Zákon č. 320/2001 Sb. plné znění s komentářem

Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 123/2003 Sb.
Změna: 421/2004 Sb.
Změna: 482/2004 Sb.
Změna: 426/2003 Sb., 626/2004 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon vymezuje uspořádání a rozsah finanční kontroly vykonávané mezi orgány veřejné správy, mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory a uvnitř orgánů veřejné správy. Stanoví předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly vykonávané podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, pokud tak tyto předpisy ¹⁾ stanoví.

(2) Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na kontrolu státního podniku vykonávanou ministerstvem, které plní jménem státu funkci jeho zakladatele podle zvláštního právního předpisu,²⁾ a na kontrolu Pozemkového fondu České republiky podle zvláštního právního předpisu.¹⁾

(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na kontrolu vykonávanou Nejvyšším kontrolním úřadem, na kontrolu hospodaření s majetkem zvláštního charakteru ^2a) a na přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků podle zvláštních právních předpisů ³⁾ a dále na kontrolu právnických osob, k nimž stát nebo územní samosprávné celky plní funkci zakladatele podle zvláštních právních předpisů,⁴⁾ s výjimkou kontroly poskytované veřejné finanční podpory podle tohoto zákona a podle zvláštního právního předpisu.

Komentář k § 1

V úvodním ustanovení je obecně upraven předmět právní úpravy daný tímto zákonem. Jsou zde uvedeny společenské vztahy, které jsou zákonem kvalifikovány jako vztahy právní. Jedná se o finančně-kontrolní vztahy (věcná působnost zákona), dále jsou obecně specifikovány subjekty těchto vztahů (osobní působnost zákona) a konečně je zmíněn objekt a některé obsahové komponenty uvedených vztahů (prvky věcné působnosti zákona).

V odstavci 1 je dána působnost k výkonu finanční kontroly ve vztahu k ustanovení § 3, který pojem finanční kontroly vyjadřuje explicitně. Finanční kontrolu vykonávanou podle zákona o finanční kontrole tvoří:

systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány (veřejnosprávní kontrola zařazená v části druhé zákona),
systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv (část třetí zákona),
vnitřní kontrolní systém (řídící kontrola a interní audit upravené v části čtvrté zákona).

Kontrolu prováděnou podle zvláštních právních předpisů (interpretace § 1 odst. 1 - věta druhá) lze považovat za finanční kontrolu ve smyslu zákona o finanční kontrole, pokud kontrolní vztahy, upravené těmito zvláštními předpisy, náleží do rozsahu věcné působnosti zákona o finanční kontrole, a to s ohledem na vymezení jeho prvků (předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly). Tyto zvláštní právní předpisy musí v uvedeném smyslu obsahovat právní materii identickou se zákonem o finanční kontrole. Proto je nezbytné porovnat subjekty kontroly (orgán veřejné správy, příjemce nebo žadatel veřejné finanční podpory podle ustanovení § 2 zákona o finanční kontrole - "Vymezení pojmů"), předmět kontroly (ustanovení § 3 zákona o finanční kontrole - "Finanční kontrola"), cíl kontroly (ustanovení § 4 zákona o finanční kontrole - "Hlavní cíle finanční kontroly").

Finanční kontrolou podle zvláštních právních předpisů, které upravují materii věcně identickou se zákonem o finanční kontrole, je například kontrola upravená:

zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů - § 48,
zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů - § 39 a 43,
zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů - § 15,
zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů - § 2,
zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů - § 9a,
zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů - § 2,
zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů - § 15,
zákonem č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů - § 7,
zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů - § 7a,
zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje - § 7 odst. 6, § 10 odst. 5, § 16 odst. 1, § 19 odst. 1.

Věcná a osobní působnost zákona je v odstavci 2 specifikována pozitivně. Do působnosti zákona náleží též:

kontrola prováděná ministerstvy z titulu zakladatele u státního podniku podle § 15 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku,
kontrola dodržování povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy při hospodaření s majetkem státu prováděná podle § 48 až 50 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, u Pozemkového fondu ČR.

Věcná a osobní působnost zákona je v odstavci 3 specifikována negativně. Z působnosti zákona je vyloučena:

kontrola vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem podle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů,
kontrola hospodaření s majetkem zvláštního charakteru,

Z působnosti zákona o finanční kontrole se vyjímá kontrola tzv. "majetku zvláštního charakteru" ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb, pro jehož účtování umožňuje § 36 odst. 3 zákona o účetnictví vytvoření zvláštních účetních standardů, které se nezveřejňují. Jedná se o veřejné prostředky, kterými jsou financovány činnosti podléhající přísnému režimu utajení. Systém kontroly těchto prostředků musí být vytvořen tak, aby nedošlo k vyzrazení činností podléhajících utajení, ale aby bylo zajištěno hospodárné vynakládání těchto prostředků.

přezkoumávání hospodaření obcí, krajů a hlavního města Prahy, vykonávané podle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků,
kontrola akciových společností a obecně prospěšných společností, k nimž plní funkci zakladatele stát,
kontrola obchodních společností (akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným) a obecně prospěšných společností, k nimž plní funkci zakladatele územní samosprávný celek.

V případech, kdy stát nebo územní samosprávný celek vloží své prostředky jako majetkovou účast do obchodních společností a obecně prospěšných společností, může uplatňovat kontrolní činnost pouze prostřednictvím účasti svých zástupců v orgánech společnosti podle obchodního zákoníku a zákona o obecně prospěšných společnostech. Ale pokud jsou tyto právnické osoby v postavení žadatele nebo příjemce veřejné finanční podpory, postupuje se podle zákona o finanční kontrole (veřejnosprávní kontrola - hlava I "Působnost kontrolních orgánů" v části druhé zákona).

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

orgánem veřejné správy organizační složka státu, která je účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu,⁵⁾ státní příspěvková organizace, státní fond, územní samosprávný celek, městská část hlavního města Prahy, příspěvková organizace územního samosprávného celku nebo městské části hlavního města Prahy a jiná právnická osoba zřízená k plnění úkolů veřejné správy zvláštním právním předpisem ⁶⁾ nebo právnická osoba zřízená na základě zvláštního právního předpisu, která hospodaří s veřejnými prostředky,⁷⁾
kontrolovanou osobou orgán veřejné správy uvedený v písmenu a) a právnická nebo fyzická osoba, která je žadatelem o veřejnou finanční podporu nebo jejím příjemcem; kontrolovanou osobou je i zahraniční právnická nebo fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká a je příjemcem veřejné finanční podpory,
kontrolním orgánem orgán veřejné správy, který je podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu oprávněný finanční kontrolu u kontrolované osoby vykonávat,
vedoucím orgánu veřejné správy osoba nebo orgán oprávněný jednat jménem státu, územního samosprávného celku nebo právnické osoby uvedené v písmenu a); v kraji se rozumí vedoucím orgánu veřejné správy ředitel krajského úřadu, v obci starosta obce, ve statutárních městech primátor a v hlavním městě Praze ředitel Magistrátu hlavního města Prahy,
osobou povinnou spolupůsobit při výkonu finanční kontroly právnická nebo fyzická osoba podílející se na dodávkách zboží nebo služeb hrazených z veřejných výdajů nebo z veřejné finanční podpory,
veřejnými financemi veřejné příjmy a veřejné výdaje,
veřejnými prostředky veřejné finance, věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty patřící státu nebo jiné právnické osobě uvedené v písmenu a),
veřejnými příjmy příjmy státu nebo právnické osoby uvedené v písmenu a),
veřejnými výdaji výdaje vynaložené ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, z jiných peněžních fondů státu, územního samosprávného celku nebo jiných právnických osob uvedených v písmenu a), z prostředků soustředěných v Národním fondu ⁸⁾ a z jiných prostředků ze zahraničí poskytnutých na základě mezinárodních smluv nebo poskytnutých k plnění úkolů veřejné správy,
veřejnou finanční podporou dotace, příspěvky, návratné finanční výpomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo z rozpočtu jiných právnických osob uvedených v písmenu a), státního fondu, státních finančních aktiv, dále státní záruky, finanční podpora poskytnutá formou slevy na daních i formou osvobození od cla, prostředky poskytnuté z Národního fondu a jiné prostředky ze zahraničí poskytnuté na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy,
poskytovatelem veřejné finanční podpory orgán veřejné správy, který je podle zvláštních právních předpisů oprávněn tuto podporu poskytovat,
správností finanční a majetkové operace (dále jen "operace") její soulad s právními předpisy a dosažení optimálního vztahu mezi její hospodárností, účelností a efektivností,
hospodárností takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů,
efektivností takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění,
účelností takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů.

Komentář k § 2

Vymezení pojmů v ustanovení § 2 je nutno chápat pouze pro potřeby zákona s tím, že je třeba si uvědomit, že nemusí být vždy shodné s definicemi uvedenými v jiných právních předpisech ani s teorií správního práva.

Za orgán veřejné správy jsou považovány:

organizační složky státu, které jsou účetními jednotkami ve smyslu § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a § 1 odst. 2 a následujícími zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů;
Podle ustanovení § 3 zákona o majetku, jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon; obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.
státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené ústředními orgány;
státní fondy;
územní samosprávné celky, kterými je obec jako základní územní samosprávný celek, kraj jako vyšší územní samosprávný celek a hlavní město Praha, které má zvláštní postavení mezi územními samosprávnými celky, jelikož má dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, postavení hlavního města České republiky, kraje a obce;
městské části hlavního města Prahy, které jsou účetními jednotkami a které podle § 3 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle § 3 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze jsou městské části povinny zajišťovat výkon finanční kontroly;
příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky podle § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů a městskými částmi hlavního města Prahy;
právnické osoby zřízené zákonem k plnění úkolů veřejné správy; jedná se o nestátní veřejnoprávní subjekty (instituce) sui generis, například Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká konsolidační agentura, veřejné a státní vysoké školy; \
právnické osoby zřízené na základě zákona k plnění úkolů veřejné správy; jedná se např. o zaměstnanecké pojišťovny zřizované na základě zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů;

Pojmy kontrolní orgán a kontrolovaná osoba jsou užívány ve veřejnosprávní kontrole v části druhé zákona a ve finanční kontrole podle mezinárodních smluv v části třetí zákona. Tato terminologie je použita z důvodu jejího sjednocení s terminologií užívanou v zákoně o státní kontrole, podle kterého se postupuje při výkonu veřejnosprávní kontroly na místě, pokud zákon nestanoví jinak. Jinak stanoví v ustanoveních hlavy II. "Procesní pravidla" části druhé zákona. Kontrolním orgánem se rozumí orgán veřejné správy, nikoliv kontrolní útvar tohoto orgánu.

Vedoucím orgánu veřejné správy je obecně statutární orgán ve smyslu ustanovení § 20 občanského zákoníku, tj. osoba nebo orgán oprávněný jednat jménem státu, územního samosprávného celku nebo jiné právnické osoby vymezené jako orgán veřejné správy. Konkrétně je upraven vedoucí orgánu veřejné správy v kraji, kdy se jím rozumí ředitel krajského úřadu. V obci je jím starosta obce (ve městě starosta města, ve statutárním městě primátor). který zastupuje podle § 103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, obec navenek a podle § 109 odst. 1 zákona o obcích stojí v čele obecního úřadu. V hlavním městě Praze se za vedoucího orgánu veřejné správy považuje ředitel Magistrátu hlavního města Prahy, který rovněž podle § 81 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, stojí v čele Magistrátu hlavního města Prahy a je nadřízen všem zaměstnancům zařazeným do Magistrátu hlavního města Prahy.

Zákon zavádí pojem osoba povinná spolupůsobit při výkonu finanční kontroly. Rozumí se jím právnická nebo fyzická osoba - dodavatel služeb nebo zboží, u kterého se ověřují obchodní dokumenty a doklady spojené s aktivitami kontrolovaných osob financovanými z veřejných výdajů nebo z veřejné finanční podpory. Při kontrole u této osoby se použijí procesní pravidla přiměřeně (§ 13 odst. 3 a 4 zákona). Důvodem pro zavedení tohoto pojmu do zákona bylo umožnit kontrolnímu orgánu komplexně ověřit schválený účel a správnost použití těchto prostředků.

Veřejné prostředky jsou pro účely zákona definovány jako

veřejné finance,
věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, které patří státu nebo jiné právnické osobě vymezené jako orgán veřejné správy (pojmosloví v souladu se zákonem o majetku, resp. důvodovou zprávou k tomuto zákonu, kde se majetkem státu rozumějí věci, práva a jiné majetkové hodnoty státu, včetně autorských práv, práv k programovému vybavení (software) i práv vážících se k průmyslovému a jinému duševnímu vlastnictví. Jinou právnickou osobou se zde rozumí nejen právnická osoba zřízená k plnění úkolů veřejné správy, ale i územní samosprávné celky a ostatní státní organizace, které jsou též právnickými osobami.

Veřejnými financemi se rozumějí veřejné příjmy a veřejné výdaje. Obsah pojmu veřejné finance pro účely zákona vychází ze znaků definice obsažené v učebních textech Vysoké školy ekonomické Praha podle autora D. N. Hymana (PUBLIC FINANCE, NEW YORK: THE DRYDEN PRESS, 1990), které považují za veřejné finance zdaňování, ostatní veřejné příjmy a veřejné výdaje.

