Novinky

Kalousek: Když církevní zákon neprojde, také vyjde slunce. Ale bude to ostuda.

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

Ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) koncem dubna, když se začalo jednat o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi, připustil, že o některých změnách návrhu by se dalo jednat. Teď striktně říká: „Strašně mě mrzí, že jsem to vůbec vypustil z pusy.“

* E15: Před časem jste tvrdil, že pokud by byl návrh církevního zákona neprůchodný, jste připraven k ústupkům. K jakým?

Strašně mě mrzí, že jsem to vůbec vypustil z pusy. Vůbec jsem to neměl říkat, protože to vyjádření bylo posunuto úplně jinam. Dohodu s církvemi pokládám za férovou, navržené řešení za ideální a způsob vypořádání nákladů pro stát za nejlepší. A upřímně řečeno, otvírám údivem oči nad některými z kolegů, kteří říkají, že šedesát let je moc, že ta doba musí být kratší. Kdyby podnikali a někdo jim dal vybrat, jestli za úrok 4,85 chtějí splácet šedesát nebo dvacet let, tak by se nerozmýšleli ani půl vteřiny. Výhodnější je prostě varianta šedesáti let. Tak proč, když zastupují stát, chtějí méně výhodnou variantu. Tomu nerozumím.

* E15: Jak bylo vaše vyjádření posunuto?

Řekl jsem – ano, jsem politický realista, a jestli v této podobě návrh nemá šanci na průchodnost, tak nemohu říct, že se nebude jednat. Jedná se ale o dohodu, kde jsou na jedné straně zástupci církví a na druhé straně zástupci státu, a dohoda je nějaký kompromis. A tato dohoda je férová. Takže mě opravdu mrzí, že jsem řekl, že připouštím změny. O tomto zákonu nerozhoduje jenom Poslanecká sněmovna. Ta de facto ratifikuje dohodu. Jestli si tedy někdo přeje nějaké změny, tak do té hry musí být přizvána druhá strana dohody. A já samozřejmě nevím, jestli sedmnáct církví, které se už dohodly, bude ochotno ustoupit.

* E15: Parlament přece neratifikuje dohodu, má schválit zákon. A někteří poslanci tvrdí, že vláda dostatečně neodůvodnila částku 83 miliard korun, na níž je zákon postaven.

Vláda předkládá zákon, který – bude-li schválen – zmocňuje předsedu vlády, aby podepsal dohodu. Když tomu dáme jistou mediální zkratku, tak je to ratifikace nějaké dohody. Ten zákon obsahuje střeva té smlouvy. Všechny mezinárodní smlouvy, které sněmovna ratifikuje jsou ber neber. Těžko dávat pozměňující návrhy, když by s nimi druhá strana nesouhlasila. Všechny mezinárodní smlouvy, které parlament ratifikuje, jsou ber nebo neber. Možná je dobré připomenout, že Parlament ČR zatím bez problémů schválil stovky nejrůznějších mezinárodních smluv. S jednou jedinou výjimkou: mezinárodní smlouvy České republiky s Vatikánem. A obávám se, že tuto smlouvu parlament ani nikdy neschválí. A se stejnou nadějí hledím vstříc návrhu církevního zákona. Když neprojde, ono druhý den také vyjde slunce. A chleba se také bude péct. A ideje těch sedmnácti církví neschválením tohoto zákona neskončí. Bude to jenom hrozná ostuda České republiky, že nedokázala jako jediná postkomunistická země tyto dohody dotáhnout do konce.

* E15: Proč vláda dostatečně neodůvodnila částku 83 miliard korun?

Ta suma zdůvodněná je. Není to nic jiného než výsledné číslo, které začalo kvalifikovaným odhadem průměrné ceny nemovitostí. Ten byl při vyjednávání nakonec o něco snížen. Dám vám jiný příklad. V roce 1992 jsem byl shodou okolností odpovědný za vyjednávací tým, který počítal infrastrukturní majetek mezi Českou a Slovenskou republikou pro případ dělení státu. Dobrali jsme se nějakých výsledků, ty posvětila expertní komise. Byly to úhledně omašličkované dva metry spisů. A politici mašličky ani nerozvázali a plácli si na dva ku jedné. Dnes je chápu. Oni neměli šanci otevřít spisy a jít číslo po čísle. Pokud opravdu chtěli udělat nekrvavou, gentlemanskou dohodu.

* E15: To je ale úplně něco jiného…

Jistě, každý příklad kulhá. Proč ale tenkrát nevstal Vlastimil Tlustý a nekřičel? Samozřejmě že existuje alternativa. Existuje alternativa vydat mimořádný dluhopisový program ve výši 83 miliard korun a dát církvi tuto částku cash. Teď hned. Nedáme jí ani o korunu víc, ale bude nás to stát o několik desítek miliard korun víc, protože na obsluze dluhopisového programu prodělá stát víc.

* E15: Proč je ale filozofie vyrovnání s církvemi jiná, než byla u restitučních zákonů?

Ale tady přece skutečně nejde o restituce. Církve na jednu stranu říkají, tak dobře, napravte nám část vzniklých škod, protože všechny škody se napravit nedají. Stát říká ano, my chceme napravit části křivd. A současně říká, že církve jsou na území tohoto státu nesmírně prospěšné. Je to dohoda, která napravuje část křivd a hledá jiný model existence církví v rámci české společnosti. To je to, co mě na tom přitahuje.


Zdroj: Mladá fronta - E15, 20.05.2008, autor: Jana Havlingerová

Nejčtenější