Novinky

Daně se sníží všem

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

Nový ministr financí Miroslav Kalousek spoléhá na to, že zájem na snížení podílu mandatorních výdajů přesahuje hranice koalice.

 

Ocitl jste se v dvojím ohni, začala na vás útočit nejen opozice, ale také Vlastimil Tlustý z ODS, a shodují se v obavě, že na změny v daňovém systému doplatí chudí.

Argumenty opozice jsou legitimní. Argumenty Vlastimila Tlustého lidsky chápu, ale je to přece jen v jiné rovině. On se vymezuje volebním programem ODS vůči koaličnímu kompromisu. Podotýkám, že to já bych mohl také. Tak jako on je autorem volebního programu ODS, já jsem autorem příslušné pasáže volebního programu KDU-ČSL, a ten je také odlišný od koaliční dohody. Od koaličních politiků proto očekávám, že budou hájit koaliční kompromis, byť byla jejich výchozí pozice jiná.

V čem je jiná?

Nikdy jsem nenavrhoval - s výjimkou zemědělské půdy - zrušení majetkových daní. U daně z příjmu fyzických osob jsem navrhoval dvě sazby. Nikdy jsem nenavrhoval rovnou daň, ale navrhoval jsem sníženou sazbu DPH na nějaké už spočtené úrovni. Rozlišujme tedy dvě roviny oponentury. Oponentura ze strany opozice je naprosto normální, logická, legitimní. Oponentura v rámci koalice už je věc mnohem problematičtější, protože ta se odehrávala v době, kdy se tvořil koaliční kompromis. Já jsem tvrdě hájil výchozí pozice KDU-ČSL, některé jsem uhájil, některé ne. V okamžiku, kdy byla koaliční smlouva podepsána, tak bez ohledu na to, že jsou tam věci, které bych nikdy nenavrhoval a které si představuji jinak, jsem odpovědný za realizaci tohoto koaličního kompromisu a očekávám, že všichni koaliční politici se budou chovat podobně.

I kdyby vláda ve Sněmovně prošla, podobné konflikty se mohou oživit nad kterýmkoliv z reformních zákonů.

Pochopitelně, že při tomto rozložení politických sil je každý reformní zákon rizikem. To, co je zásadní prioritou, je zvrátit současný trend veřejných rozpočtů. A nástroj k otočení trendu je prioritně na straně výdajové.

Jaký trend chcete otočit?

Je to trend růstu podílu mandatorních výdajů. Prostor uvnitř rozpočtu je stále více vyplňován výdaji, které jsou předurčeny ze zákona, tedy mandatorními, a koalice si dává jasný cíl snížit tento podíl během volebního období z 54,7 procenta pod 50 procent. To jsou výdaje, kde vláda není suverén, tuto restrukturalizaci nelze provést bez většinové vůle Parlamentu. Jinými slovy, v těchto návrzích musí vláda najít dohodu v Poslanecké sněmovně. Koaliční kompromis hledá to řešení jak na výdajové, tak na příjmové straně. To znamená, že na jedné straně je restrukturalizace mandatorních výdajů a na druhé straně reforma daňových sazeb. Jakkoliv nepochybuji o důležitosti reformy daňových sazeb, pro otočení trendu mandatorních výdajů a snížení deficitu je klíč na výdajové straně.

Martin Fassmann říká, že se snažíte o kvadraturu kruhu, protože chcete snižovat daně, snižovat schodek, ale zároveň by to nemělo na nikoho dopadnout.

To jsme nikdy neřekli. Říkáme, že daně se sníží všem. Ale není pravda, že by to nemělo na nikoho dopadnout. Samozřejmě, že to dopadne, a naší ambicí je, aby to dopadlo především na ty, kteří mají sociální síť jako alternativu ke slovu pracovat.

Jak velký prostor k úsporám tam je?

Pokud jde o mandatorní výdaje, tak základ tvoří výdaje penzijního systému, kde je prostor minimální, v podstatě žádný, a zbývají dávky státní sociální podpory, veřejné zdravotní pojištění, kde jsem už před osmi lety řekl - tu větu bych snadno dohledal -že žijeme o třetinu nad poměry. Přitom jsou to veličiny v pohybu, vedle úspor mandatorních výdajů musím počítat s nějakým růstem ekonomiky. Ale abych posloužil nějakým konkrétním číslem: Ten zlom trendů by měl znamenat, že příští rok bude o nějakých 30 až 35 miliard korun níže, než by byl, kdyby se neudělalo nic.