Veřejnými příjmy se rozumějí příjmy státu nebo právnických osob definovaných jako orgán veřejné správy (tj. územní samosprávný celek, jiná právnická osoba zřízena k plnění úkolů veřejné správy zvláštním právním předpisem). Jedná se o veřejné příjmy uvedené ve zvláštních zákonech. Například:

zákon o rozpočtových pravidlech (§ 6 - Příjmy státního rozpočtu),
zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (§ 7 - Příjmy rozpočtu obce, § 8 - Příjmy rozpočtu kraje).

Veřejné výdaje jsou výdaje vynaložené ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, z jiných peněžních fondů státu, územního samosprávného celku nebo jiných právnických osob definovaných jako orgán veřejné správy, dále z jiných prostředků soustředěných v Národním fondu a z jiných prostředků ze zahraničí poskytnutých na základě mezinárodních smluv nebo poskytnutých k plnění úkolů veřejné správy. Veřejné výdaje jsou podobně (jako je tomu u příjmů) výdaje definované zvláštními zákony.

Například:

zákon o rozpočtových pravidlech (§ 7 - Výdaje státního rozpočtu),
zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (§ 9 - Výdaje rozpočtu obce, § 10 - Výdaje rozpočtu kraje).

V oblasti veřejné finanční podpory se zavádí princip uplatňování stejného režimu kontroly veřejných prostředků z vlastních i zahraničních zdrojů. Ochrana těchto prostředků prostřednictvím finanční kontroly ze strany orgánů veřejné správy vyplývá z jejich zákonné odpovědnosti a odpovědnosti stanovené mezinárodními smlouvami, ke kterým se Česká republika zavázala. Zavedený princip reaguje na požadavek Evropské komise zajistit efektivní ochranu finančních zájmů Evropských společenství.

Obsah tohoto pojmu není totožný s pojmem veřejná podpora ve smyslu zákona o veřejné podpoře, který je v tomto zákoně definován pro jiné účely.

Za poskytovatele veřejné finanční podpory je možné považovat subjekt, který splňuje dvě podmínky:

jedná se o orgán veřejné správy ve smyslu § 2 písm. a) a
je k poskytování veřejné finanční podpory oprávněn na základě zvláštního právního předpisu.

Tímto zvláštním právním předpisem jsou zejména rozpočtová pravidla - § 14 a násl. (poskytování dotací a návratných finančních výpomocí).

Pojem operace (finanční a majetková operace) vyjadřuje v zákoně postupy při nakládání s veřejnými prostředky, které mají svůj odraz v příslušných evidencích (zejména účetní, pokladní a operativní). Pojmové vymezení správnosti finanční a majetkové operace vychází obdobně jako v zemích ES z pohledu zajišťování plnění úkolů ve veřejné správě v souladu s právními aspekty (soulad operace s právními předpisy) i ekonomickými aspekty (dosažení optimálního vztahu mezi hospodárností, účelností a efektivností operace).

Operace je chápána v širším pojetí jako postup (činnost) před právním úkonem, kterým vzniká závazek nebo nárok orgánu veřejné správy, ale též v užším pojetí jako postup (činnost) před uskutečněním veřejných výdajů nebo jiných plnění ke splnění závazků nebo uplatnění nároků orgánu veřejné správy.

Kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti odpovídají tzv. analýze "3E" podle anglických slov Economy, Efficiency, Effectiveness. Hospodárností je takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků. Znamená "dělat věci levně", týká se nákladů, jde o kritérium hodnocené na vstupu. Efektivností je takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění. Znamená "dělání věcí správnou cestou", jde o kritérium, které hodnotí vztah mezi vstupem a výstupem. Účelností je takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů. Znamená "dělání správných věcí", jde o kritérium hodnocené na výstupu.

§ 3

Finanční kontrola

(1) Finanční kontrola vykonávaná podle tohoto zákona je součástí systému finančního řízení zabezpečujícího hospodaření s veřejnými prostředky. Tvoří ji

systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány podle § 7 až 11,
systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv podle § 24,
vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy podle § 25 až 31.

(2) Systém podle odstavce 1 písm. a) zahrnuje finanční kontrolu skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky zejména při vynakládání veřejných výdajů včetně veřejné finanční podpory u kontrolovaných osob, a to před jejich poskytnutím, v průběhu jejich použití a následně po jejich použití (dále jen "veřejnosprávní kontrola").

(3) Systém podle odstavce 1 písm. b) zahrnuje finanční kontrolu zahraničních prostředků vykonávanou mezinárodními organizacemi podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.⁹⁾

(4) Systém podle odstavce 1 písm. c) zahrnuje

finanční kontrolu zajišťovanou odpovědnými vedoucími zaměstnanci jako součást vnitřního řízení orgánu veřejné správy při přípravě operací před jejich schválením, při průběžném sledování uskutečňovaných operací až do jejich konečného vypořádání a vyúčtování a následném prověření vybraných operací v rámci hodnocení dosažených výsledků a správnosti hospodaření (dále jen "řídící kontrola"),
organizačně oddělené a funkčně nezávislé přezkoumávání a vyhodnocování přiměřenosti a účinnosti řídící kontroly, včetně prověřování správnosti vybraných operací, (dále jen "interní audit").

Komentář k § 3

Hlavním účelem tohoto ustanovení je definovat finanční kontrolu jako součást systému finančního řízení, které zabezpečuje hospodaření s veřejnými prostředky, a určit její podsystémy, kterými jsou:

finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány, tzv. veřejnosprávní kontroly,
finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv,
vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy.

Odstavec 2 definuje obsah veřejnosprávní kontroly, kterým je finanční kontrola skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména při vynakládání veřejných výdajů včetně veřejné finanční podpory u kontrolovaných osob. Veřejnosprávní kontrola se uskutečňuje jako nepřetržitý proces, tj. před poskytnutím veřejných prostředků (předběžná kontrola), v průběhu jejich použití (průběžná kontrola) a následně po jejich použití (následná kontrola).

Finanční kontrola zahraničních prostředků vykonávaná mezinárodními organizacemi podle vyhlášených mezinárodních smluv je podrobněji rozvedena v ustanovení § 24 zákona. Jedná se o ty mezinárodní smlouvy, které jsou publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv podle ustanovení § 5 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů.

Mezinárodní smlouvou podle tohoto ustanovení je například:

Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (článek 84 - Bankovnictví, pojišťovnictví, ostatní finanční služby a spolupráce při kontrole, sdělení č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších sdělení),
Rámcová dohoda mezi vládou České republiky a Evropskou komisí o účasti České republiky na programu pomoci Evropského společenství (článek 16 - Kontrola a audit, sdělení č. 207/1997 Sb.),

Vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy je podle požadavků Evropské komise rozdělen na dva podsystémy, tzv. systém finančního řízení a kontroly (FM/C) a systém interního auditu (IA).

Systém finančního řízení a kontroly v zákoně označený jako řídící kontrola zahrnuje finanční kontrolu zajišťovanou odpovědnými vedoucími zaměstnanci jako součást vnitřního řízení orgánu veřejné správy. Řídící kontrola se uskutečňuje jako nepřetržitý proces, tj. při přípravě operací před jejich schválením (předběžná kontrola), při průběžném sledování uskutečňovaných operací až do jejich konečného vypořádání a vyúčtování (průběžná kontrola) a následném prověření vybraných operací v rámci hodnocení dosažených výsledků a správnosti hospodaření (následná kontrola). Podrobněji v ustanoveních § 26 a 27 zákona. Řídící kontrolu je povinen zajistit každý subjekt, který se pro účely zákona o finanční kontrole považuje za orgán veřejné správy ve smyslu § 2 písm. a) zákona.

Systém interního auditu zahrnuje organizačně a funkčně nezávislé přezkoumávání a vyhodnocování přiměřenosti a účinnosti řídící kontroly, včetně prověřování správnosti vybraných operací. Podrobněji v ustanoveních § 28 až 31 zákona. Interní audit nemusí být zřízen ve všech orgánech veřejné správy, zákon v § 29 odst. 5 a 6 připouští pro vybrané orgány veřejné správy výjimku z povinnosti zřídit interní audit.

§ 4

Hlavní cíle finanční kontroly

(1) Hlavními cíli finanční kontroly je prověřovat

dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány veřejné správy v mezích těchto předpisů při hospodaření s veřejnými prostředky k zajištění stanovených úkolů těmito orgány,
zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností,
včasné a spolehlivé informování vedoucích orgánů veřejné správy o nakládání s veřejnými prostředky, o prováděných operacích, o jejich průkazném účetním zpracování za účelem účinného usměrňování činnosti orgánů veřejné správy v souladu se stanovenými úkoly,
hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy.

(2) Pokud nejsou kritéria pro hodnocení hledisek uvedených v odstavci 1 písm. d) stanovena právními předpisy, technickými nebo jinými normami, musí být předem stanovena vedoucím orgánu veřejné správy, a to na základě objektivně zjištěných skutečností.

Komentář k § 4

Ustanovení respektuje obecné cíle finanční kontroly uplatňované v Evropské unii na základě zásad obsažených ve směrnici Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí (INTOSAI) z roku 1992. Podle doporučení uvedené směrnice zákon obecné cíle přejímá jako základní zaměření finančních kontrol pro prověřování a posuzování výkonu veřejné správy. Konkrétní cíle pro výkon finančních kontrol stanoví vedoucí orgánů veřejné správy v rámci systému vnitřního řízení a kontroly.

Zákon pojímá zásady pro hodnocení výkonnosti veřejné správy v souladu s Evropskými standardy, tj. v souladu s analýzou tzv. "3 E" - hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy. Kritéria pro jejich uplatnění a hodnocení jsou obsažena v evropských směrnicích pro implementaci těchto standardů.

V odstavci 1 písm. a) je zdůrazněna obecná zásada zákonnosti při hospodaření s veřejnými prostředky, v písm. b) je vyzdvižena ochrana veřejných prostředků a obsahem písm. c) je zpravodajská povinnost ve vztahu k vedoucímu orgánu veřejné správy.

Odstavec 2 - upravuje případ, kdy nejsou stanovena kritéria pro hodnocení hledisek uvedených v odst. 1 písm. d) - absence kritérií hospodárného, efektivního a účelného výkonu veřejné správy. Zákon proto určuje vedoucího orgánu veřejné správy, který je povinen předem tato kritéria stanovit, a to na základě objektivně zjištěných skutečností.

§ 5

Organizační zajištění finanční kontroly

Odpovědnost za organizování, řízení a zajištění přiměřenosti a účinnosti finanční kontroly mají vedoucí orgánů veřejné správy v rámci své řídící pravomoci. Při zavádění a řízení finanční kontroly v orgánech veřejné správy jejich vedoucí vycházejí z mezinárodně uznávaných standardů, přičemž jsou povinni zejména

organizovat finanční kontrolu tak, aby byla zajištěna přiměřená jistota, že tato kontrola podává včasné a spolehlivé informace o hospodaření, které jsou podkladem pro zajištění účinného řízení výkonu veřejné správy při plnění schválených záměrů a cílů,
dbát, aby finanční kontrolu vykonávali zaměstnanci s kvalifikačními předpoklady, kteří jsou zároveň bezúhonní a u nichž nehrozí střet zájmů podle zvláštních právních předpisů;¹⁰⁾ za bezúhonného se považuje zaměstnanec, který nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, pro nedbalostní trestný čin majetkové povahy nebo trestný čin související s výkonem veřejné správy, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo pokud se podle zvláštního právního předpisu na pachatele nehledí, jakoby nebyl odsouzen,
zajistit, aby byly vyloučeny nežádoucí zásahy směřující k ovlivnění zaměstnanců vykonávajících finanční kontrolu; zaměstnanci nesmí být vydán pokyn, který by ohrozil nebo znemožnil objektivní výkon finanční kontroly; pokud byl takový pokyn vydán, zaměstnanec se jím nesmí řídit,
určit konkrétní cíle finanční kontroly podle charakteru zajišťovaných úkolů veřejné správy a v souladu s jejími hlavními cíli podle § 4,
sledovat a vyhodnocovat výsledky finanční kontroly a při zjištění nedostatků neprodleně přijímat konkrétní opatření k nápravě, jakož i systémová opatření, která mají za cíl předcházet a včas odhalovat nesprávné operace a jejich příčiny.

Komentář k § 5

§ 5 je základní ustanovení o zakotvení odpovědnosti vedoucího orgánu veřejné správy. Vedoucí orgánu veřejné správy je odpovědný za:

organizování finanční kontroly,
řízení finanční kontroly,
zajištění přiměřenosti a účinnosti finanční kontroly.

Přímo v obecně závazném právním předpisu je stanovena povinnost vedoucího orgánu veřejné správy vycházet z mezinárodně uznávaných standardů (například Standardy pro profesionální praxi interního auditu, Evropské směrnice pro implementaci auditních standardů INTOSAI).

