Stanoviska FAÚ MF ČR k problematice AML a CFT

Pro potřeby odborné a laické veřejnosti poskytuje MF Finanční analytický útvar tato zobecněná výkladová stanoviska:

Používání výpisů z obchodního rejstříku od dubna 2012:

Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti poskytuje nově od 31. března 2012 spuštěná aplikace obchodního rejstříku závazné informace. Není proto třeba od uvedeného data k identifikaci a kontrole jakéhokoli subjektu, evidovaného v obchodním rejstříku, vyžadovat ověřený výpis či ověřenou kopii výpisu z této evidence. Toto zobrazení informací o subjektu je možno považovat za doklad o existenci právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. Povinná osoba si může buď klientem předložený výtisk výpisu z OR na portálu justice.cz ověřit, případně v rámci identifikace a kontroly klienta příslušné údaje přímo z tohoto elektronického rejstříku stáhnout či zkontrolovat data uvedená klientem ústně či v písemném sdělení. S ohledem na rekonstruovatelnost historie subjektů evidovaných v OR není nadále třeba výpis z OR uchovávat ve smyslu § 16 zákona č. 253/2008 Sb. a tedy ani připojovat či předávat jej při zprostředkované nebo převzaté identifikaci (§ 10 až 12 zákona č. 253/2008 Sb.).

Kumulativní a alternativní výčty v písmenech nebo bodech:

• je-li použita spojka „nebo“ alespoň mezi předposlední a poslední částí výčtu, jedná se o ustanovení ALTERNATIVNÍ, kde postačí splnit jednu z možností (např. § 3 odst. 1, § 7 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb., atd.);
• je-li mezi předposlední a poslední částí výčtu použita spojka „a“, případně jsou všechny části spojeny pouze dělícími čárkami, jedná se o výčet KUMULATIVNÍ a je tedy nutno splnit všechny uvedené podmínky (např. § 10 odst. 2, § 13 odst. 1 písm. f), odst. 2 písm. d), § 14 zákona č. 253/2008 Sb., atd.).

Povinné osoby podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb.

DRAŽEBNÍK: Dražba je obecně formou obchodu; jestliže obchod nebo zprostředkování obchodu s věcmi je v některých případech důvodem k zařazení mezi povinné osoby podle zákona č. 253/2008 Sb. (např. obchodování s nemovitostmi - § 2 odst. 1 písm. d), obchodování s kulturními památkami nebo s předměty kulturní hodnoty - 2 odst. 1 písm. j), obchodování s použitým zbožím - 2 odst. 1 písm. k)), stává se při těchto obchodech i dražebník povinnou osobou.

POUŽITÉ ZBOŽÍ: Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 253/2008 Sb. je povinnou osobou i „osoba oprávněná k obchodování s použitým zbožím nebo ke zprostředkování takových obchodů nebo k přijímání věcí do zástavy“. Povinnou osobou jsou tedy i provozovatelé autobazarů, ať již provádějí svoji činnost formou výkup-prodej, nebo formou komisního prodeje.

„ZAHRANIČNÍ“ POVINNÉ OSOBY podle § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 253/2008 Sb.: zahraniční právnická nebo fyzická osoba uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., která na území České republiky působí prostřednictvím své pobočky, organizační složky nebo provozovny, a to v rozsahu činnosti touto pobočkou, organizační složkou nebo provozovnou vykonávané, a na území České republiky působící zahraniční osoba, pokud jako podnikatel vykonává činnosti uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., má podle § 54 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb. práva a povinnosti, které tento zákon stanoví pro příslušný typ povinné osoby uvedené v § 2 odst. 1, a to včetně povinnosti zpracovat písemně a zaslat ve lhůtě ke kontrole „systém vnitřních zásad“, pokud se taková povinnost vztahuje na daný typ povinné osoby.

HOTOVOST NAD 15 000 €: Podle § 2 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 253/2008 Sb. je povinnou osobou rovněž podnikatel či jiná právnická osoba, jestliže přijímá platbu v hotovosti v hodnotě 15 000 EUR nebo vyšší; v takovém případě má pro tento konkrétní obchod povinnosti, které jsou uvedené v § 28 zákona č. 253/2008 Sb.

