúspěch oslabí.

* Co říkáte na postoje vašeho kolegy a poslance Ludvíka Hovorky, který v poslední době leckdy hlasuje proti vládě? Když vy jste byl předsedou lidovců, on takto nevyčníval. V čem se podle vás skrývá motiv jeho změny?

Jsou dvě možnosti – buď mají některé duševní pochody progresivní trendy, nebo pan poslanec Hovorka objevil onu vzrušující sladkost pozornosti médií, kde stačí být jen tím sto prvním, který není pro, a je jedno proč.

* Některé jeho výhrady k návrhům ministra zdravotnictví Julínka souznějí s názory jeho stranických kolegů.

Každá strana má spektrum názorů, a záleží na tom, zda je dokáže sjednotit. A za druhé, jestli v koaličních jednáních dokáže uzavřít čestný kompromis. Což se vedení strany a poslaneckého klubu zatím dařilo. V tomto smyslu jediný, kdo nerespektuje kompromisy, je pan kolega Hovorka. Jestli někdo oslabuje pozici svého předsedy jako vyjednavače těchto kompromisů, je to právě on, ale nevím, zda si to uvědomuje.

* Poslední věc – podle některých vašich vyjádření se chystáte dát za dva roky vale politické kariéře. Proč?

Pokládám za pravděpodobné, že po dvaceti letech veřejné služby půjdu dělat něco jiného. Vychází to z mých soukromých úvah a není to žádná svatá přísaha, může se to změnit. Kdybych musel udělat to rozhodnutí teď, tak ano, tak bych odešel.

* Neslyšíte mezi spolustraníky, abyste se vrátil do stranické politiky?

Ano, ale jestli se ptáte, zda uvažuji o tom, že bych někdy kandidoval na předsedu KDU, tak v tomto bodu je to neodvolatelné, ne, nikoli.

Buď mají některé duševní pochody progresivní trendy, nebo pan poslanec Hovorka objevil onu vzrušující sladkost pozornosti médií, kde stačí být jen tím sto prvním, který není pro, a je jedno proč


Zdroj: 4.10.2008, Právo, Rozhovor, autor: Oldřich Danda

Nejčtenější