Zákon zde demonstrativním způsobem uvádí povinnosti vedoucích orgánů veřejné správy při zavádění a řízení finanční kontroly:

Povinnost rozvrhnout a zavést takový systém finanční kontroly, který poskytne přiměřenou míru ujištění o tom, že budou plněny schválené záměry a cíle orgánu veřejné správy. Přiměřené ujištění je třeba posuzovat s ohledem na přijatelnou úroveň rizika a s ohledem na skutečnost, že náklady na kontrolu by neměly převýšit její přínos.
Povinnost personálně zajistit výkon finanční kontroly. Zaměstnanci vykonávající finanční kontrolu musejí splňovat tři zákonem dané požadavky - kvalifikační předpoklady, bezúhonnost a nesmí u nich hrozit střetu zájmů. Kvalifikační požadavky jsou stanoveny zvláštními právními předpisy (např. zákon o mzdě, o platu, Katalog správních činností). Kritéria bezúhonnosti obsahuje přímo zákon o finanční kontrole. Požadavek, aby finanční kontrolu vykonávali zaměstnanci, u nichž nehrozí střet zájmů, je splněn, pokud vyhovuje podmínkám uvedeným v zákoníku práce (§ 73 - povinnost zdržet se jednání, které by vedlo ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními).
Povinnost vedoucích orgánů veřejné správy zajistit neovlivňování zaměstnanců vykonávajících finanční kontrolu tak, aby byl zajištěn nezávislý a objektivní výkon finanční kontroly. V případě, že je vydán pokyn, který by ohrozil nebo znemožnil objektivní výkon finanční kontroly, nesmí se jím zaměstnanec vykonávající kontrolu řídit. V tomto případě jde o rozšíření povinnosti vyplývající z ustanovení § 73 odst. 1 zákoníku práce (zaměstnanci jsou povinni plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci).
Povinnost stanovit konkrétní cíle finanční kontroly, které by měly být s ohledem na podmínky a prostředí organizace vhodné, srozumitelné, přiměřené a zakomponované do hlavních cílů orgánu veřejné správy. Tyto konkrétní kontrolní cíle by měly být stanoveny s ohledem na povahu vykonávaných operací orgánu veřejné správy a z nich vyplývajících rizik.
Povinnost zajistit realizaci výsledků finanční kontroly. Kromě povinnosti přijímat konkrétní opatření je zde zdůrazněna povinnost vyvozovat z výsledků kontrol systémová opatření ovlivňující celý systém finančního řízení a kontroly orgánu veřejné správy. Tato povinnost je dále rozvedena v §§ 18, 19 a 28 odst. 3 zákona.

§ 6

Kontrolní metody a kontrolní postupy

(1) Při výkonu finanční kontroly se používají zejména tyto kontrolní metody:

zjištění skutečného stavu hospodaření s veřejnými prostředky a jeho porovnání s příslušnou dokumentací,
sledování správnosti postupů při hospodaření s veřejnými prostředky,
šetření a ověřování skutečností týkajících se operací,
kontrolní výpočty,
analýza údajů ve finančních výkazech nebo jiných informačních systémech a vyhodnocení jejich vzájemných vztahů.

(2) Při výkonu finanční kontroly se uplatňují zejména tyto kontrolní postupy:

schvalovací postupy, které zajišťují prověření podkladů připravovaných operací a které tyto operace v případech zjištění nedostatků pozastaví až do doby jejich odstranění,
operační postupy, které zajišťují úplný a přesný průběh operací až do jejich konečného vypořádání a vyúčtování a které zahrnují i kontrolní techniky při prověřování jejich dokumentace a sestavování účetních, jiných finančních a statistických výkazů, hlášení a zpráv,
hodnotící postupy, které zajišťují posouzení údajů o provedených operacích ukládaných v zavedených informačních systémech a obsažených v účetních, jiných finančních a statistických výkazech, hlášeních a zprávách, dále jejich porovnání se schválenými rozpočty a vyhodnocení jejich důsledků na celkové hospodaření,
revizní postupy, které zajišťují prověření správnosti vybraných operací, jakož i revizní postupy k funkčně a organizačně nezávislému vyhodnocování přiměřenosti a účinnosti finančních kontrol zavedených v rámci systému řízení.

(3) Kontrolní metody a kontrolní postupy lze použít pouze v souladu s pravidly stanovenými pro výkon finanční kontroly zvláštním právním předpisem ¹¹⁾ a tímto zákonem.

(4) Bližší podrobnosti o kontrolních metodách a kontrolních postupech stanoví prováděcí právní předpis.

Komentář k § 6

V návaznosti na základní cíle a zásady řízení finanční kontroly tvoří základ úpravy kontrolních metod a kontrolních postupů specifické evropské standardy fungování systému finanční kontroly, týkající se zejména její dokumentace, pohotovosti pořizování a předávání zpráv a jejich úplné evidence, zásad rozdělení kompetencí pro schvalování, provádění a evidenci činností, nezávislé kontroly řízení apod.

V demonstrativním výčtu kontrolních metod (cest k získávání objektivních informací) jsou v odstavci 1 upřednostněny nejčastěji používané metody. Tím však není z této oblasti vyloučeno v případě potřeby použití obecných metod, například syntézy, analogie, experimentu, modelování apod.

Kontrolní postupy a účel jejich použití v nepřetržitém procesu finanční kontroly (předběžné, průběžné a následné) jsou v odstavci 2 uvedeny rovněž demonstrativně. Jejich obsah se bude flexibilně přizpůsobovat a zdokonalovat v úzké návaznosti na rychlý vývoj automatizovaných systémů.

K zavedení a rozvíjení účinného kontrolního systému podle standardních metod a postupů Evropských společenství se Česká republika zavázala v článku 84 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich státy na straně druhé.

Odstavec 3 obsahuje zásadu, že používané kontrolní metody a kontrolní postupy při výkonu veřejnosprávní kontroly na místě musejí být uplatňovány v mezích procesních pravidel podle ustanovení § 12 až 21 tohoto zákona a kontrolního řádu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Při výkonu finanční kontroly v rámci vnitřního kontrolního systému se kontrolní metody a kontrolní postupy uplatní v souladu s pravidly uvedenými v části čtvrté zákona. Na výkon finanční kontroly v rámci vnitřního kontrolního systému se procesní pravidla podle § 12 až 21 zákona nevztahují (§ 25 odst. 5 zákona).

Obsahem odstavce 4 je zmocnění k podrobné úpravě kontrolních metod a kontrolních postupů v prováděcím právním předpise - vyhlášce Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon o finanční kontrole. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. srpna 2004.

ČÁST DRUHÁ
VEŘEJNOSPRÁVNÍ KONTROLA

HLAVA I
PŮSOBNOST KONTROLNÍCH ORGÁNŮ

§ 7

Působnost Ministerstva financí

(1) Ministerstvo financí jako ústřední správní úřad pro finanční kontrolu

metodicky řídí a koordinuje výkon finanční kontroly ve veřejné správě,
vykonává funkci centrální harmonizační jednotky se zaměřením na harmonizaci a metodické řízení výkonu finanční kontroly ve veřejné správě,
zřizuje pro výkon funkce centrální harmonizační jednotky útvar podřízený přímo ministrovi, který zajišťuje jeho funkční nezávislost a organizační oddělení od řídících výkonných struktur.

(2) Ministerstvo financí a územní finanční orgány vykonávají veřejnosprávní kontrolu, pokud zvláštní právní předpis ¹²⁾ nestanoví jinak, u

organizačních složek státu, státních fondů a u ostatních státních organizací,⁷⁾ a to včetně prověřování dokladů o přiměřenosti a účinnosti systémů finanční kontroly zavedených podle § 3 odst. 1 písm. a) a c),
poskytovatelů veřejné finanční podpory, s výjimkou územních samosprávných celků,
žadatelů o veřejnou finanční podporu a u příjemců této podpory.

(3) U ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a u zpravodajských služeb vykonává veřejnosprávní kontrolu pouze Ministerstvo financí; tato veřejnosprávní kontrola se však nevztahuje na hospodaření s majetkem zvláštního charakteru.^2a)

Komentář k § 7

V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy ČR, podle kterého je Ministerstvo financí ústředním orgánem státní správy pro finanční kontrolu, zakotvuje zákon v odstavci 1 a 2 odpovědnost Ministerstva financí za harmonizaci metodického řízení systému finanční kontroly ve veřejné správě a koordinaci výkonu finanční kontroly ve veřejné správě. V této souvislosti je třeba upozornit, že funkci koordinace výkonu finanční kontroly může Ministerstvo financí prakticky vykonávat pouze v oblasti státní správy. S koordinační činností souvisí spolupráce v oblasti finanční kontroly dle ustanovení § 23 zákona a podávání zpráv o výsledcích finanční kontroly dle ustanovení § 22 zákona.

Funkci harmonizace metodiky systému finanční kontroly ve veřejné správě a koordinace výkonu finanční kontroly zajišťuje na Ministerstvu financí útvar Centrální harmonizační jednotky pro finanční kontrolu, který je organizačně začleněn v přímé řídící působnosti ministra financí. Ministr financí je povinen zajistit tomuto útvaru funkční nezávislost na řídících výkonných strukturách a jeho organizační oddělení od těchto struktur.

Odstavec 2 upravuje působnost Ministerstva financí a územních finančních orgánů k výkonu veřejnosprávní kontroly vymezením kontrolovaných osob, kterými jsou:

subjekty státní správy (organizační složky státu, státní fondy, státní příspěvkové organizace),
poskytovatelé veřejné finanční podpory s výjimkou územních samosprávných celků,
žadatelé a příjemci veřejné finanční podpory, poskytnuté ze státního rozpočtu, ze státních fondů a z rozpočtu územního samosprávného celku.

U subjektů státní správy je součástí výkonu veřejnosprávní kontroly prověřování podkladů o přiměřenosti a účinnosti systémů finanční kontroly zavedených podle § 3 odst. 1 písm. a) a c) zákona (tj. systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány podle § 7 až 11 zákona a vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy podle § 25 až 31 zákona).

U právnických a fyzických osob, kteří jsou žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory, je výkon veřejnosprávní kontroly na místě omezen na rozsah nezbytný ke splnění účelu kontroly (ustanovení § 13 odst. 2).

Do systému veřejnosprávní kontroly je nezbytné dále podřadit kontrolu hospodaření kraje s dotacemi ze státního rozpočtu a státních fondů podle ustanovení § 21 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, kterou vykonává Ministerstvo financí nebo jím pověřený finanční úřad, a to i v průběhu rozpočtového roku. V případě, že byl porušen zákon, Ministerstvo financí uloží opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Působnost Ministerstva financí a územních finančních orgánů k výkonu veřejnosprávní kontroly je omezena, pokud zvláštní právní předpis stanoví jinak. Tímto předpisem je například zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že hospodaření Úřadu s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu kapitoly Úřadu kontroluje Poslanecká sněmovna nebo orgán, který si pro tento účel zřídila nebo který tímto úkolem pověřila (§ 33 tohoto zákona).

Obsah veřejnosprávní kontroly vymezuje § 3 odst. 2 a § 11 zákona (viz komentář k těmto ustanovením).

Působnost k výkonu veřejnosprávní kontroly u ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb ponechává zákon pouze Ministerstvu financí a nikoliv územním finančním orgánům.

§ 8

Působnost správců kapitol státního rozpočtu

(1) Správce kapitoly státního rozpočtu ¹³⁾ je povinen vytvořit systém finanční kontroly podle tohoto zákona, kterým zajistí finanční kontrolu jak svého hospodaření, tak i hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti. Současně zajistí prověřování přiměřenosti a účinnosti tohoto systému a pravidelně, nejméně jednou ročně, jeho hodnocení.

(2) Poskytovatelé vykonávají veřejnosprávní kontrolu u žadatelů o veřejnou finanční podporu nebo u příjemců této podpory, s výjimkou těch, jímž byla poskytnuta veřejná finanční podpora z rozpočtu územního samosprávného celku.

Komentář k § 8

V souladu s odpovědností správce kapitoly státního rozpočtu za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu ve své kapitole podle ustanovení § 39 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, je adekvátně uložena povinnost správci kapitoly vytvořit systém finanční kontroly.

Podle odstavce 1 jsou správci kapitol státního rozpočtu povinni vytvořit systém finanční kontroly, kterým zajistí

kontrolu svého hospodaření ( vnitřní kontrolní systém podle části čtvrté zákona),
kontrolu hospodaření příslušných organizačních složek státu a příspěvkových organizací v působnosti své kapitoly (formou veřejnosprávní kontroly),
prověřování přiměřenosti a účinnosti vnitřního kontrolního systému a kontrol u organizačních složek státu a příspěvkových organizací v působnosti své kapitoly (formou veřejnosprávní kontroly).

Odstavec 2 upravuje působnost k výkonu veřejnosprávní kontroly u žadatelů o veřejnou finanční podporu a u příjemců této podpory, s výjimkou těch, jimž byla podpora poskytnuta z rozpočtu územního samosprávného celku.

§ 9

Působnost územních samosprávných celků

(1) Územní samosprávné celky kontrolují podle tohoto zákona hospodaření s veřejnými prostředky u příspěvkových organizací ve své působnosti.

(2) Územní samosprávné celky vykonávají veřejnosprávní kontrolu u žadatelů o veřejnou finanční podporu nebo u příjemců veřejné finanční podpory, kterou jim poskytují.