A kdyby se neudělalo nic?

Dávky státní sociální podpory mezi roky 2006 a 2007 narostly 1,6krát. Předvolební dárečky to pochopitelně výrazně zrychlily. To je prostě trend, který musíme nejenom zastavit, ale musí tam přijít obrat.

To jsou tedy mandatorní výdaje Vedle toho je snižování daní. Ještě nejste rozhodnuti, kde to bude v pásmu 17 až 19 procent?

Koaliční kompromis říká, že bude jediné číslo, které bude jedinou sazbou pro daň z příjmu fyzických osob i právnických osob a bude také základní sazbou DPH. Teď bych zase mohl říci, že jsem nikdy nic takového nenavrhoval, tudíž mám dvě možnosti: Buď prohlásit, že je to pro mne absolutně neakceptovatelné a nebudu to realizovat, nebo si myslím, že to je akceptovatelné, má to hlavu a patu a budu to realizovat jako kompromis tří proreformních stran. Pro mne platí varianta b. Máme tedy politický dokument o trendech v daňové politice vlády. S veškerými politickými riziky, že vláda pro to musí mít většinu, a víme, že ji nemá. Ale tady je trochu jiná situace než v oblasti mandatorních výdajů. Jakkoliv dnes pan Paroubek a pan Sobotka mluví trochu jinak, mám tu výhodu, že jsem vedl jednání prosincová, o vládě ODS, ČSSD a KDU-ČSL, a vedl » jsem, jak známo, i jednání srpnová s ČSSD. A v obou případech jsme se dohodli na mandatorní straně, na straně výdajů, téměř na všem. Takže mohu s absolutní jistotou říci, že tempo snižování deficitů v koaliční smlouvě je přesně stejné, jako jsme se dohodli v prosinci i v srpnu. Ve výdajové oblasti jsem tedy o něco větší optimista v nacházení politické vůle. Je fér říci, že v příjmové oblasti nikdy dohoda nebyla, a to, co koalice předkládá, vždy sociální demokracie deklarovala jako nepřijatelné.

Nesouhlasí s rušením solidarity v oblasti daně z příjmů. Možná však jsou nějaké nástroje, že solidarita může být schována i za tím jedním číslem?

Tady se dostáváme k oněm obavám, že nízkopříjmovým skupinám se zvýší daňová zátěž a že se ruší solidarita. To není pravda. Koaliční dohoda přijímá principy jediné sazby v těch třech daních, to je jeden mantinel. Současně říká, že daně musejí být sníženy všem, nejen vybraným skupinám, to je druhý mantinel. Třetím mantinelem je pokles složené daňové kvóty do roku 2009 pod 34 procent. Není tedy férový argument, že pro někoho se daňová zátěž zvýší. Nezvýší. Je férový argument, že pro někoho se sníží daňová progrese. To se sníží, a to byl dokonce i politický cíl proreformních stran. Nicméně, ta progrese úplně nezmizí. Máte dva instrumenty, aby daň z příjmů zůstala i při jedné sazbě progresivní daní, byť méně než doposud. Jedním je odečitatelná položka, druhým je sleva na dani. V případě dětí také daňový bonus, nebo chcete-li, uplatnění principu negativní daně.

Můžete nám nabídnout nějaká konkrétní čísla, která by stála proti argumentům Vlastimila Tlustého?

Pan Tlustý drží v ruce Modrou šanci s 15procentní daní a říká, toto je jediný konkrétní spočtený model, což není pravda. Já zrovna tak mohu stát vedle toho se svým volebním programem KDU-ČSL a mít model, který jsem měl spočten na dani z příjmu fyzických osob. Teď neříkám, že to bude navrhovat koalice. Měli jsme dvě sazby, zakladní byla devatenáctiprocentní, a pro příjmy nad 750 tisíc byla uplatněna sazba 25 procent. Pak byla odčitatelná položka 100 tisíc na poplatníka, 30 tisíc na dítě. Ale teď jsme přijali koaliční kompromis a hledáme řešení v koridoru, který jsem popsal. Dnes vám proto nemohu říci, jestli dominantním instrumentem bude odečitatelná položka nebo sleva na dani. Počítáme řadu variant. Je jich řada, už proto, že nepočítáme varianty jen pro tu jednu daň z příjmu...

...ale všechny tři.