Ustanovení se vztahuje na všechny podnikatelské subjekty (a dále např. i na neziskové organizace) které jinak nejsou povinnou osobou podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb., bez ohledu na obor činnosti či předmět podnikání. Jedná se vždy jen o příjem platby. Za obchod je považován například prodej (dražba) jedné věci či služby nebo uceleného souboru věcí (služeb). V případě obchodního vztahu (§ 4 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.) je třeba za „platbu“ považovat plnění za ucelenou, byť dílčí dodávku zboží nebo služeb. Tak například v případě nájemních, pojistných a podobných smluv lze za „platbu“ pro tyto účely považovat jednotlivá lhůtní plnění, nikoli tedy součet všech plnění za dobu předpokládaného trvání smlouvy (která může být i časově neomezená, na druhou stranu ale také v relativně krátkých lhůtách zrušitelná). Jestliže taková platba nebo lhůtní nájemné (např. měsíční, roční), případně pojistné nebo obdobné plnění má hodnotu 15 000 € nebo více a je placeno v hotovosti (a to i v několika splátkách pod tímto limitem) stává se osoba uvedená v písm. d) pro tento konkrétní případ povinnou osobou s povinnostmi uvedenými v § 28 zákona č. 253/2008 Sb..

Toto ustanovení se nevztahuje na situace, kdy prodejní hodnota (lhůtní plnění) je vyšší než hraniční částka 15 000 €, ale část platby nad tuto hranici je hrazena bezhotovostně a v hotovosti přijímá uvedený subjekt pouze částku do 15 000 € (například jako zálohu).

Zjišťování, zda klient je či není POLITICKY EXPONOVANÁ OSOBA:

Pojem „politicky exponovaná osoba“ (zkráceně „PEP“) viz § 4 odst. 5 zákona č. 253/2008 Sb.; pro účely zákona jsou sledovány pouze „cizí“ politicky exponované osoby, tedy takové, které mají bydliště mimo Českou republiku nebo významnou veřejnou funkci vykonávají mimo Českou republiku.

Opatření, týkající se PEP (viz § 9 a § 15 odst. 2 a 3 zákona č. 253/2008 Sb.) se neuplatní u klienta, kterého není povinnost identifikovat. Opatření podle § 13 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb. se uplatní tehdy, pokud již je povinné osobě na základě jiné skutečnosti známo, že klient je PEP.

Pokud povinná osoba vykonává pouze takové činnosti, při kterých je schopna opatření, která zákon ukládá vůči PEP, uplatňovat na všechny klienty, nemusí zjišťovat, zda klient je či není PEP.

Zda je klient PEP lze zjistit:

1. použitím některého ze systémů pro kontrolu a vyhledávání „rizikových“ klientů, které jsou založeny na veřejných zdrojích a které jako placenou službu poskytují některé specializované podnikatelské subjekty,
2. vlastním šetřením např. za využití otevřených zdrojů informací apod., nebo
3. prohlášením klienta při identifikaci na počátku obchodu/obchodního vztahu; současně je vhodné klienta zavázat (např. ve všeobecných smluvních podmínkách) i k oznámení případné změny, pokud by nastala v době trvání obchodního vztahu.

Sankční prvek v zákoně č. 253/2008 Sb. (§ 6 odst. 2, § 18 odst. 5, § 20)

„Mezinárodními sankcemi“ rozumíme opatření přijatá na národní i mezinárodní úrovni za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. Tato opatření lze dělit na

1. PRÁVNĚ ZÁVAZNÁ v ČR: těmi se rozumí sankce stanovené nařízením vlády, vydaným na základě zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, v platném znění (t.č. pouze nařízení vlády č. 210/2008 Sb., ve znění nařízení vlády č. 88/2008 Sb.), a sankce stanovené přímo použitelným právním předpisem EU, tedy nařízením nebo rozhodnutím vydaným kompetentními orgány EU a publikovaným v Úředním věstníku EU (přehled aktuálně platných sankčních předpisů EU viz http://eeas.europa.eu/cfsp/sanctions/consol-list_en.htm );
2. pro ČR PRÁVNĚ NEZÁVAZNÁ: jakákoli jiná sankční opatření, přijatá například jinými státy EU či mimo EU (typicky např. USA - seznam OFAC).