(3) Územní samosprávné celky jsou povinny vytvořit systém finanční kontroly podle tohoto zákona, kterým zajistí finanční kontrolu jak svého hospodaření, tak i hospodaření svých organizačních složek a příspěvkových organizací ve své působnosti. Současně zajistí prověřování přiměřenosti a účinnosti tohoto systému a pravidelně, nejméně jednou ročně, jeho hodnocení.

Komentář k § 9

Územní samosprávné celky dle odstavce 1 a 2 vykonávají veřejnosprávní kontrolu u příspěvkových organizací ve své působnosti, žadatelů o veřejnou finanční podporu a příjemců veřejné finanční podpory, kterou jim poskytují.

Územní samosprávné celky jsou povinny vytvořit systém finanční kontroly, kterým zajistí

kontrolu svého hospodaření včetně kontroly hospodaření svých organizačních složek (vnitřní kontrolní systém podle části čtvrté zákona),
kontrolu hospodaření příspěvkových organizací ve své působnosti (formou veřejnosprávní kontroly),
prověřování přiměřenosti a účinnosti vnitřního kontrolního systému a kontrol u příspěvkových organizací ve své působnosti (formou veřejnosprávní kontroly).

Povinnost vytvořit vnitřní kontrolní systém podle části čtvrté zákona zahrnuje v případě územních samosprávných celků zajištění kontroly svého hospodaření, jehož součástí je též kontrola hospodaření organizačních složek územního samosprávného celku. Důvodem je ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že organizační složka územního samosprávného celku není účetní jednotkou. Proto není organizační složka územního samosprávného celku orgánem veřejné správy ve smyslu § 2 písm. a) zákona o finanční kontrole, a tudíž není povinna vytvořit vnitřní kontrolní systém podle části čtvrté zákona o finanční kontrole.

Nutno upozornit na ustanovení § 15 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, podle kterého územní samosprávné celky provádějí pravidelnou, systematickou a úplnou kontrolu hospodaření jimi zřízených a založených právnických osob a zařízení po celý rozpočtový rok. Vzhledem k tomu, že § 1 odst. 3 zákona o finanční kontrole vylučuje z působnosti zákona kontrolu právnických osob, k nimž územní samosprávný celek plní funkci zakladatele, je kontrola dle ustanovení § 15 rozpočtových pravidel územních samosprávných celků vymezena širším způsobem než finanční kontrola ve smyslu zákona č. 320/2001 Sb.

§ 9a

Působnost kraje

(1) Kraje zpracovávají roční zprávy o výsledcích finančních kontrol obcí ve svém územním obvodu, hlavní město Praha zpracovává roční zprávy o výsledcích finančních kontrol městských částí.

(2) Působnost stanovená krajům a hlavnímu městu Praze podle odstavce 1 je výkonem přenesené působnosti.

Komentář k § 9a

Ve vazbě na povinnost uloženou obcím § 22 zákona, podle kterého jsou obce povinny předkládat roční zprávy o výsledcích finančních kontrol krajům, zakládá ustanovení působnost krajům ke zpracování ročních souhrnných zpráv o výsledcích finančních kontrol obcí v územním obvodu kraje. Vzhledem k právnímu postavení územních samosprávných celků jde o přenesenou působnost krajů ve vztahu k obcím.

§ 10

nadpis vypuštěn

Při výkonu veřejnosprávní kontroly u obcí a jimi zřízených organizací prověřují krajské úřady pouze

skutečnosti rozhodné pro poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, ze státního fondu nebo Národního fondu,
soulad s právními předpisy, hospodárnost, účelnost a efektivnost při nakládání s prostředky státního rozpočtu, s jinými peněžními prostředky státu nebo s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ze státního fondu, ze státních finančních aktiv nebo z Národního fondu,
skutečnosti rozhodné pro poskytnutí státní záruky.

Komentář k § 10

Výkon veřejnosprávní kontroly u obcí a jimi zřízených příspěvkových organizací provádějí krajské úřady pouze v rozsahu kontroly skutečností rozhodných pro poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, kontroly souladu s právními předpisy, kontroly hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s těmito prostředky a kontroly skutečností rozhodných pro poskytnutí státní záruky.

§ 11

Společná ustanovení k působnosti kontrolních orgánů

(1) Při veřejnosprávní kontrole, která předchází rozhodnutím o schválení použití veřejných prostředků, prověřují kontrolní orgány podklady předložené kontrolovanými osobami pro připravované operace před jejich uskutečněním. Tato kontrola se soustřeďuje především do období před přijetím rozhodnutí nebo uzavřením smlouvy, která zavazuje orgány veřejné správy k veřejným výdajům nebo jiným plněním majetkové povahy, a je zaměřena zejména na prověřování skutečností, které jsou rozhodné pro vynakládání těchto výdajů nebo pro jiná plnění.

(2) Kontrolní orgány při předběžné veřejnosprávní kontrole posuzují, zda plánované a připravované operace odpovídají stanoveným úkolům veřejné správy a jsou v souladu s právními předpisy, schválenými rozpočty, programy, projekty, uzavřenými smlouvami nebo jinými rozhodnutími o nakládání s veřejnými prostředky.

(3) Při průběžné veřejnosprávní kontrole hospodaření kontrolovaných osob s veřejnými prostředky kontrolní orgány prověřují zejména, zda tyto osoby

dodržují stanovené podmínky a postupy při uskutečňování, vypořádávání a vyúčtování schválených operací,
přizpůsobují uskutečňování operací při změnách ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek novým rizikům,
provádějí včas a přesně zápisy o uskutečňovaných operacích v zavedených evidencích a automatizovaných informačních systémech a zda zajišťují včasnou přípravu stanovených finančních, účetních a jiných výkazů, hlášení a zpráv.

(4) Při veřejnosprávní kontrole vykonávané následně po vyúčtování operací kontrolní orgány prověřují, zkoumají a vyhodnocují u vybraného vzorku těchto operací zejména, zda

údaje o hospodaření s veřejnými prostředky věrně zobrazují zdroje, stav a pohyb veřejných prostředků a zda tyto údaje odpovídají skutečnostem rozhodným pro uskutečnění veřejných příjmů, výdajů a nakládání s veřejnými prostředky,
přezkoumávané operace jsou v souladu s právními předpisy, schválenými rozpočty, programy, projekty, uzavřenými smlouvami nebo jinými rozhodnutími přijatými v rámci řízení a splňují kritéria hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti,
opatření přijatá příslušnými orgány veřejné správy včetně opatření k odstranění, zmírnění nebo předcházení rizik jsou kontrolovanými osobami plněna.

(5) Výsledky přezkoumání a vyhodnocení operací podle odstavce 4 jsou podkladem k prověřování přiměřenosti a účinnosti systémů finanční kontroly, zavedených u orgánů veřejné správy podle § 3 odst. 1 písm. a) a c).

Komentář k § 11

Veřejnosprávní kontroly, jejichž obsahem je dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o finanční kontrole hospodaření s veřejnými prostředky, lze provádět před poskytnutím veřejných prostředků (předběžná kontrola), v průběhu jejich použití (průběžná kontrola) a po jejich použití (následná kontrola).

Ustanovení § 11 rozlišuje souhrn kontrolních činností vykonávaných při předběžné, průběžné a následné veřejnosprávní kontrole. Předběžná veřejnosprávní kontrola (odst. 1 a 2) je souhrnem kontrolních postupů, zejména schvalovacích, operačních a hodnotících, které jsou realizovány před uskutečněním operace. Obsahem předběžné kontroly je posouzení, zda plánované a připravované operace odpovídají stanoveným úkolům veřejné správy, jsou v souladu s právními předpisy, schválenými rozpočty, projekty, smlouvami nebo rozhodnutími o nakládání s veřejnými prostředky. Výsledkem předběžné kontroly je rozhodnutí o provedení operace. V případě zjištěných nedostatků (např. nesoulad připravované operace s předpisy, projekty, rozpočty) není rozhodnutí o provedení operace vydáno do jejich odstranění. Pokud jsou shledány závažné nedostatky je výsledkem předběžné kontroly též neschválení operace.

Průběžná veřejnosprávní kontrola (odst. 3) je prováděna v průběhu realizace až do konečného vypořádání a vyúčtování a uplatňují se při ní zejména operační a hodnotící postupy. Obsahem průběžné kontroly je prověření, zda osoby dodržují podmínky a postupy při uskutečňování, vypořádání a vyúčtování schválených operací, přizpůsobují uskutečňování operací novým rizikům, provádějí včas a přesně zápisy o uskutečňovaných operacích v zavedených evidencích, zajišťují účetní a finanční výkazy, hlášení a zprávy. Cílem průběžné kontroly je monitorovat správnost postupu při uskutečňování operace, předcházení vzniku závažných nedostatků, nevhodnému nebo nezákonnému jednání a okamžité odstranění nedostatků již vzniklých.

Předběžnou i průběžnou kontrolu lze provádět i formou veřejnosprávní kontroly na místě při uplatnění revizních a hodnotících postupů.

Následná veřejnosprávní kontrola (odst. 4 a 5) je vykonávána po vyúčtování operace, za použití zejména hodnotících a revizních postupů. Rozsah prováděné následné kontroly závisí na druhu kontrolované osoby, zda se jedná o orgán veřejné správy nebo o příjemce veřejné finanční podpory. Je-li kontrolovanou osobou orgán veřejné správy, je obsahem následné kontroly prověřování přiměřenosti a účinnosti vnitřního kontrolního systému a dále kontrola hospodaření s veřejnými prostředky u vybraného vzorku operací. Výsledky přezkoumání a vyhodnocení vybraného vzorku operací jsou podkladem pro prověřování přiměřenosti a účinnosti systému finanční kontroly zavedeného v jednotlivých orgánech veřejné správy. U příjemce veřejné finanční podpory jsou obsahem kontroly pouze skutečnosti rozhodné při hospodaření s touto finanční podporou a dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o finanční kontrole mohou zaměstnanci kontrolního orgánu používat kontrolní oprávnění pouze v rozsahu nezbytném ke splnění účelu kontroly.

HLAVA II
PROCESNÍ PRAVIDLA

§ 12

Vyloučení střetu zájmů

Z důvodu vyloučení střetu veřejného zájmu se zájmy osobními jsou vedoucí kontrolních orgánů povinni zajistit, aby zaměstnanci, kteří vykonávají veřejnosprávní kontrolu, ani osoby jim blízké ¹⁴⁾ nebyly ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu této kontroly v právním nebo v jiném vztahu, který vzbuzuje důvodné pochybnosti o objektivnosti jejich výkonu.

Komentář k § 12

V zájmu právní jistoty kontrolovaných osob a v zájmu objektivity výsledků kontroly je nezbytné upravit povinnost, jejímž cílem je vyloučit, aby kontroly byly vykonávány zaujatě a jejich výsledky posuzovány prostřednictvím subjektivních vlivů.

Ustanovení ukládá vedoucím kontrolních orgánů (vedoucím orgánů veřejné správy) povinnost zajistit objektivní výkon veřejnosprávní kontroly. Podrobněji je zde rozvedena povinnost uložená orgánu veřejné správy již v ustanovení § 5 písm. b) zákona o finanční kontrole, tj. povinnost zajistit, aby finanční kontrolu vykonávali zaměstnanci, u nichž nehrozí střet zájmů ve smyslu ustanovení § 73 zákoníku práce (povinnost zdržet se jednání, které by vedlo ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními). Podle tohoto ustanovení nesmí být zaměstnanci vykonávající veřejnosprávní kontrolu, ani osoby jim blízké, ke kontrolovaným osobám ani k předmětu kontroly v jakémkoliv vztahu (právním či jiném) vzbuzujícím důvodné pochybnosti o objektivním přístupu k výkonu kontroly. Jednotlivé případy, které by vzbuzovaly pochybnosti o objektivním přístupu, zákon o finanční kontrole nevypočítává, vymezuje je pouze v obecné poloze.

Zákon o finanční kontrole také neupravuje následný postup zaměstnanců kontrolního orgánu a kontrolovaných osob při vzniku střetu veřejného zájmu se zájmy osobními (i v případě podezření). Ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona o finanční kontrole se postupuje dle kontrolního řádu zákona č. 552/1991 Sb. - viz komentář k § 13.

§ 13

Pravidla pro výkon veřejnosprávní kontroly na místě

(1) Vzájemné vztahy mezi kontrolními orgány a kontrolovanými osobami při výkonu veřejnosprávní kontroly na místě se řídí částí třetí zákona o státní kontrole,¹¹⁾ nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Zaměstnanci kontrolního orgánu mohou při veřejnosprávní kontrole vykonávané na místě u právnické nebo fyzické osoby, která je žadatelem o veřejnou finanční podporu nebo jejím příjemcem, používat kontrolní oprávnění podle tohoto zákona a podle části třetí zákona o státní kontrole¹¹⁾ pouze v rozsahu nezbytném ke splnění účelu této kontroly.

(3) Zjistí-li kontrolní orgán u kontrolované osoby nesrovnalosti v dokladech o dodávkách zboží nebo služeb hrazených z veřejných výdajů nebo z veřejné finanční podpory, použije při kontrole u osoby povinné spolupůsobit při výkonu této kontroly přiměřeně postup podle odstavce 1.

