Novinky

Na větší snížení daní nemáme peníze

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

Kdybych stát řídil jako firmu, nejprve bych seškrtal výdaje, a teprve pak snižoval daně, říká ministr financí Miroslav Kalousek

Před dveřmi do své kanceláře na ministerstvu financí Miroslav Kalousek předem hlásí, že tam má nepořádek. A ještě před začátkem rozhovoru si postěžuje, že toho v uplynulých dnech moc nenaspal, protože po úterním představení reformy teď jeho úřad pracuje na paragrafovaném znění.

 

* Tři dny po zveřejnění reformy se dají ohlasy rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně chvála škrtů v sociální oblasti, na straně druhé rozpačité, až kritické ohlasy na změny v daních. Nebyla chyba spojovat reformy do jednoho – jak říká premiér – batohu? Neměli jste nejprve škrtat, a teprve pak přijít s daňovými změnami?

To je politická realita. Nemůžete dělat vždycky to, co byste si přesně přál, ale to, co je průchodné. Realita je jak aktuální stav veřejných rozpočtů, tak politická realita závazků jednotlivých stran. Ve veřejných rozpočtech je dnes bilance téměř o devadesát miliard horší než v době, kdy politické strany psaly své programy a uzavíraly předvolební závazky. Zhruba o sedmdesát miliard více je to na výdajové straně a necelých dvacet miliard je propad příjmů státu na základě poslední novely zákona o dani z příjmu, to znamená dvanáctiprocentní sazba a dopad společného zdanění manželů, který byl daleko větší, než se předpokládalo. Za této situace musí vláda předložit balík reformních opatření, aby mohla sestavit rozpočet s deficitem ne větším než tři procenta hrubého domácího produktu. To je priorita číslo jedna. Musíme zastavit tempo zadlužování. V rámci této velmi drsné reality je nutné najít domluvitelný kompromis. Kdybychom to řešili opravdu jen technicky, tak se první rok dva soustředíme jen na výdajovou stranu, a teprve pak budeme restrukturalizovat daně. Říkám, že kdyby „ta firma byla moje“, tak bych pravděpodobně tento postup volil.

* Kdyby měla lidová strana ve sněmovně 51 procent poslanců, tak byste daně odložili?

Nevím, jak by se k tomu politicky stavěla KDU-ČSL, proto říkám – v uvozovkách – kdyby ta firma byla moje, tak bych volil jiný postup. Na straně příjmů bych asi jen zastropoval sociální a zdravotní pojištění a soustředil bych se na stranu výdajů. Teprve po vyrovnané bilanci veřejných rozpočtů bych se věnoval daním. Ale já respektuji politickou realitu a vím, že opatření jen na výdajové straně jsou neprůchodná. Jsou tady politické strany, které uzavřely své závazky a pro něž je nemyslitelné, že by se řešila jen výdajová strana.

* Ale daňová reforma opravdu není nijak hluboká.

Máme-li jako prioritu číslo jedna snížit deficit, tak v tom, co můžeme udělat s daňovými sazbami, jsme velmi omezeni. Daňovou kvótu můžete restrukturalizovat, ale nemůžete si dovolit opatření, která by znamenala propad příjmů v desítkách miliard, protože byste jen prohloubil deficit a šel byste proti prioritě číslo jedna. Takže jediné, co v prvním kroku můžeme udělat, je restrukturalizovat daňovou kvótu. Správný je trend, že se přesouvá část daňové zátěže z přímých odvodů do nepřímých daní, snižuje se daňová zátěž jak fyzickým, tak právnickým osobám a filozofie u daně z příjmu fyzických osob maximálně podporuje rodiny s dětmi. Ptáte-li se, zda bych si přál kroky hlubší a rychlejší, říkám ano. Ale právě proto je správné, že to jde ruku v ruce. Kdyby měly být kroky na příjmové straně větší, museli bychom ušetřit víc i ve výdajích.

* Mluvil jste o tom, že je to politické rozhodnutí, ale že racionálnější by bylo reformy rozdělit...

Já si netroufnu říct, že je to racionálnější, protože ekonomie je věda společenská, nikoli exaktní. Mluvil jsem o technickém řešení.

* Ale mluvil jste o politickém rozhodnutí. A když si dneska otevřete noviny, jsou plné analýz o tom, že ta reforma nebude výhodná pro střední třídu. To pro vás politicky moc dobré není.

Nebude pro nikoho nevýhodná, na nikoho nebude uvalena vyšší daňová zátěž, jsou příjmové skupiny, které na ní vydělají více, a jsou skupiny, které vydělají méně. Ale žádná příjmová skupina nebude platit větší daně.