Ad a.: V případě PRÁVNĚ ZÁVAZNÝCH SANKCÍ vyplývá vždy z konkrétního předpisu (nařízení vlády, resp. nařízení či rozhodnutí oprávněného orgánu EU) příslušné omezení. Pokud se v obchodu objeví sankcionovaný prvek (tzn. sankce se vztahují na klienta, skutečného majitele nebo jiného účastníka obchodu - viz příloha uvedeného nařízení vlády + „sankční seznam“ Evropské komise na http://eeas.europa.eu/cfsp/sanctions/consol-list_en.htm , nebo je sankcionován předmět obchodu), uplatní se vždy sankce v rozsahu stanoveném příslušným sankčním předpisem (například nařízením Rady EU). Může se přitom jednat o velmi rozdílné typy sankcí: obvykle jde o zákaz poskytování jakýchkoli finančních služeb, ale může jít například pouze o omezení či zákaz obchodu s vojenským materiálem, nebo dokonce jen o omezení vstupu na území EU. Pokud to právní předpis ukládá, je povinnost zajistit majetek (evropské předpisy používají pojem „zmrazit finanční prostředky a hospodářské zdroje“), který je vlastněn nebo držen sankcionovaným subjektem, a to například v průběhu převodu platby, ať již se uskutečňuje za jakýmkoli účelem. K zajištění dochází na základě příslušného sankčního předpisu, není tedy třeba (ani nepřichází v úvahu) provádět zajišťovací opatření podle zákona č. 253/2008 Sb. Současně se však vždy jedná o podezřelý obchod ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb. a je tedy povinnost podat oznámení podezřelého obchodu (dále jen „OPO“). Mlčenlivost podle § 38 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. se v takovém případě vztahuje pouze na OPO, nikoli na skutečnost zajištění podle příslušného sankčního předpisu. Ten, koho se zajištění týká, může o něm být informován a má možnost domáhat se i soudně zrušení této sankce. Může také tvrdit, že není tím, vůči komu se sankce mají uplatnit (shoda či podoba jmen, chybná identifikace, atd.). Toto zajištění není časově omezeno jako zajišťovací opatření podle § 20 zákona č. 253/2008 Sb., ale trvá po celou dobu trvání sankce.

Současně momentem převzetí oznámení podle § 10 odst. 1 zákona č. 69/2006 Sb., resp. podle § 18 odst. 1 a 5 zákona č. 253/2008 Sb., přebírá stát (zastoupený MF, resp. FAÚ) odpovědnost za správnou identifikaci sankcionovaného subjektu. Ne ve všech případech je totiž sankcionovaný subjekt v příslušném předpise dostatečně identifikován; i v takovém případě je však povinnost příslušné sankční opatření provést a ztotožnění je pak úkolem FAÚ. Stejně tak FAÚ může na základě § 9 zákona č. 69/2006 Sb., je-li to podle konkrétního předpisu přípustné, rozhodnout o udělení výjimky ze sankčního opatření (obvykle z humanitárních důvodů), a to na návrh kteréhokoli z účastníků obchodu.

Ad. b.: Pokud povinná osoba zjistí, že klient, skutečný majitel nebo účastník obchodu je osoba uvedená na některém sankčním seznamu, který NENÍ PRÁVNĚ ZÁVAZNÝ pro ČR (tj. nejedná se o sankce vyhlášené přímo účinným právním předpisem EU nebo nařízením vlády na základě zákona č. 69/2006 Sb.; nejčastěji seznam Ministerstva financí USA „OFAC“ - subjekty na tomto seznamu USA pokládají za spojené s terorismem), jedná se o významný rizikový faktor. Povinná osoba v takovém případě provede opatření ke kontrole klienta podle § 9 zákona č. 253/2008 Sb. a podle vyhodnocení souvislostí může podat oznámení podezřelého obchodu. Nevzniká zde povinnost prostředky zajistit podle § 20 zákona č. 253/2008 Sb., není to však vyloučeno za okolností obvyklých v případech podezřelých obchodů. Ze sankčních předpisů v tomto případě povinnost zajištění prostředků nevyplývá.

Pokud není taková osoba jednoznačně ztotožnitelná (např. v použitém sankčním seznamu nejsou uvedeny dostatečné identifikační údaje), povinná osoba by se měla pokusit zjistit doplňující informace ke ztotožnění z jí dostupných zdrojů v rámci kontroly klienta. Pokud se takto nepodaří shodu vyloučit, postupuje jako v případě shody.