(4) Pokud se osoba povinná spolupůsobit ke kontrole podle odstavce 3 již předem ve smlouvě o dodávkách zboží nebo služeb nezavázala, kontrolní orgán je oprávněn vyžádat si doklady v rozsahu nezbytném k ověření příslušné operace.

Komentář k § 13

Odstavec 1 upravuje procesně-právní působnost při výkonu finanční kontroly. Procesním předpisem pro výkon veřejnosprávní kontroly na místě je část třetí (ustanovení § 8 - 26) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, pokud zákon o finanční kontrole nestanoví jinak. Zákon o finanční kontrole je ius specialis a zákon o státní kontrole ius generalis. Procesní pravidla uvedená v kontrolním řádu zákona o státní kontrole se proto použijí pouze subsidiárně (podpůrně). Tato zásada je výslovně uvedena též v § 8 odst. 2 zákona o státní kontrole ("podle tohoto kontrolního řádu postupují kontrolní orgány jen v těch případech, kdy zvláštní zákon nestanoví jiný postup"). Tímto zvláštním zákonem je zákon o finanční kontrole.

Zákon v odstavci 2 opravňuje zaměstnance kontrolního orgánu k výkonu kontroly na místě u kontrolovaných osob, které jsou právnickými nebo fyzickými osobami, pouze v takovém rozsahu, který je nezbytný ke splnění účelu kontroly. Zohledňuje tak odlišné postavení soukromých osob a orgánů veřejné správy v pozici kontrolovaných osob. U kontrolovaných osob, které jsou subjektem práva soukromého, je nezbytné striktně respektovat zvláštními procesními prostředky ochranu jejich práv zaručených zákonem č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ustanovení vychází ze zásady, že i subjekty práva soukromého při nakládání s veřejnými prostředky jsou povinny strpět omezení svých práv. Rozsah omezení musí však být striktně stanoven zákonem. V souvislosti s výkonem kontroly na místě je zvláště citlivý rozsah práva kontrolního orgánu vstupovat do obydlí, je-li využíváno k podnikání. Dle článku 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod mohou být zásahy do nedotknutelnosti obydlí, pokud je obydlí užíváno pro podnikání nebo pro provozování jiné hospodářské činnosti, dovoleny zákonem, a to pouze, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

Ustanovení odst. 3 a 4 zákona řeší problematiku tzv. křížových kontrol. Jde o oprávnění kontrolního orgánu provést veřejnosprávní kontrolu na místě u dodavatele zboží nebo služeb (osoby povinné spolupůsobit při výkonu finanční kontroly), hrazených z veřejné finanční podpory. Kontrola obchodního vztahu financovaného z veřejné finanční podpory u dodavatelů umožní kontrolnímu orgánu komplexně ověřit schválený účel a správnost použití těchto prostředků. Při výkonu této kontroly se požije procesní postup podle odstavce 1 přiměřeně (např. s ohledem na charakter kontroly nebudou realizována opatření k nápravě u kontrolované osoby a s tím spojená další opatření) a pouze v takovém rozsahu, který je nezbytný k ověření příslušné operace, není-li ve smlouvě o dodávce dohodnut jiný rozsah.

§ 14

Zahájení veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě

(1) Veřejnosprávní kontrola vykonávaná na místě je zahájena předložením písemného pověření kontrolního orgánu kontrolované osobě.

(2) Kontrolovaná osoba je povinna na vyžádání kontrolního orgánu předložit výsledky předchozích kontrol, které mají vztah k předmětu kontroly podle odstavce 1.

Komentář k § 14

Ustanovení o zahájení a ukončení veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě mají přispět ke stanovení jasné hranice mezi kontrolním a následným stadiem realizace kontrolních zjištění. Vychází se z toho, že výkon finanční kontroly je jednou z typických činností orgánů veřejné správy, ověřující jednak chování kontrolované osoby a jednak poznatky o fungování veřejné správy samotné. Probíhá ve dvou základních fázích, a to jako proces kontrolního zjišťování a následné reakce na kontrolní zjištění. Případné sporné názory, týkající se okamžiku zahájení finanční kontroly, se odstraňují odkazem na čas předložení písemného pověření kontrolního orgánu kontrolované osobě.

V odstavci 2 je nově zakotvena povinnost kontrolované osoby předložit kontrolnímu orgánu na jeho vyžádání výsledky předchozích kontrol, které se vztahují k předmětu zahajované kontroly. Kontrolní orgán je oprávněn požádat o předložení výsledků předchozích kontrol kdykoliv v průběhu kontroly.

§ 15

Ukončení veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě

Veřejnosprávní kontrola vykonávaná na místě je ukončena

marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo odvolání podle zvláštního právního předpisu,¹⁵⁾
dnem doručení rozhodnutí kontrolního orgánu, proti kterému se nelze dále odvolat podle zvláštního právního předpisu.¹⁶⁾

Komentář k § 15

Úprava ukončení veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě má přispět ke stanovení jasné hranice mezi kontrolním a následným realizačním stadiem kontrolního procesu. Zákon taxativně stanoví přesnou časovou hranici ukončení kontroly.

Veřejnosprávní kontrola vykonávaná na místě je ukončena

marným uplynutím lhůty pro podání námitek (podle § 17 kontrolního řádu zákona o státní kontrole lhůta pro podání námitek je pětidenní ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší; dále nutno upozornit, že odmítnutí kontrolované osoby seznámit se s protokolem ve smyslu § 16 odst. 3 zákona o státní kontrole má za následek ztrátu oprávnění podat námitky),
marným uplynutím lhůty pro podání odvolání (podle § 18 kontrolního řádu zákona o státní kontrole je lhůta pro podání odvolání patnáctidenní ode dne doručení rozhodnutí o námitkách),
dnem doručení rozhodnutí kontrolního orgánu, proti kterému se nelze dále odvolat (podle § 18 odst. 5 kontrolního řádu zákona o státní kontrole se nelze dále odvolat proti rozhodnutí vedoucího kontrolního orgánu o odvolání proti rozhodnutí o námitkách).

§ 16

Přizvané osoby

(1) V zájmu odborného posouzení věci při veřejnosprávní kontrole vykonávané na místě mohou být přizvány další osoby, například znalci a tlumočníci ¹⁷⁾ nebo odborní experti. Na přizvané osoby se vztahují ustanovení tohoto zákona a část třetí zákona o státní kontrole¹¹⁾ obdobně.

(2) Při výběru přizvané osoby je kontrolní orgán povinen dbát práv a právem chráněných zájmů kontrolované osoby.

(3) Za výběr přizvané osoby odpovídá vedoucí kontrolního orgánu, který vystaví přizvané osobě pověření v potřebném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Současně zajistí poučení přizvané osoby o jejích právech a povinnostech při účasti na kontrole podle odstavce 1.

Komentář k § 16

Ustanovení umožňuje kontrolnímu orgánu zadat dalším osobám posouzení odborného problému, k jehož řešení nedisponuje sám personální kapacitou. Dalšími osobami jsou například znalci, tlumočníci nebo odborní experti. Postavení přizvaných osob při výkonu veřejnosprávní kontroly na místě je obdobné jako postavení kontrolních pracovníků dle příslušných ustanovení zákona o finanční kontrole a kontrolního řádu zákona o státní kontrole.

Vedoucí kontrolního orgánu, který je ve smyslu § 5 zákona o finanční kontrole odpovědný za organizování, řízení a zajištění výkonu finanční kontroly včetně personálních otázek, nese rovněž odpovědnost za výběr přizvané osoby, za vystavení jejího pověření v potřebném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu ke kontrole a za její poučení o právech a povinnostech při účasti na kontrole.

Zvláště je třeba zdůraznit nezbytnost poučit přizvanou osobu o povinnosti zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla při výkonu kontroly, a nezneužít znalosti těchto skutečností (§ 12 písm. f) zákona o státní kontrole).

§ 17

Pokuty za maření veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě

(1) Pokud kontrolované osoby nezajistily ani v dodatečně stanovené lhůtě plnění povinností podle zvláštního právního předpisu ¹⁸⁾ a nedosáhlo-li se toho ani opakovaným ukládáním pořádkových pokut fyzickým osobám podle zvláštního právního předpisu,¹⁹⁾ kontrolní orgány mohou uložit kontrolovaným osobám pokutu za maření veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě až do výše 1 000 000 Kč. Při ukládání pokuty za maření této kontroly se přihlíží zejména k závažnosti, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(2) Pokutu podle odstavce 1 lze uložit do 6 měsíců ode dne nesplnění povinnosti kontrolovanou osobou v dodatečně stanovené lhůtě.

Komentář k § 17

Ustanovení je výjimečným opatřením kontrolního orgánu z důvodu veřejného zájmu, kdy se tento orgán nemůže domoci svého zákonem stanoveného oprávnění k vykonání finanční kontroly. Jde o krajní případy, kdy kontrolovaná osoba neplní základní zákonné povinnosti (uložené dle ustanovení § 14 zákona o státní kontrole - např. znemožnění přístupu do objektu, nepředložení dokladů, neposkytnutí informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech), a tím maří výkon finanční kontroly.

Forma postihu úzce souvisí s úpravou pořádkových pokut podle zákona o státní kontrole, který umožňuje uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč (souhrn opakovaných pokut nesmí převýšit 200 000 Kč) fyzickým osobám, které způsobily, že kontrolovaná osoba nesplnila některou ze zákonem stanovených povinností.

V případě, že ukládání pořádkových pokut fyzické osobě nevedlo k cíli, je třeba přistoupit k vymáhání splnění povinnosti u kontrolované osoby důraznějšími prostředky. Konkrétní výši pokuty pro maření finanční kontroly (maximální hranice stanovena na 1 000 000 Kč) je nutno zdůvodnit závažností, dobou trvání a následky protiprávního jednání.

O postupu při ukládání pokut za maření veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě podrobněji viz ustanovení § 21 zákona o finanční kontrole.

§ 18

Opatření k nápravě

(1) Kontrolovaná osoba je povinna přijmout opatření k odstranění nedostatků zjištěných při veřejno-správní kontrole bez zbytečného odkladu nejpozději ve lhůtě stanovené kontrolním orgánem.

(2) Kontrolní orgány ukládají kontrolovaným osobám opatření k nápravě, stanoví-li tak zvláštní právní předpis,²⁰⁾ nebo předávají svá kontrolní zjištění orgánům veřejné správy, které jsou oprávněny uložit kontrolovaným osobám opatření k nápravě. V takovém případě se na orgány veřejné správy a jejich zaměstnance vztahuje povinnost mlčenlivosti podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu.²¹⁾

Komentář k § 18

Ustanovení upravují tři způsoby realizační fáze, které navazují na provedenou finanční kontrolu, a to podle rozsahu oprávnění orgánů veřejné správy, které kontrolu jako kontrolní orgány provedly. Tato oprávnění jim stanoví zvláštní zákony.

Kontrolní orgán může být vybaven oprávněním k přímému uložení opatření kontrolované osobě. Například ústřední správní úřad, který při provádění finanční kontroly zjistí u kontrolované osoby, že údaje, na jejichž základě poskytl dotaci nebo návratnou finanční výpomoc, jsou neúplné nebo nepravdivé, v rámci správního řízení rozhodne o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci (ustanovení § 15 zákona č. 218/2000 Sb.).

V případech, kdy kontrolní orgán není oprávněn přímo zjednat nápravu zjištěných nedostatků, tedy nemůže přímo přikázat zjednání nápravy odstraněním závadného stavu, neboť je k tomu na základě zvláštního zákona příslušný jiný orgán veřejné správy, postoupí kontrolní orgán své zjištění tomuto orgánu. Ten je povinen zajistit nápravu zjištěných nedostatků. Na tyto orgány a jejich zaměstnance se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle zákona o finanční kontrole nebo podle zvláštních právních předpisů. Nejrozšířenějším případem opatření k nápravě je ukládání odvodů za porušení rozpočtové kázně, jakož i penále podle ustanovení § 44 zákona č. 218/2000 Sb., k němuž je příslušný finanční úřad, v jehož obvodu územní působnosti má kontrolovaná osoba trvalý pobyt nebo sídlo. Při řízení o uložení odvodu včetně penále postupuje finanční úřad dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a využívá protokol o výsledku finanční kontroly jako důkazní prostředek v souladu se základními zásadami daňového řízení.

Opatření k nápravě nedostatků vyžadují kontrolní orgány především na kontrolované osobě, která je povinna bez zbytečného odkladu nejpozději ve lhůtě stanovené kontrolním orgánem přijmout opatření k odstranění nedostatků zjištěných při veřejnosprávní kontrole.

§ 19

Informace o uložení opatření k nápravě

(1) Orgány veřejné správy, které jsou oprávněny uložit kontrolované osobě opatření k nápravě, jsou povinny písemně informovat kontrolní orgán o jejich uložení a o jejich splnění, a to ve lhůtách do 3 měsíců od jejich uložení a splnění.

(2) Kontrolované osoby jsou povinny písemně informovat kontrolní orgán o přijetí opatření k odstranění nedostatků a o jejich splnění ve lhůtách, které jim tento orgán stanovil.

