Novinky

Reakce MF na informace v médiích ve věci lhůt pro provedení platební transakce

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministerstvo financí
  • Tisková zpráva

Okamžik přijetí platebního příkazu, od něhož běží lhůta pro provedení platební transakce, je v zákoně o platebním styku jednoznačně definován jako okamžik, kdy banka obdrží platební příkaz. Banky se dle názoru Ministerstva financí nemohou od této definice odchýlit tím, že by ve svých obchodních podmínkách definovaly okamžik přijetí platebního příkazu jiným způsobem.

Z definice okamžiku, od kdy běží lhůta pro provedení platební transakce, stanoví zákon dvě výjimky, a to přesně v souladu se směrnicí o platebních službách, kterou tento zákon transponuje. 

První výjimka spočívá v tom, že banka a klient se mohou  dohodnout, že za okamžik přijetí bude považován pozdější okamžik nebo okamžik, kdy se splní určitá podmínka. Jde o případy tzv. odložené splatnosti, kdy klient má zájem na tom, aby prostředky z jeho účtu byly odepsány později než bezprostředně po přijetí platebního příkazu, či případy tzv. podmíněné splatnosti, kdy k provedení platebního příkazu dojde pouze v případě splnění určité podmínky (např. na účtě je dostatek prostředků nebo příjemce předložil dokumenty prokazující splnění podmínek dokumentárního akreditivu). Ustanovení o odložené splatnosti však nelze v rozporu s jeho smyslem a  účelem  zneužívat k tomu, aby banky do svých obchodních podmínek zařazovaly paušální ustanovení, podle něhož budou mít prakticky všechny platební příkazy odloženou splatnost. Takový postup představuje zcela jednoznačně obcházení zákona, neboť banky by se tím zcela vyhnuly povinnosti dodržovat lhůty pro provedení platební transakce. Takové ustanovení obchodních podmínek je z důvodu obcházení zákona neplatné a klienti se mohou jeho neplatnosti dovolat při řešení konkrétního sporu před soudem nebo před finančním arbitrem. Pokud banka podle tohoto ustanovení postupuje, tak ve skutečnosti nedodržuje zákonem stanovené lhůty a dopouští se správního deliktu, za což jí může Česká národní banka uložit pokutu.

Druhá výjimka z obecné definice okamžiku přijetí platebního příkazu se týká toho, že banka může stanovit okamžik blízko konce provozní doby s tím, že platební příkazy přijaté po tomto okamžiku se považují za přijaté na počátku následujícího pracovního dne. Zákon (opět plně v souladu se zmíněnou směrnicí) blíže nevymezuje, co se rozumí „okamžikem blízko konce provozní doby“. Toto vymezení bude upřesněno na základě budoucí rozhodovací praxe České národní banky a finančního arbitra. Ministerstvo financí je však toho názoru, že případy, kdy bankami stanovený okamžik o řadu hodin předchází konci jejich provozní doby, podmínku „blízko konce provozní doby“ nesplňují, a tento postup je proto opět v rozporu se zákonem. Tím není dotčena možnost banky stanovit si různou provozní dobu pro jednotlivé pobočky, internetové bankovnictví či vybírání tzv. sběrných boxů.

K námitkám bank, že u papírových platebních příkazů je obtížné lhůty dodržet, Ministerstvo financí připomíná, že pro banku plátce se lhůta pro odeslání platby novým zákonem nezměnila. I za dřívější právní úpravy platila lhůta pro banku plátce D+1. Nový zákon přinesl  pouze  zkrácení lhůty pro banku příjemce.


Mgr. Klára Hájková
náměstkyně ministra financí pro finanční trh

Nejčtenější