Limity pro identifikaci u pojistných smluv - § 7 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb.

Jestliže hodnota plnění ze životního pojištění nedosahuje hodnoty 1 000 €, není povinnost příjemce takového plnění identifikovat podle zákona č. 253/2008 Sb.

Identifikace držitele platební karty

Podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. musí povinná osoba provést identifikaci každé fyzické osoby, která v konkrétním obchodu jedná za klienta. Identifikována tedy musí být např. každá fyzická osoba, která disponuje s účtem jiné (fyzické či právnické) osoby, a to bez ohledu na charakter oprávnění a typ nástroje, který ji k této dispozici opravňuje. V případě platebních karet to m.j. znamená, že tyto musí být personifikovány. Povinná osoba by měla držitele platebních karet zavázat k jejich používání vždy pouze tou osobou, k níž se váže provedená identifikace.

Kontrola klienta:

V § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 253/2008 Sb. jsou vytvořeny nástroje, které povinná osoba potřebuje pro naplňování zásady „poznej svého klienta“. Ustanovení o kontrole klienta je třeba chápat v celém jeho kontextu. Povinnosti, vztahující se ke kontrole klienta podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 253/2008 Sb., jsou významně upraveny v odst. 3. Na jeho základě povinná osoba může upravit rozsah kontroly klienta typově (podle klienta i podle obchodu), případně i individuálně. Minimální rozsah není záměrně stanoven, stejně jako nejsou stanoveny další požadavky. Zjišťované informace o klientovi, o jeho obchodech a dalších činnostech by měly být relevantní obchodům nebo službám, které příslušná povinná osoba tomuto klientovi poskytuje, a měly by poskytovat dostatek informací k hodnocení rizikovosti. Povinná osoba by měla být schopná posoudit, nejlépe za použití automatizovaných systémů k vyhodnocování, zda jednotlivé transakce skutečně souvisí například s podnikatelskou činností klienta nebo jeho obvyklými příjmy, zda odpovídají jeho běžné činnosti apod. Přitom i v rámci elektronického bankovnictví musí být povinná osoba např. schopná zastavit transakci, kterou by došlo k porušení přijatých mezinárodních sankcí.

V případech, kdy z informací o klientovi, které má povinná osoba k dispozici na počátku obchodu či obchodního vztahu, bude legální původ prostředků znám, povinná osoba vůbec takový zdroj nemusí dále přezkoumávat; pozornost věnuje pouze situacím, které z obvyklých transakcí vybočují. K přezkoumání se předpokládá aktivní spolupráce klienta, která může spočívat v předložení příslušných dokladů nebo prohlášení. Nepředpokládá se další aktivní „detektivní“ činnost povinné osoby k prověření takto získaných informací; v případě pochybností může povinná osoba od klienta vyžádat další podpůrné či upřesňující informace. Při jejich nedostatku nebo při nejasnostech může postupovat např. podle § 15 nebo § 18 zákona č. 253/2008 Sb.

Při zakládání obchodního vztahu musí být kontrola klienta provedena vždy minimálně v rozsahu § 9 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 253/2008 Sb., aby bylo možné posoudit rizikovost (viz také § 5 – pravidla přijatelnosti klienta – vyhl. č. 281/2008 Sb.).

Pokud je jako skutečný majitel zjištěna „politicky exponovaná osoba“, vztáhnou se na klienta omezení a povinnosti, které se jinak dle zákona č. 253/2008 Sb. uplatňují vůči politicky exponovaným osobám (§ 13 odst. 4 a § 15 odst. 2 a 3 zákona č. 253/2008 Sb.).

§ 10 – zprostředkovaná identifikace:

Podle § 10 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. se identifikace provádí pouze tehdy, jestliže provedení první identifikace „tváří v tvář“ povinnou osobou brání vážné důvody. Za vážné důvody, které jinak nejsou zákonem přímo stanoveny, lze považovat např. omezenou mobilitu klienta či jiné  zdravotní důvody, péči o závislou osobu, dále to mohou být například cestovní náklady nebo časová náročnost (s ohledem na požadovanou službu včetně její hodnoty), které by nepřiměřeně zdražovaly nabízenou službu nebo bránily poskytnutí služby v určeném termínu, a další.