(3) Kontrolní orgány jsou oprávněny prověřit u kontrolovaných osob, které jsou povinny přijmout opatření k nápravě nedostatků, plnění těchto opatření. Přitom postupují podle § 13 odst. 1.

Komentář k § 19

Těmito ustanoveními je uložena příslušným orgánům veřejné správy a kontrolovaným osobám povinnost ve stanovených lhůtách písemně informovat kontrolní orgán o přijetí opatření k nápravě a následně o jejich splnění. Orgán veřejné správy, oprávněný uložit opatření k nápravě, informuje kontrolní orgán nejpozději do tří měsíců od uložení a splnění opatření k nápravě. Kontrolovaná osoba je povinna informovat kontrolní orgán ve lhůtách, které jí tento orgán stanovil.

Kontrolní orgán je oprávněn přijatá opatření k nápravě u kontrolované osoby prověřit, a to výkonem veřejnosprávní kontroly na místě.

Za účelem plnění opatření k nápravě bylo zákonem o finanční kontrole (§ 40 část dvanáctá) doplněno ustanovení § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Tato novelizace prolomila povinnost mlčenlivosti územních finančních orgánů ve vztahu k Ministerstvu financí o poskytování údajů o výši stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

§ 20

Pokuty za nepřijetí nebo neplnění přijatých opatření k nápravě nedostatků

(1) V případě, že kontrolované osoby, které jsou povinny přijmout opatření k nápravě nedostatků, tato opatření nepřijaly nebo je nesplnily v určených termínech, mohou jim kontrolní orgány uložit pokutu za nepřijetí nebo za neplnění přijatých opatření k nápravě nedostatků až do výše 1 000 000 Kč.

(2) Pokutu podle odstavce 1 lze uložit do 6 měsíců ode dne, kdy se kontrolní orgány dozvěděly, že kontrolované osoby nepřijaly nebo nesplnily přijatá opatření k nápravě nedostatků, avšak nejpozději do 3 let po ukončení veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě.

Komentář k § 20

Ustanovení vychází ze zadání v usnesení vlády České republiky ze dne 17. února 1999 č. 125, které ukládá zavést přísné správní sankce za nerealizaci kontrolních závěrů.

V případech, kdy kontrolní orgán zjistí, že kontrolovaná osoba nepřijala opatření k nápravě, nebo toto opatření nesplnila v závazných termínech, je oprávněn ji pokutovat až do výše 1 000 000 Kč. K tomuto opatření se přistoupí zpravidla při provádění následné finanční kontroly po nesplnění informační povinnosti kontrolovanou osobou, kdy bude spolehlivě zjištěno, že kontrolovaná osoba nepřijala nebo nečiní opatření k nápravě. Rozhodujícím hlediskem je negativní dopad nečinnosti kontrolované osoby na plnění úkolů veřejné správy.

Subjektivní lhůta pro uložení této pokuty činí 6 měsíců ode dne zjištění nesplnění povinnosti k přijetí opatření k nápravě nebo jejich nesplnění. Objektivní lhůta je stanovena na 3 roky po ukončení kontrolního řízení.

O postupu při ukládání pokut za nepřijetí nebo neplnění přijatých opatření k nápravě nedostatků podrobněji ustanovení § 21 zákona o finanční kontrole.

§ 21

Společná ustanovení k pokutám

(1) Pokuty uložené podle zvláštního právního předpisu¹⁹⁾ a podle § 17 a 20 tohoto zákona vybírají a vymáhají kontrolní orgány, které je uložily. V řízení o uložení těchto pokut se postupuje podle správního řádu ²²⁾ a při jejich placení a vymáhání se postupuje podle zvláštního právního předpisu.²³⁾

(2) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem rozpočtu toho orgánu, který je uložil. Uloží-li je kontrolní orgán financovaný ze státního rozpočtu, jsou tyto pokuty příjmem státního rozpočtu.

Komentář k § 21

Obsahem tohoto ustanovení jsou dispozice o:

příslušnosti k výběru a vymáhání uložených pokut,
určení procesního předpisu při ukládání, placení a vymáhání pokut,
jejich rozpočtovém určení.

Pokuty uložené podle ustanovení § 19 (pořádkové pokuty) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, podle ustanovení § 17 (pokuty za maření veřejnosprávní kontroly vykonávané na místě) a § 20 (pokuty za nepřijetí nebo neplnění přijatých opatření k nápravě nedostatků) zákona o finanční kontrole vybírají a vymáhají kontrolní orgány, které je uložily.

V řízení o uložení těchto pokut se postupuje podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, při placení a vymáhání podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Pokuty jsou příjmem rozpočtu toho orgánu, který je uložil. Pokud je kontrolní orgán financovaný ze státního rozpočtu, jsou pokuty příjmem státního rozpočtu.

§ 22

Podávání zpráv o výsledcích finanční kontroly

(1) Ministerstvo financí předkládá vládě roční zprávu o výsledcích finančních kontrol spolu s návrhem státního závěrečného účtu. Současně předává tuto zprávu Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.

(2) Správci rozpočtových kapitol, kteří vykonávají finanční kontrolu podle tohoto zákona, kraje a hlavní město Praha předkládají Ministerstvu financí roční zprávy o výsledcích finančních kontrol.

(3) Organizační složky státu a právnické osoby, které hospodaří s veřejnými prostředky, předkládají roční zprávy o výsledcích finančních kontrol příslušným správcům rozpočtových kapitol. Obce předkládají tyto zprávy krajům, městské části hlavnímu městu Praze. Zprávy statutárních měst zahrnují výsledky finančních kontrol orgánů samosprávy městských obvodů nebo městských částí.²⁴⁾

(4) Součástí zpráv podle odstavců 1 až 3 je i hodnocení přiměřenosti a účinnosti zavedeného systému finanční kontroly, včetně přehledu o kontrolních zjištěních předaných k dalšímu řízení podle zvláštních právních předpisů.²⁵⁾ Tam, kde tento zákon odkazuje na povinnost orgánu veřejné správy zavést systém finanční kontroly u jiných orgánů veřejné správy, podává roční zprávy orgán, který je povinen systém zavést, i za tyto orgány.

(5) Strukturu a rozsah zpráv o výsledcích finančních kontrol, postup a termíny jejich předkládání stanoví prováděcí právní předpis.

(6) O závažných zjištěních z vykonaných finančních kontrol informují kontrolní orgány Ministerstvo financí nejpozději do 1 měsíce od ukončení finanční kontroly. Za závažné zjištění se považuje

zjištění, na jehož základě kontrolní orgán oznámil podle zvláštního právního předpisu ²⁶⁾ státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin,
zjištění neoprávněného použití, zadržení, ztráty nebo poškození veřejných prostředků v hodnotě přesahující 300 000 Kč.

(7) Splněním povinnosti podle odstavce 6 písm. b) není dotčena povinnost kontrolního orgánu sdělit příslušnému správci daně zjištění o porušení rozpočtové či daňové kázně podle zvláštního právního předpisu.²³⁾

Komentář k § 22

Ustanovení obsahují úpravu zpravodajské povinnosti správců rozpočtových kapitol a jiných orgánů veřejné správy vůči Ministerstvu financí jako ústřednímu správnímu úřadu pro finanční kontrolu (ustanovení § 7 odst. 1 zákona). Zákon ukládá zpracovávání ročních souhrnných zpráv o výsledcích finančních kontrol ve svěřeném odvětví.

Součástí těchto zpráv je i hodnocení přiměřenosti a účinnosti systému finanční kontroly. Podkladem pro vypracování roční zprávy orgánu veřejné správy o výsledcích finanční kontroly je podle ustanovení § 31 odst. 5 zákona roční zpráva o výsledcích interního auditu včetně přijatých opatření na základě doporučení útvaru interního auditu.

Ministerstvo financí plní tuto zpravodajskou povinnost za celou veřejnou správu vůči vládě České republiky. Povinnost mu vyplývá z jeho postavení jako ústředního správního úřadu pro otázky finanční kontroly.

Správci kapitoly státního rozpočtu, kraje a hlavní město Praha plní zpravodajskou povinnost vůči Ministerstvu financí.

Ostatní orgány veřejné správy, s výjimkou územních samosprávných celků, plní zpravodajskou povinnost vůči správcům kapitol státního rozpočtu.

Obce v územním obvodu příslušného kraje plní zpravodajskou povinnost vůči krajskému úřadu a městské části hlavního města Prahy vůči Magistrátu města.

Strukturu a rozsah zpráv o výsledcích finančních kontrol, postup a termíny jejich předkládání stanoví v § 32 a 33 prováděcí právní předpis - vyhláška Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon o finanční kontrole.

Zákon v odstavci 6 ukládá kontrolním orgánům povinnost informovat Ministerstvo financí nejpozději do 1 měsíce od ukončení finanční kontroly o závažných zjištěních z provedených kontrol. Za závažná zjištění zákon považuje

zjištění, na jejichž základě kontrolní orgán oznámil státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu,
zjištění neoprávněného použití, zadržení, ztráty nebo poškození veřejných prostředků v hodnotě přesahující 300 000 Kč. Zjištěním v hodnotě přesahující 300 000 Kč se rozumí jedno kontrolní zjištění (jeden kontrolní případ), nikoliv souhrn zjištění z celého protokolu.

Odstavec 7 zdůrazňuje, že informační povinnost vůči Ministerstvu financí nezbavuje kontrolní orgán povinnosti sdělit správci daně zjištění o porušení rozpočtové či daňové kázně podle ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů - "Státní kontrolní orgány mají povinnost sdělovat správcům daně výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem." Tato povinnost je založena též v ustanovení § 18 zákona o finanční kontrole - "Kontrolní orgány předávají svá kontrolní zjištění orgánům veřejné správy, které jsou oprávněny uložit kontrolovaným osobám opatření k nápravě."

§ 23

Spolupráce v oblasti finanční kontroly

(1) Orgány veřejné správy vzájemně spolupracují při zajišťování přiměřeného a účinného systému finanční kontroly ve veřejné správě.

(2) V rámci spolupráce se orgány veřejné správy na základě vyžádání vzájemně informují o programech a záměrech svých finančních kontrol, o jejich výkonu a výsledcích, není-li to v rozporu se zvláštním právním předpisem.²¹⁾

(3) Orgány veřejné správy spolupracují při zajišťování přiměřeného a účinného systému finanční kontroly s Nejvyšším kontrolním úřadem, kterému na vyžádání poskytují informace podle odstavce 2 pro zpracování plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.

Komentář k § 23

Spolupráce mezi orgány veřejné správy je žádoucí nejen pro zkvalitnění jejich práce jako kontrolních orgánů, ale i pro zvýšení účinnosti systému finanční kontroly v celé veřejné správě. Výsledky jimi zajišťovaných finančních kontrol, které tyto kontrolní orgány na vyžádání poskytnou ústředním správním úřadům, jsou jedním z prostředků, na základě kterých mohou být kontrolní poznatky zevšeobecněny, vyhodnoceny a mohou se stát podkladem pro opatření obecné povahy. Povinností spolupráce kontrolních orgánů se sleduje též ochrana práv a právem chráněných zájmů kontrolovaných osob. Jedná se zejména o zabránění duplicitních kontrol u jedné kontrolované osoby, anebo o zabránění nadměrného zatížení kontrolovaných osob z hlediska četnosti kontrol.

V odstavci 3 je upravena i povinnost orgánů veřejné správy spolupracovat při zajišťování přiměřeného a účinného systému finanční kontroly s Nejvyšším kontrolním úřadem pro účely zpracování plánu jeho kontrolní činnosti.

ČÁST TŘETÍ
FINANČNÍ KONTROLA PODLE MEZINÁRODNÍCH SMLUV

§ 24

Pravidla pro výkon finanční kontroly podle mezinárodních smluv

(1) Stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,⁹⁾ mohou vykonávat mezinárodní organizace svými kontrolními orgány nebo určenými zmocněnci finanční kontrolu podle tohoto zákona v rozsahu a za podmínek, které tato smlouva stanoví.

(2) Stanoví-li tak smlouva uvedená v odstavci 1, jsou mezinárodní organizace v rozsahu a za podmínek, které tato smlouva stanoví, oprávněny vyžadovat si u orgánů veřejné správy České republiky spolupráci při finanční kontrole nebo zajištění jejího výkonu. Dožádaný orgán veřejné správy je povinen tomuto požadavku vyhovět. V rámci spolupráce se dotčené orgány vzájemně informují o předmětu, účelu a výsledku finanční kontroly, koordinují její výkon a postupují při finanční kontrole ve vzájemné součinnosti.

(3) Orgány veřejné správy jako kontrolované osoby a osoby povinné spolupůsobit při výkonu finanční kontroly jsou povinny v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 výkon finanční kontroly umožnit.

(4) Umožňuje-li to smlouva uvedená v odstavci 1, požadují příslušné orgány veřejné správy České republiky od mezinárodních organizací zprávy o jimi provedených finančních kontrolách.

(5) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Ministerstvu financí informace o finančních kontrolách a jejich výsledcích, které poskytly mezinárodním organizacím na základě jejich vyžádání.

