Cenová regulace v ČR

Působnost orgánů státní správy

Rozdělení kompetencí v cenové oblasti je upraveno zákonem č. 265/1991 Sb. , o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.

Cenové orgány oprávněné k regulaci a kontrole cen

• Ministerstvo financí
• Ministerstvo zdravotnictví
• Ministerstvo dopravy a spojů
• Český telekomunikační úřad
• Energetický regulační úřad
• Státní ústav pro kontrolu léčiv
• Celní úřad Kolín
• Kraje
• Obce

Kraje a obce vykonávají svoji působnost v oblasti regulace cen pouze v rozsahu a za podmínek stanovených rozhodnutím Ministerstva financí - Výměr MF č. 01/2005.

Cenové orgány oprávněné pouze ke kontrole cen

• Finanční ředitelství
• Státní energetická inspekce

Liberalizace cen

V druhé polovině roku 1990 postupně vykrystalizovaly představy o pojetí a způsobu provedení ekonomické reformy. Nad gradualistickým pojetím definitivně zvítězila radikální koncepce založená na rychlé (šokové) liberalizaci cen a dovozu, vnitřní směnitelnosti koruny, privatizaci a na makroekonomické antiinflační politice. Hlavní role ve zpomalení inflace byla přiřčena restriktivní peněžní a rozpočtové politice, doplňková role pak regulaci cen, jejíž mechanismus ovšem nesměl bránit volnému posunu cenových relací směrem k tržní rovnováze a k likvidaci potlačené inflace.

Devalvací měny koncem roku 1990 byl zakotven rovnovážný měnový kurs, jemuž se přizpůsobil cenový vývoj. Odchylka parity kupní síly koruny od příslušných směnných kursů se stala důležitým prvkem konkurenceschopnosti výrobců jak na zahraničním, tak domácím trhu.

Východiska pro liberalizaci cen a vymezení mantinelů pro regulaci cen byla zakotvena do zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Ten umožnil vyhlásit rozsáhlou liberalizaci cen k 1. lednu 1991. V tom roce se státní regulace omezila na zhruba 15% objemu hrubého domácího produktu s cílem důsledně přizpůsobovat krátkodobé regulační zásahy vývoji situace na trhu, pečlivě je dávkovat a po dosažení rovnováhy je neprodleně rušit. Takto pojatou regulací byla poskytnuta i dočasná ochrana strategicky významným výrobám před plným rozevřením nůžek mezi růstem cen vstupů a přirozeně klesající poptávkou po těchto relativně zbytnějších produktech.

Díky vhodné kombinaci makroekonomické politiky, která brzdila všechny složky agregátní poptávky, a přesně dávkované regulace cen, která nahrazovala nedokonalost tržních mechanismů, dosáhla míra inflace po této šokové liberalizaci cen 53,6 % za rok 1991.

Jednou z nejvýznamnějších makroekonomických charakteristik důsledků cenové liberalizace bylo přepnutí nedostatkové nabídkové ekonomiky na ekonomiku, v níž rozhodující slovo a vážnost dostaly poptávka, zákazník, odbyt a peníze.

V průběhu roku 1991 došlo k postupnému snížení rozsahu cenové regulace na cca 5 až 6 % z hrubého domácího produktu. Regulaci cen počátkem roku 1992 podléhala již jen výrazně monopolizovaná a síťově organizovaná odvětví, která většinou teprve stála před rozhodnutím o způsobu restrukturalizace a privatizace, a dále některé oblasti, které měly podstatnější vliv na životní náklady obyvatelstva. Dá se říci, že v průběhu jednoho roku byla provedena zásadní cenové liberalizace a v dalších letech již docházelo k postupným nápravám cen těch položek, které neodrážely plně ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk, a k postupnému vyřazování některých položek z regulace cen nebo přechodu z formy úředně stanovených cen na regulaci formou věcně usměrňovaných cen, která je podstatně mírnější formou regulace. V poměrně krátké době se rozsah regulace cen přiblížil k rozsahu regulace uplatňované ve vyspělejších ekonomikách. Podrobný postup ve změnách rozsahu regulace a změnách regulovaných cen je položkově uveden v části Vývoj a současný rozsah cenové regulace.