V České republice lze k identifikaci podle § 10 zákona č. 253/2008 Sb. využít služby notářů, krajských úřadů nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. V zahraničí lze využít služeb notáře, který o provedení identifikace sepíše veřejnou listinu, jejíž obsah a celkové zpracování je stanoveno v § 10 odst. 2 až 4 zákona č. 253/2008 Sb. Odst. 5 a 6 tohoto ustanovení se na zahraničního notáře nevztahují, bude se řídit pro něj platnými předpisy o evidenci a uchování v místě působení, ve většině případů zejména čl. 7 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961 (dále jen „Haagská úmluva“, viz vyhláška MZV č. 45/1999 Sb.). Zahraniční veřejná listina musí být ověřena v souladu s mezinárodním právem. Ve státech, které jsou účastníky Haagské úmluvy (seznam viz www.hcch.net), postačí v souladu s touto smlouvou ověření oprávnění příslušného úřadu (apostila, viz čl. 3 a 4 Haagské úmluvy). Mimo tuto úmluvu má Česká republika s některými dalšími státy dvoustranné smlouvy, v nichž jsou příslušné náležitosti pro uznání uvedeny. U států, na které se nevztahuje žádná taková smlouva, je vyžadována tzv. „superlegalizace“, tedy ověření pravosti podpisů a otisků úředních razítek a pečetí na veřejné listině a její opatření legalizační doložkou zastupitelského úřadu ČR, kterou se potvrzuje, že daná listina byla vystavena či ověřena oprávněnou osobou.

Provedení identifikace krajským nebo obecním úřadem je zpoplatněno podle části I položky 10 písm. c) přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění, částkou 200,- Kč; u notářů se řídí platným sazebníkem odměn.

Země, které splňují kriteria „srovnatelnosti vnitrostátního práva v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu“

(uplatní se v § 11 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 2 písm. d) bod 2, § 25 odst. 1 písm. c) a v § 39 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.):

1. členské státy Evropské unie (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) a Evropského hospodářského prostoru (tj. státy EU + Norsko, Island a Lichtenštejnsko), včetně francouzských zámořských území (Mayotte, Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie, Saint Pierre a Miquelon, Wallis a Futuna) a dále Aruba, Curaçao, Sint Maarten, Bonaire, Sint Eustatius a Saba;
2. další státy: Austrálie, Brazílie, Hongkong, Indie, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Korejská republika, Mexiko, Singapur, Švýcarsko, Spojené státy americké.

Chce-li povinná osoba příslušné výjimky využít i pro jiné než zde uvedené státy, musí si sama ověřit a na vyžádání oprávněnému orgánu prokázat splnění podmínky srovnatelnosti vnitrostátního práva tohoto státu vůči příslušné instituci v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

Prohlášení k plnění standardů FATF v ČR

Přijetím zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ze dne 5. června 2008, naplňuje Česká republika v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu všechny požadavky vycházející ze „40 doporučení“ a „9 zvláštních doporučení“ FATF v jejich současně platném znění. Přijetím uvedeného zákona současně ČR plně implementovala příslušné předpisy ES/EU, a to směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, směrnici Komise 2006/70/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006.
Česká republika není přímým členem FATF, je do jeho činnosti zapojena jako členský stát EU prostřednictvím Evropské Komise a současně i jako aktivní člen Moneyvalu Rady Evropy.

Povinnosti podle čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1781/2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředkůrohlášení k plnění standardů FATF v ČR

Chybějící informace o plátci u příchozího převodu by měla být posuzována z hlediska celkové znalosti klienta.

Pokud u převodu prostředků chybí nebo je nesmyslná informace o plátci, ale samotný převod nevzbuzuje podezření z praní peněz nebo financování terorismu, může se poskytovatel platebních služeb příjemce se žádostí o informace o plátci obrátit na svého klienta (příjemce), a to v souladu s kontrolou klienta podle § 9 zákona č. 253/2008 Sb. Klient je v takovém případě povinen poskytnout bance potřebnou součinnost, v opačném případě se pak může jednat o tzv. „povinně“ podezřelý obchod podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb.