Komentář k § 24

Ustanovení řeší vztahy v kontrole nezávisle vykonávané kontrolními orgány mezinárodních organizací. Tyto organizace sledují své finanční zájmy na území České republiky, a to zejména z důvodu jejího členství v Evropské unii. Na základě mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána, musí být těmto mezinárodním organizacím umožněna kontrola nebo poskytnuta spolupráce při prověřování poskytovaných prostředků.

Podle mezinárodních smluv Česká republika a Evropská společenství spolupracují na konkrétních úkolech rozvoje kontrolních systémů tak, aby bylo postupně dosaženo plné kompatibility. V rámci spolupráce se mezinárodní a národní kontrolní orgány vzájemně informují o předmětu, účelu a výsledku svých finančních kontrol, koordinují jejich výkon a postupují při konkrétních kontrolních akcích na území České republiky ve vzájemné součinnosti.

Orgány veřejné správy České republiky jsou povinny informovat Ministerstvo financí o všech údajích o finančních kontrolách předaných mezinárodním organizacím. Povinnost vyplývá z postavení Ministerstva financí jako centra pro otázky finanční kontroly i ve vztahu k zahraničí.

Na základě Evropské dohody (sdělení č. 7/1995 Sb.) spolupracují smluvní strany (Česká republika a Evropská společenství a jejich členské státy) s cílem rozvíjet účinné kontrolní systémy v ČR podle standardních metod a postupů Společenství. Spolupráce je zaměřena mj. na

výměnu příslušných kontrolních informací,
sjednocení kontrolní dokumentace,
školící a poradenskou činnost.

Dle Rámcové dohody mezi vládou ČR a Evropskou komisí (sdělení č. 207/1997 Sb.) je Komise oprávněna vysílat své vlastní zástupce nebo pravomocné zmocněnce, aby provedli technickou nebo finanční kontrolu nebo audit, které Komise považuje za nezbytné ke sledování realizace opatření. Příjemce programu pomoci je povinen poskytovat veškeré požadované informace a písemné materiály a přijme všechna nezbytná opatření k usnadnění práce osob pověřených prováděním auditů nebo kontrol, včetně oprávnění kontrolovat veškerou relevantní dokumentaci a účty.

ČÁST ČTVRTÁ
VNITŘNÍ KONTROLNÍ SYSTÉM

HLAVA I
ZAVEDENÍ, UDRŽOVÁNÍ A PROVĚŘOVÁNÍ ÚČINNOSTI VNITŘNÍHO KONTROLNÍHO SYSTÉMU

§ 25

Povinnosti vedoucího orgánu veřejné správy a vedoucích zaměstnanců

(1) Vedoucí orgánu veřejné správy je v rámci své odpovědnosti povinen v tomto orgánu zavést a udržovat vnitřní kontrolní systém, který

vytváří podmínky pro hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy,
je způsobilý včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat provozní, finanční, právní a jiná rizika vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy,
zahrnuje postupy pro včasné podávání informací příslušným úrovním řízení o výskytu závažných nedostatků a o přijímaných a plněných opatřeních k jejich nápravě.

(2) Ke splnění povinností podle odstavce 1 vedoucí orgánu veřejné správy vymezí v souladu s § 5 postavení a působnost organizačních složek státu, které nejsou účetními jednotkami podle zvláštního právního předpisu, organizačních složek územních samosprávných celků, organizačních útvarů, vedoucích a ostatních zaměstnanců tak, aby zajistil fungování řídící kontroly a interního auditu. K tomu zejména

stanoví rozsah odpovídajících pravomocí a odpovědností vedoucích a ostatních zaměstnanců při nakládání s veřejnými prostředky, včetně úplného a přesného vymezení povinností ve vztahu k jimi plněným úkolům,
zajistí oddělení pravomocí a odpovědností při přípravě, schvalování, provádění a kontrole operací, zejména ve vztahu k výběrovým řízením, uzavírání smluv, vzniku závazků, platbám a vymáhání pohledávek,
zajistí, aby o všech operacích a kontrolách byl proveden záznam a vedena příslušná dokumentace,
přijme veškerá nezbytná opatření k ochraně veřejných prostředků,
zajistí hospodárné, efektivní a účelné využívání veřejných prostředků v souladu se zásadami spolehlivého řízení uvedenými v odstavci 1,
sleduje a zajišťuje plnění rozhodujících úkolů orgánu veřejné správy k dosažení schválených záměrů a cílů.

(3) V případech závažných zjištění postupuje vedoucí orgánu veřejné správy podle § 22 odst. 6 obdobně.

(4) Všichni vedoucí zaměstnanci orgánu veřejné správy jsou v rámci vymezených povinností, pravomocí a odpovědností povinni zajistit fungování vnitřního kontrolního systému. Současně jsou povinni podávat vedoucímu orgánu veřejné správy včasné a spolehlivé informace o výsledcích dosahovaných při plnění stanovených úkolů, o vzniku významných rizik, o závažných nedostatcích v činnosti orgánu veřejné správy a o přijímaných a plněných opatřeních k jejich nápravě.

(5) Na výkon finanční kontroly v rámci vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy se nevztahují procesní pravidla podle § 12 až 21.

(6) V rámci vnitřního kontrolního systému Bezpečnostní informační služby je vykonávána finanční kontrola; tato kontrola se však nevztahuje na hospodaření s majetkem zvláštního charakteru.^2a)

Komentář k § 25

Ustanovení § 25 rozvádí v § 5 obecně zakotvenou povinnost vedoucího orgánu veřejné správy za organizování a řízení finanční kontroly do systému vnitřní kontroly. Vedoucí orgánu veřejné správy, který odpovídá za celkovou činnost jím řízeného orgánu veřejné správy, je v rámci této odpovědnosti rovněž povinen zavést a udržovat vnitřní kontrolní systém podle kritérií uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), neboť systém vnitřního řízení a kontroly významnou měrou přispívá k dosahování stanovených cílů orgánů veřejné správy.

Vnitřní kontrolní systém musí odpovídat podmínkám a prostředí dané organizace a musí splňovat následující kritéria:

přispívat k vytvoření takových podmínek v orgánu veřejné správy, aby veřejná správa byla vykonávána hospodárně, efektivně a účelně;
včas zjišťovat a vyhodnocovat rizika vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů. Při hodnocení rizik, která mohou negativně ovlivnit dosažení záměrů a cílů, je prvořadá jejich identifikace a následná analýza jejich příčin. Tyto činnosti jsou základem pro nalezení optimálního způsobu řízení rizik;
musí mít jasně stanovené postupy pro podávání zpráv příslušným úrovním řízení o výskytu závažných nedostatků a přijímaných opatřeních k nápravě.

Aby mohl vnitřní kontrolní systém plnit výše uvedené funkce, musí vedoucí orgánu veřejné správy vymezit působnost k výkonu finančního řízení a kontroly

organizačním složkám státu nebo územního samosprávného celku (které nejsou účetními jednotkami),
organizačním útvarům (vymezení náplně činnosti organizačním řádem),
vedoucím a ostatním zaměstnancům (zapracování pravomoci a odpovědnosti do funkčních náplní). Podle odstavce 4 jsou funkce vnitřního kontrolního systému povinni v rámci vymezené pravomoci a odpovědnosti zajistit všichni vedoucí zaměstnanci.

V rámci organizační struktury je nezbytné zajistit následující povinnosti:

musí být jasně vymezen rozsah pravomoci a odpovědnosti všem zaměstnancům, kteří nakládají s veřejnými prostředky, včetně pravidel pro pracovní postupy;
musí být rozděleny funkce s přesně stanovenými hranicemi odpovědnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Zásada oddělení funkcí vyžaduje, aby nebyl žádný pracovní postup prováděn jednou osobou, ale aby se na něm podílelo více vzájemně se kontrolujících osob (§ 26 zákona a § 11 až 16 prováděcí vyhlášky upravují pracovní postupy jednotlivých zaměstnanců při výkonu předběžné řídící kontroly, § 27 zákona a § 19, 20, 22 až 24 prováděcí vyhlášky upravují pracovní postupy zaměstnanců při výkonu průběžné a následné kontroly);
musí být dokumentovány struktury vnitřní kontroly i veškerá činnost;
musí být přijímána opatření k ochraně veřejných prostředků, k jejich hospodárnému, efektivnímu a účelnému využívání;
musí být zajištěno plnění hlavních úkolů, aby bylo dosaženo schválených záměrů a cílů.

Podle odstavce 3 je vedoucí orgánu veřejné správy povinen informovat Ministerstvo financí v případě výskytu závažných zjištění v rámci vnitřního kontrolního systému do 1 měsíce o těchto zjištěních. Povinnost koresponduje s informační povinností uloženou vedoucímu orgánu veřejné správy v případě nálezu závažných zjištění při výkonu veřejnosprávních kontrol podle § 22 odst. 6 zákona.

Ve smyslu odstavce 4 jsou vedoucí zaměstnanci povinni informovat vedoucího orgánu veřejné správy o

plnění stanovených úkolů,
vzniku významných rizik,
závažných nedostatcích v činnosti orgánu veřejné správy (pojem závažný nedostatek není totožný s pojmem závažné zjištění, jehož znaky jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 22 odst. 6 zákona, jde zejména o nedostatky zjištěné v procesu řízení a systému vnitřní kontroly),
přijímaných a plněných opatřeních k nápravě.

V odstavci 5 je zdůrazněna skutečnost, že se na vnitřní kontrolní systém orgánu veřejné správy nevztahují procesní pravidla § 12 až 21 zákona. Základní rámec postupů řídící kontroly vymezují ustanovení § 8 odst. 3 písm. a), § 9 odst. 1, § 10 až 16, § 18 až 20, 22 až 24 prováděcí vyhlášky, rámec auditních postupů § 27 až 31 prováděcí vyhlášky. Pravidla pro výkon interního auditu obsahují Standardy pro profesionální praxi interního auditu.

HLAVA II
ŘÍDÍCÍ KONTROLA

§ 26

Předběžná kontrola

(1) Uvnitř orgánu veřejné správy zajišťují předběžnou kontrolu plánovaných a připravovaných operací

vedoucí tohoto orgánu nebo vedoucí zaměstnanci jím pověření k nakládání s veřejnými prostředky orgánu veřejné správy jako příkazci operací,
vedoucí zaměstnanec organizačního útvaru odpovědný za správu rozpočtu orgánu veřejné správy nebo jiný zaměstnanec pověřený k tomu vedoucím tohoto orgánu jako správce rozpočtu,
vedoucí zaměstnanec organizačního útvaru odpovědný za vedení účetnictví orgánu veřejné správy nebo jiný zaměstnanec pověřený k tomu vedoucím tohoto orgánu jako hlavní účetní.

(2) Sloučení funkcí podle odstavce 1 je nepřípustné, není-li dále stanoveno jinak.

(3) Sloučení funkcí podle odstavce 1 písm. b) a c) je možné v případech, kdy je to odůvodněno malou pravděpodobností výskytu nepřiměřených rizik pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména v návaznosti na povahu činnosti orgánu veřejné správy, stanovené úkoly, stupeň obtížnosti finančního řízení, strukturu a počet zaměstnanců.

(4) Pro zaměření předběžné kontroly se použije obdobně ustanovení § 11 odst. 1 a pro její výkon se uplatní zejména kontrolní postupy podle § 6 odst. 2 písm. a).

(5) Zjistí-li osoby uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), že operace byla provedena bez předběžné kontroly, oznámí své zjištění písemně vedoucímu orgánu veřejné správy. Ten je povinen přijmout opatření k prověření této nekontrolované operace a opatření k zabezpečení řádného výkonu předběžné kontroly.

Komentář k § 26

Účelem předběžné kontroly je předcházení nedostatkům oddělením pravomocí a odpovědností při přípravě a schvalování operace. V rámci řídící kontroly jako součásti vnitřního kontrolního systému zajišťují podle odst. 1 předběžnou kontrolu tito odpovědní činitelé:

příkazce operace,
správce rozpočtu,
hlavní účetní.

Podle § 10 prováděcí vyhlášky je předběžná kontrola zajišťována ve dvou fázích, a to

před právním úkonem, kterým vzniká orgánu veřejné správy nárok na veřejný příjem nebo jiné plnění, anebo kterým vzniká orgánu veřejné správy závazek k veřejnému výdaji nebo jinému plnění,
před faktickým uskutečněním veřejného výdaje nebo jiného plnění, anebo před přijetím veřejného příjmu nebo jiného plnění.

Plněním funkce příkazce operace může být pověřen pouze vedoucí zaměstnanec orgánu veřejné správy. Příkazce operace je vedoucí orgánu veřejné správy nebo vedoucí zaměstnanci jím pověření k nakládání s veřejnými prostředky. Odpovědnost příkazce operace při správě veřejných příjmů je upravena v ustanovení § 11 a 12 prováděcí vyhlášky. Příkazce operace je při předběžné řídící kontrole při správě veřejných příjmů povinen v první fázi prověřit soulad operace s právními předpisy, se stanovenými úkoly a cíli orgánu veřejné správy, dodržení kritérií hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Příkazce operace odpovídá za řízení rizik, které se při uskutečňování operace mohou vyskytnout a za doložení operace věcně správnými a úplnými podklady. Ve druhé fázi odpovídá za výši a splatnost nároku a za správné určení osoby dlužníka. Kontrolní postup příkazce operace končí vydáním písemného pokynu k plnění veřejných příjmů.