Ne všechny tři. Všechny, které chcete měnit, musíte zahrnout do jednoho komplexu. Je tedy řada variant, které musejí být na tento koaliční kompromis profesionálně a solidně spočítány, a tady říkám bez mučení, že nejsou. A ani nemohou být.

Dobře, nechceme cifry, řekněte nám aspoň, jaký použijete instrumentář.

Nemusím třeba jako základní instrument použít odečitatelnou položku, ale může jí být sleva na dani. Je poctivé říct, že přispívá k vyšší progresi než odečitatelná položka, i při té jedné sazbě daně.

Budete uvažovat také o různé úrovni slevy na dani podle toho, jaké má plátce příjmy?

To je něco, co koaliční dohoda nepředpokládá.

Pojďme tedy k instrumentáři u DPH. Tam to bude mimořádně složité, poněvadž stále hledáme jedno číslo.

Technicky nikoli, existuje řada srovnatelných variant. Koaliční kompromis se však zcela liší od konceptu rovné daně, protože obsahuje i sníženou sazbu, jak to KDU-ČSL ostatně vždycky prosazovala. Je zřejmé, že čím vyšší bude základní číslo pro všechny tři daně, tím víc to tlačí na snížení schodku. Je logické, že čím víc toho bude ve snížené sazbě, tím víc ji to bude tlačit nahoru. A naopak, čím míň toho tam bude, tím víc se otevře prostor, aby byla nižší.

Hranicí je tedy 5 procent snížená a 19 procent základní sazba?

Já myslím, že bude fér, když hned řeknu, že to nebude 5 a 19. Koaliční kompromis počítá s tím, že snížená sazba bude stanovena dodatečně a že bude vyšší než teď. Na pěti procentech nemůže zůstat, obě sazby se musejí přibližovat.

Je nízká inflace, máme mimořádně příznivé období pro sbližování sazeb.

Příznivé období sice máme, ale to mimořádně příznivé jsme už propásli. V letech 2002 až 2003 jsme měli deflaci. Ceny potravin tenkrát meziročně klesaly o 14 procent a já jsem jako předseda rozpočtového výboru usilovně naléhal na sociální demokracii, že nastala výjimečná a možná neopakovatelná příležitost sazby přiblížit, neboť by to kompenzoval pokles cen. Levicová protišpidlovská frakce uvnitř sociální demokracie to však zablokovala. Z ideových důvodů se potřebovala vymezit vůči těm, kteří mluvili o reformách. Je dobré si to dneska připomenout. Doufám, že se situace nebude opakovat, tentokrát kvůli ideovým rozporům v ODS. Bylo by to ovšem z opačného pólu, kdy radikální reformní frakce zablokuje kompromisy. Výsledek by byl stejný, neudělalo by se zase nic.

Klíčovou otázkou je, jaká hospodářská politika se ukrývá za chystaným daňovým manévrem.

Uvolnění maxima prostředků pro budoucí investice. Koruna je jenom jedna a je otázka, jestli ji projíme, anebo dokážeme vložit do vědy a výzkumu, kvalitního vzdělávání či kvalitní infrastruktury. Nikdy jsem netvrdil, že vyrovnaný rozpočet je ten jediný správný. Umím si představit špatný vyrovnaný rozpočet a dobrý deficitní. Mnohem důležitější je struktura rozpočtu, jestli buduji budoucnost země, nebo budoucnost projídám. Mou ambicí je zastavit současný trend zadlužování a jeho důvody. To má mimochodem morální rovinu. Ta ospravedlňuje škrty, a upozorňuji, že budou drastické. Ale až se naše dny nachýlí a naši vnukové budou stát před účtem, který jsme jim udělali, chci mít možnost říci - postavili jsme vám silnice, vybudovali školy, investovali jsme do vašeho lepšího života. Nechci se chovat tak, aby v onom klíčovém okamžiku zjistili, že jsme jejich budoucnost promarnili a projedli.


Ing. Miroslav Kalousek (1960) zastává v nové koaliční vládě, která tento pátek žádá o důvěru, post ministra financí. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a od roku 1990 začal působit ve státní správě. V roce 1998 byl poprvé zvolen poslancem za KDU-ČSL a mandát si drží dodnes. V letech 2002 až 2005 vedl rozpočtový výbor. V roce 2003 byl zvolen do čela KDU-ČSL, loni v létě na funkci rezignoval.

 


Zdroj: Ekonom - Události (rozhovor)

Autor: Zbyněk Fiala, Emil Szirmai

Nejčtenější