* Takže se neobáváte, že tam bude negativní dopad na střední třídu?

Započteme-li dopad vyšší sazby u DPH, tak vám vždy zůstane víc v peněžence a trochu víc utratíte, ale součet těchto položek je vždy plus. Proto se nebojím žádného negativního dopadu na nějakou příjmovou skupinu. Nemohl bych dát stoprocentně ruku do ohně za to, že nenajdeme jednu ojedinělou singularitu bezdětného zaměstnance, který uplatňuje slevu na dani jen sám za sebe a čerpá všechny možné výjimky a daňové úlevy hypotékou počínaje a penzijním spořením konče a který si možná v řádu desítek korun „pohorší“. Ale pokud by k tomu došlo, bude to jen výjimka.

* Existuje i další výtka k reformě, která zachovává komplikovanou administrativu kolem výběru daní. Proč jste ji nezjednodušili?

Administrativu nezjednodušíte jednou sazbou na všechno, korporátní daň a daň z příjmu fyzických osob jsou úplně jiné daně. Fakt je, že určité části politiků se podařilo všechny přesvědčit, že když budete mít stejné číslo základní sazby DPH i daně z příjmu fyzických osob, že to zjednoduší administrativu. Já však nikdy nepřišel na to, v čem by bylo to zjednodušení. Ano, administrativu by výrazně zjednodušila jediná sazba DPH, ale i tady odkazuji na politickou realitu.

* Proč jste nesnížili náklady práce úpravou sociálních odvodů ze zaměstnance?

Snižovat za současné situace příjmy státu mohu jen tempem snižování výdajů. Za současné ekonomické situace to nejde.

* Někteří ekonomové vám vytýkají, že ve svých odhadech příjmů počítáte se slušným tempem růstu ekonomiky. Existují dostatečné záruky, že růst bude tak silný, aby vás nepříjemně nepřekvapil?

Když se podíváte na náš odhad, tak myslím, že je velmi konzervativní. Počítáme s růstem HDP v rozmezí čtyř až pěti procent, nicméně jsme velmi malá a otevřená ekonomika a vnější poptávka bude mít vždycky větší dopad než jakákoli rozpočtová politika vlády. Nemůžete nic vyloučit, ale to je o důvod víc pro reformy.

* Co je hlavním smyslem daňové části reforem?

Nastartovat trend snižování přímých odvodů, částečný přesun daňové zátěže z přímých do nepřímých daní, podpora rodin s dětmi, první kroky k přenášení podpor z dávkového systému k systému daňové stimulace a naplnění naprosto zásadního politického požadavku, že opatření na výdajové a příjmové straně musí jít ruku v ruce. To pokládám za správné.

* Čili spíš ukazujete směr, kudy jít.

Ne ukázání směru. Je to první etapa.

* Mluvil jste o vysokých nákladech společného zdanění. Zdá se mi, že jste potřebovali společné zdanění zrušit. Mýlím se?

Ono není zrušeno, ale stává se mrtvým ustanovením, protože společné zdanění uplatníte, jen když máte víc sazeb. Je nahrazeno jinou konstrukcí, kde rodiny s dětmi jsou na tom lépe, než bývaly při uplatní společného zdanění. Je zřejmé, že kdyby společné zdanění neexistovalo, tak by jim tato nová konstrukce přinesla mnohem větší prospěch. Není to takový skok.

* Pojďme ještě k výdajům. Pro příští rok plánujete na sociálních výdajích uspořit 25 miliard a zbývá nějakých třináct miliard dalších úspor...

Patnáct celých tři. Řekněme, že v bilanci, to znamená na straně výdajů a příjmů, máme zlepšení o zhruba 31 miliard korun. Přesto to nestačí. Mimo legislativu musíme ušetřit ještě 15,3 miliardy korun v běžných výdajích rozpočtových kapitol. To jsou zásahy velmi brutální, ale ministerstva si musí uvědomit, že nemůžeme žít nad poměry. Porostou jen výdaje na sociální věci, vědu a výzkum a obranu. Všichni ostatní budou muset šetřit.

* V tuto chvíli však přesnou strukturu úspor neznáte?

Ne. Dohodli jsme celkové číslo a víme, že musíme ušetřit 15,3 miliardy korun. Víme, že se to dotkne každé kapitoly a konkrétní struktura bude věcí diskuse při přípravě rozpočtu.

* Takže složitá debata vás teprve čeká?

Jako každý rok.