Při hodnocení rizikovosti převodů s chybějícími údaji o plátci a rozhodování o dalším postupu FAÚ doporučuje přihlédnout mimo jiné k:
• rizikovosti jurisdikce poskytovatele platebních služeb plátce podle hodnocení FATF (viz „FATF Public Statement“ nebo „Improving Global AML/CFT Compliance: on going process“), a
• úrovni spolupráce poskytovatele platebních služeb při žádostech o doplnění chybějících informací o plátci.

V případě, že poskytovatel platebních služeb plátce (případně zprostředkující poskytovatel platebních služeb, pokud by ke ztrátě informací o plátci docházelo u něj) opakovaně, tj. u více transakcí, nedodává chybějící údaje o plátci, oznámí poskytovatel platebních služeb příjemce tuto skutečnost FAÚ, a to formou volného textu, např. prostřednictvím MoneyWebu. Stejnou formou oznámí rozhodnutí odmítnout všechny budoucí převody peněžních prostředků od určitého poskytovatele platebních služeb nebo rozhodnutí omezit nebo ukončit obchodní vztahy s poskytovatelem platebních služeb podle čl. 9 odst. 2 nařízení, a to včetně důvodu, který k tomuto kroku vedl.

Při hodnocení, zda poskytovatel platebních služeb plátce nedodává informace o plátci, se zohlední, že třetí země si mohou určit hranici 1000 €/$ pod níž nemusí platbu úplnými informacemi o plátci doprovázet (v souladu s výkladovou poznámkou ke zvláštnímu doporučení VII FATF).

Chybějící informace o plátci nemusí nutně indikovat podezřelý obchod. Rovněž tak poskytovatel platebních služeb, který podává neúplné informace o plátci, není a priori podezřelý z praní peněz nebo financování terorismu, nýbrž se dopustil nedodržení zvláštního doporučení VII.

Účet vedený na jméno klienta

(uplatní se u smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, viz § 11 odst. 4 , a v případě využití výjimky z povinnosti identifikace a kontroly klienta podle § 13 odst. 2 písm. d) zákona č. 253/2008 Sb.)

V případě

1. kdy je identifikace u „spotřebitelských smluv“ ve smyslu § 54a občanského zákoníku (klient nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti) prováděna podle § 11 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb. a
2. využití výjimky podle § 13 odst. 2 písm. d) zákona č. 253/2008 Sb. v případě blíže nespecifikovaných produktů, které představují nízké riziko zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu a splňují současně podmínky (uvedené kumulativně v bodech 1 až 6),

je podmínkou mimo jiné, že první platba, resp. platby z této smlouvy se uskuteční prostřednictvím účtu vedeného na jméno klienta …“. Pro účely těchto ustanovení lze za „účet vedený na jméno klienta“ považovat i účet vedený na jméno druhého z manželů, ke kterému má klient podpisové právo.

Uplatnění výjimek podle § 13 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb.

Uplatnění výjimek je zásadně na rozhodnutí konkrétní povinné osoby, která při splnění zákonem stanovených podmínek (v jednotlivých bodech písmene d) kumulativně) pro jednotlivé obchody nebo obchodní vztahy individuálně, nebo pro konkrétní vhodné typy obchodů (obchodních vztahů) se rozhodne postupy identifikace a kontroly klienta podle zákona č. 253/2008 Sb. neuplatňovat. Pokud se tak rozhodne u konkrétních typů obchodů či obchodních vztahů, uplatňování této výjimky by povinná osoba měla podrobněji popsat ve svém systému vnitřních zásad.

Pokud se výjimka podle § 13 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb. v konkrétním případě použije, platí na celý tento obchod (obchodní vztah) po celou dobu jeho trvání, pokud nenastane důvod, pro který by povinná osoba tento obchod (obchodní vztah) začala v jeho průběhu považovat za rizikový (viz § 13 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb.). Pokud je tedy situace standardní, není v případě uplatnění výjimky podle § 13 odst. 2 písm. a) a b) povinnost identifikovat způsobem stanoveným v zákoně č. 253/2008 Sb. ani příjemce plnění ze zde uvedené smlouvy, a to bez ohledu na výši tohoto plnění.

Tuto výjimku lze uplatnit i na smlouvy uzavřené před účinností zákona č. 253/2008 Sb., pokud v jejím průběhu byly naplněny podmínky podle § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 253/2008 Sb.

Odklad splnění příkazu klienta podle § 20 zákona č. 253/2008 Sb.

Ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. je dočasným zajišťovacím opatřením, které povinná osoba při „nebezpečí z prodlení“ uplatní vůči majetku, který je předmětem oznámení podezřelého obchodu. Vztahuje se k manipulaci s tímto majetkem, ke které by mohlo dojít na základě dispoziční pravomoci klienta; je tím vyjádřeno, že neomezuje např. dispozice s tímto majetkem na základě rozhodnutí státních orgánů. Toto zajištění trvá od okamžiku, kdy povinná osoba zjistila podezřelý obchod, přičemž počítání lhůty 24 hodin započne až okamžikem přijetí oznámení podezřelého obchodu ministerstvem.
Ustanovení nekonkretizuje, zda se jedná o splnění příkazu klienta daného s předstihem (např. i formou „trvalého příkazu“), příkazu souvisejícího se zjištěním podezřelého obchodu, nebo příkazu, který bude přijat až po oznámení podezřelého obchodu. S ohledem na současně používané formy moderního obchodního styku je přitom třeba předejít i manipulaci s tímto majetkem takovými prostředky, kdy např. převod může být uskutečněn automaticky bez nutnosti (ale i možnosti) zásahu ze strany pracovníků povinné osoby (elektronické příkazy, použití platebních karet apod.); majetek je proto skutečně nutno zajistit i proti těmto možnostem nakládání.

Uplatnění výjimky podle § 34

Forma žádosti je nepřímo stanovena v § 34 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb., proto by měla být žádost podána písemně na adresu Finančního analytického útvaru ( P. O. BOX 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1).

Žádné další formální náležitosti pro podání žádosti o povolení výjimky podle § 34 zákona č. 253/2008 Sb. nejsou předepsány, obecně by však mělo podání obsahovat náležitosti podání stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu („Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. … V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.“).

Veškeré informace a údaje, kterými žadatel dokladuje splnění podmínek pro udělení výjimky, může vypsat přímo do textu žádosti, a to zejména údaje o celkovém ročním obratu společnosti žadatele a o obratu z činnosti, na kterou je povolení výjimky žádáno  (na základě výsledků posledního uzavřeného účetního období). Dále je třeba uvést specifikaci všech činností, které žadatel vykonává, aby bylo zřejmé, že v jiné činnosti skutečně není povinnou osobou podle zákona č. 253/2008 Sb. a také informaci, ke které hlavní činnosti (hlavním činnostem) je předmětná činnost doplňkovou. Dále je třeba uvést informaci o tom, jakým způsobem má žadatel zajištěno, že hodnota jednotlivého obchodu nebo více obchodů v rámci činnosti, na kterou je povolení výjimky žádáno, uskutečněných v průběhu 30 po sobě jdoucích dnů s týmž klientem nepřekročí částku EUR 1 000.

Podmínky pro udělení výjimky jsou v § 34 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 253/2008 Sb. stanoveny kumulativně, tj. žadatel musí splnit současně všechny zde uvedené podmínky.

Není podmínkou, aby byly tyto informace doloženy konkrétními doklady – v případě pochybností si je může MF v průběhu správního řízení o povolení výjimky vyžádat.

Mlčenlivost

V § 38 zákona č. 253/2008 Sb. se stanoví povinnost mlčenlivosti, kterou je chráněno oznámení podezřelého obchodu a šetření podezřelého obchodu prováděné ministerstvem a úkony s tím související. Toto u stanovení o mlčenlivosti nebrání výkonu kontrolní činnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů u subjektů, na které se uvedený zákon vztahuje. Tato kontrola může zahrnovat jak osobní údaje shromážděné na základě zákona č. 253/2008 Sb., tak i nakládání s nimi v souvislosti s podáním oznámení podezřelého obchodu.

Datové schránky

Podání oznámení podezřelého obchodu má svoji speciální úpravu v § 19 zákona č. 253/2008 Sb. a lze je tedy podat jen v tomto ustanovení popsanými způsoby. Nevztahuje se na ně obecná právní úprava a není tedy přípustné podání tohoto oznámení, včetně jeho případného doplnění, prostřednictvím datové schránky.

Rovněž další informace, které Finanční analytický útvar vyžaduje v rámci šetření podezřelých obchodů, je třeba tomuto útvaru předávat způsobem popsaným v § 19 zákona č. 253/2008 Sb., aby se tak zajistila náležitá ochrana přenášených informací.