* Je zajímavé vidět vás, jak reformu představujete s Petrem Nečasem. Pamatuju si, že před deseti lety, kdy jste náměstkovali na ministerstvu obrany, jste nepatřili k nejlepším kamarádům. Dovedl jste si tehdy představit, že s Petrem Nečasem budete sedět v jedné vládě a pracovat na jednom úkolu?

S Petrem Nečasem jsme spolu osm let ve sněmovně a myslím, že spolu máme velmi korekní a mohu snad říct, že i přátelské vztahy. Strašně si vážím toho obrovského kusu práce, který na reformě odpracoval. Myslím, že jsme těch devadesát dní spolu hledali dnem i nocí těžko nalezitelná technická a politická východiska. Pracovalo se nám spolu dobře.

* Kdy se vaše vztahy narovnaly?

Bože můj, pane Plesle, já si vzpomínám, jaké hovadiny jste o mně psal před deseti lety. Mám já vám to dneska za zlé?

* To není odpověď na moji otázku.

To je odpověď na vaši otázku! Psal jste strašné kraviny o tom, jak jsem rozkradl peníze při dělení federace, a já na vás podal trestňák. Já to tehdy vnímal jako maximálně nefér, a dneska jsem rád, že tady sedíte. S Petrem jsme měli spoustu různých názorů, ale to neznamená, že v tom bylo osobní nepřátelství.

* Reformu jste prezentovali na fóru Hospodářských novin. Proč jste neudělali standardní vládní tiskovku?

Pokládáme za úplně běžné, že věci týkající se výlučně ekonomiky se prezentují na půdě listu, který se dominantně věnuje ekonomice. To je jasná oficiální odpověď. Skutečnost je, že v tom roli sehrála i náhoda. Hospodářské noviny chtěly dělat fórum výlučně k daňové reformě už někdy v polovině března a já se jim to snažil vymluvit, protože v polovině března jsme neměli tvrdá čísla. A také jsme nechtěli prezentovat daňovou reformu odděleně. Tak nám pořadatelé fóra vyhověli.

* To je skvělé. Ale proč předtím nebyla tisková konference vlády?

Tu výtku chápu, možná je to dobré ponaučení pro příště. Nic jiného vám říct nemohu.

* Chci se vás zeptat jako politika, který až na malá škobrtnutí prochází slušnou politickou kariérou...

No počkejte, jaká malá škobrtnutí! Já ve svém brožovaném životě čtyřikrát naprosto zásadně rezignoval.

* Ale vždycky jste se vrátil. Proto mě zajímá, jak jako zkušený politik vidíte budoucnost Jiřího Čunka. Může se rezignaci vyhnout?

Ptáte se ministra vlády, který je členem politické strany, jíž pan Čunek předsedá. Nemůžete po mně chtít, abych zde zaujal roli politického komentátora. Kdybych byl nezávislý komentátor, je vaše otázka namístě.

* Předpokládám, že jako ministr za politickou stranu, jíž pan Čunek předsedá, mi neodpovíte ani na následující otázku. Ale stejně: Není pan Čunek pro svou stranu přítěží?

Neodpovím vám ani ano, ani ne. Protože taková odpověď nutně musí být zatížena subjektivním pocitem. Největší odpovědnost pro zvážení této věci nese pan Čunek sám. Jediné, co jsme pro něj mohli udělat, bylo to, že jsme mu řekli, že mu důvěřujeme. A já mu důvěřuju, že se rozhodne správně.

* Byl by jeho odchod nějakým ohrožením pro vládní koalici?

Nebudu spekulovat, co by, kdyby, protože to rozhodnutí je na něm. Jiřího Čunka znám a jsem přesvědčen, že by určitě neudělal žádný krok, který by ohrozil koalici, jejímž je významným spolutvůrcem.

* Jaké jsou teď vztahy v koalici?

Vztahů ve vládě si velmi vážím. Zejména vzhledem k té velmi nekomfortní pozici, v níž je ministr financí vůči dalším ministrům. Jsem vlastně neustálým nositelem špatných zpráv. Neustále svým kolegům oznamuji, že ani v letošním roce, ani v příštím roce nebudou mít tolik peněz, kolik by chtěli. Vážím si také toho, že tam nedochází k situaci, kdy největší strana válcuje a menší vydírají. Máme za sebou teprve devadesát dní a nemůžu si být jist, že to tak vydrží, ale přál bych si to.

* A co zelení?

Platí to, co jsem řekl před chvílí. Zatím se vždycky podařilo najít nějaké přijatelné východisko.

* Jste rád, že dneska nemusíte vládnout s Paroubkem za podpory komunistů?

Já nikdy neočekával, že by se mi to mohlo stát.


Zdroj: Lidové noviny, autor: Jaroslav Plesl

Nejčtenější