Při řízení veřejných výdajů je odpovědnost příkazce operace upravena v § 13 a 14 prováděcí vyhlášky. Příkazce je povinen v první fázi prověřit, zda je operace pro plnění úkolů orgánu veřejné správy nezbytná, věcně správná, splňuje kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti, zda je v souladu s právními předpisy a s postupy a podmínkami stanovenými pro zadávání veřejných zakázek. Příkazce operace dále odpovídá za prověření možných rizik a stanovení případných opatření k jejich odstranění nebo zmírnění. Ve druhé fázi odpovídá za výši a splatnost závazku, za správné určení osoby věřitele a dále za soulad výše závazku s individuálním nebo limitovaným příslibem. Kontrolní postup příkazce operace končí vydáním písemného pokynu k uskutečnění operace.

Při řízení veřejných výdajů navazuje na postup příkazce operace v první fázi předběžné kontroly postup vedoucího zaměstnance odpovědného za správu rozpočtu nebo zaměstnance pověřeného správou rozpočtu vedoucím orgánu veřejné správy, který se nazývá správcem rozpočtu. Odpovědnost správce rozpočtu je upravena v § 13 prováděcí vyhlášky. Správce rozpočtu je při předběžné řídící kontrole povinen prověřit soulad operace s pravidly stanovenými zejména v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, soulad se chválenými veřejnými výdaji a jinými rozhodnutími o nakládaní s veřejnými prostředky. Dále je správce rozpočtu povinen prověřit, zda příkazce operace jedná v rámci vymezené působnosti. Správce rozpočtu odpovídá za prověření možných rozpočtových rizik a stanovení případných opatření k jejich odstranění nebo zmírnění.

Postup vedoucího zaměstnance odpovědného za vedení účetnictví nebo vedoucím orgánu veřejné správy pověřeného zaměstnance za vedení účetnictví, který se nazývá hlavním účetním, navazuje ve druhé fází předběžné kontroly na postup příkazce operace. Postup hlavního účetního při správě veřejných příjmů je upraven v § 12 prováděcí vyhlášky. Hlavní účetní nese odpovědnost za úplnost a soulad náležitostí pokladů zejména se zákonem o účetnictví. Dále je hlavní účetní povinen ověřit soulad podpisu příkazce operace s podpisovým vzorem. Odpovědnost hlavního účetního při řízení veřejných výdajů je upravena v § 14 prováděcí vyhlášky. Hlavní účetní nese odpovědnost za úplnost a soulad náležitostí pokladů zejména se zákonem o účetnictví. Hlavní účetní je povinen ověřit soulad podpisu příkazce operace s podpisovým vzorem, dále ověří zda jde o operaci s individuálním nebo limitovaným příslibem, v případě limitovaného příslibu zda vystavený pokyn příkazce k zajištění platby odpovídá druhovému vymezení operace, limitu a období stanovenému v limitovaném příslibu (viz § 13 odst. 8 a 9 vyhlášky).

Podle odstavce 2 je nepřípustné sloučit funkci příkazce operace s funkcí správce rozpočtu nebo hlavního účetního. Výjimečně lze podle odstavce 3 sloučit funkci správce rozpočtu s funkcí hlavního účetního za předpokladu malé pravděpodobnosti výskytu nepřiměřených rizik při hospodaření s veřejnými prostředky. Rozhodnutí o sloučení funkcí správce rozpočtu a hlavního účetního je v odpovědnosti vedoucího orgánu veřejné správy, který při rozhodování o sloučení těchto funkcí musí zohlednit další v zákoně uvedené skutečnost, zejména povahu činnosti orgánu veřejné správy, obtížnost finančního řízení, strukturu a počet zaměstnanců. V případě sloučení funkcí správce rozpočtu a hlavního účetního je podle § 15 prováděcí vyhlášky povinností zajistit návaznost schvalovacích postupů upravených

Správce rozpočtu a hlavní účetní jsou podle odstavce 5 povinni písemně oznámit vedoucímu orgánu veřejné správy absenci předběžné kontroly při provádění operace. Vedoucí orgánu veřejné správy je poté povinen přijmout opatření k prověření této operace a opatření k zabezpečení řádného výkonu předběžné kontroly. Zjistí-li správce rozpočtu ( § 13 odst. 5 prováděcí vyhlášky) nebo hlavní účetní (§ 12 odst. 5 a § 14 odst. 5 prováděcí vyhlášky) nedostatky při výkonu předběžné kontroly, jsou povinni přerušit schvalovací postup a povinni písemně informovat příslušného příkazce operace a operaci pozastavit.

§ 27

Průběžná a následná kontrola

(1) Uvnitř orgánu veřejné správy zajišťují průběžnou a následnou kontrolu jeho vedoucí prostřednictvím vedoucích zaměstnanců organizačních útvarů nebo k tomu pověřených zaměstnanců, kteří zajišťují přímé uskutečňování operací při hospodaření s veřejnými prostředky.

(2) Pro zaměření průběžné a následné kontroly se použije obdobně ustanovení § 11 odst. 3 a 4 a pro její výkon se uplatní zejména kontrolní postupy podle § 6 odst. 2 písm. b) až d).

(3) Zjistí-li osoby uvedené v odstavci 1 při výkonu průběžné a následné kontroly, že s veřejnými prostředky je nakládáno nehospodárně, neefektivně a neúčelně nebo v rozporu s právními předpisy, oznámí své zjištění písemně vedoucímu orgánu veřejné správy, který je povinen přijmout opatření k nápravě zjištěných nedostatků a opatření k zabezpečení řádného výkonu této kontroly.

Komentář k § 27

Průběžná kontrola je zaměřena na probíhající operace. Jejím úkolem je zjistit, zda operace probíhají v souladu se stanoveným cílem. Jedná se o průběžné sledování uskutečňovaných operací včetně konečného vypořádání a vyúčtování. Následná kontrola je zpětné ověření zaměřené na konečný výsledek operace, nebo následné prověřování vybraných operací (po jejich konečném vypořádání a vyúčtování).

Průběžnou a následnou kontrolu zajišťují vedoucí zaměstnanci a další zaměstnanci, kteří mají její výkon ve funkční náplni v rámci věcně příslušného útvaru.

K výkonu průběžné a následné kontroly se používají zejména operační, revizní a hodnotící postupy. Podle § 18 prováděcí vyhlášky se operačními postupy prověřuje, zda operace od schválení po konečné vypořádání a vyúčtování probíhá v souladu s právními předpisy a opatřeními orgánů veřejné správy přijatými v mezích těchto předpisů. Revizní a hodnotící postupy zajišťují vyhodnocování informací obsažených v příslušných záznamech nebo datech uložených v informačních systémech potřebných pro účely periodických výkazů, hlášení a zpráv.

V odstavci 3 je upravena informační povinnost zaměstnanců, vykonávajících průběžnou řídící kontrolu ve vztahu k vedoucímu orgánu veřejné správy o nehospodárnosti, neefektivnosti, neúčelnosti a o porušování právních předpisů. Vedoucí orgánu veřejné správy je poté povinen přijmout opatření k nápravě zjištěných nedostatků a opatření k zabezpečení řádného výkonu této kontroly.

HLAVA III
INTERNÍ AUDIT

§ 28

Funkční nezávislost interního auditu

(1) Uvnitř orgánu veřejné správy zajišťuje interní audit funkčně nezávislý útvar, případně k tomu zvlášť pověřený zaměstnanec, organizačně oddělený od řídících výkonných struktur (dále jen "útvar interního auditu").

(2) Interní audit je nezávislé a objektivní přezkoumávání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy, které zjišťuje, zda

právní předpisy, přijatá opatření a stanovené postupy jsou v činnosti orgánu veřejné správy dodržovány,
rizika vztahující se k činnosti orgánu veřejné správy jsou včas rozpoznávána a zda jsou přijímána odpovídající opatření k jejich vyloučení nebo zmírnění,
řídící kontroly poskytují vedoucímu orgánu veřejné správy spolehlivé a včasné provozní, finanční a jiné informace,
provozní a finanční kritéria podle § 4 jsou plněna,
zavedený vnitřní kontrolní systém je dostatečně účinný, reaguje včas na změny ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek,
dosažené výsledky při plnění rozhodujících úkolů orgánu veřejné správy poskytují dostatečné ujištění, že schválené záměry a cíle tohoto orgánu budou splněny.

(3) Na základě svých zjištění předkládá útvar interního auditu vedoucímu orgánu veřejné správy doporučení ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo ke zmírnění rizik a k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Současně tento útvar zajišťuje v orgánu veřejné správy konzultační činnost.

(4) Interní audit zahrnuje zejména

finanční audity, které ověřují, zda údaje vykázané ve finančních, účetních a jiných výkazech věrně zobrazují majetek, zdroje jeho financování a hospodaření s ním,
audity systémů, které prověřují a hodnotí systémy zajištění příjmů orgánu veřejné správy, včetně vymáhání pohledávek, financování jeho činnosti a zajištění správy veřejných prostředků,
audity výkonu, které zkoumají výběrovým způsobem hospodárnost, efektivnost a účelnost operací i přiměřenost a účinnost vnitřního kontrolního systému.

Komentář k § 28

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona je vedoucí orgánu veřejné správy povinen zavést a udržovat vnitřní kontrolní systém, který zahrnuje dle § 3 odst. 4 zákona řídící kontroly a interní audit. Z citovaných právních norem vyplývá pro vedoucího orgánu veřejné správy povinnost zavést útvar interního auditu.

Interní audit v orgánu veřejné správy zajišťuje organizační útvar nebo zaměstnanec, který je zvlášť pověřený k zajišťování interního auditu.

Požadavek funkční nezávislosti znamená, že

interní audit musí být nezávislý na činnostech, které audituje,
funkčně musí být vyloučena pravomoc a odpovědnost za auditovanou oblast,
interní audit nesmí být pověřován úkoly, které jsou v rozporu s nezávislým výkonem funkce.

Nezávislost je dosahována nejen organizačním postavením, ale též objektivitou. Objektivita je dle Standardů pro profesionální praxi interních auditorů nezávislý stav mysli, který by si měli interní auditoři zachovat při výkonu auditu. Interní auditor nesmí podřizovat své úsudky o záležitostech auditů názorům jiných, musí provádět úkoly takovým způsobem, aby výsledek odpovídal skutečnosti. Interní auditor nesmí vykonávat provozní výkonné funkce, které narušují objektivitu.

Interní audit je ve smyslu odst. 2 nezávislé a objektivní přezkoumávání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy. Interní audit hodnotí dle Standardů pro profesionální praxi interních auditorů řízení rizik, řídící a kontrolní systémy, řízení a správu společnosti (orgánu veřejné správy) a přispívá k jejich zdokonalování. Náplň činnosti auditu je zaměřena zejména na

dodržování obecně závazných i vnitřních předpisů,
spolehlivost a integritu finančních a jiných informací,
ochranu veřejných prostředků,
hodnocení efektivnosti a účelnosti procesů,
stanovení odpovědností a cílů,
plnění stanovených záměrů a cílů.

Obsahem interního auditu není jen kontrolní činnost, ale významnou součástí je též předkládání doporučení (ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo zmírnění rizik, k přijetí opatření k nápravě zjištěných nedostatků) a konzultační činnost.

Služby poskytované interním auditem nabývají mnoha podob. V odstavci 4 zákon definuje příkladmý výčet auditů:

finanční audity,
audity systémů,
audity výkonu.

Mezi další lze jmenovat forenzní audit (prevence a odhalování podvodů), audit shody (souladu s obecně závaznými i vnitřními předpisy), audit informačních systémů, audit ekologický, audit personálního rozvoje.

Při výkonu konkrétního interního auditu nelze striktně rozdělovat jednotlivé druhy či formy interního auditu, jelikož se vzájemně prolínají.

§ 29

Postavení útvaru interního auditu

(1) Útvar interního auditu je přímo podřízen vedoucímu orgánu veřejné správy, který zajišťuje jeho funkční nezávislost a organizační oddělení od řídících výkonných struktur.

(2) Vedoucího útvaru interního auditu jmenuje a odvolává

ministr financí po projednání ve vládě, pokud jde o útvar interního auditu Ministerstva financí,
vedoucí ústředního orgánu státní správy nebo jiné organizační složky státu, která je správcem kapitoly státního rozpočtu,¹³⁾ po projednání s ministrem financí, pokud jde o útvar interního auditu tohoto orgánu,
prezident Nejvyššího kontrolního úřadu po projednání s předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu, pokud jde o útvar interního auditu Nejvyššího kontrolního úřadu,
statutární orgán právnické osoby, zřízené k plnění úkolů veřejné správy zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu, po projednání s vedoucím orgánu veřejné správy, kterému je zvláštním právním předpisem svěřena kontrola činnosti této osoby, pokud jde o její útvar interního auditu,
vedoucí organizační složky státu, která je účetní jednotkou, státní příspěvkové organizace a státního fondu po projednání s vedoucím orgánu uvedeného pod písmenem b), pokud jde o útvar interního auditu organizační složky státu, státní příspěvkové organizace nebo státního fondu v působnosti tohoto úřadu,
rada kraje na návrh ředitele krajského úřadu, pokud jde o útvar interního auditu kraje,
rada obce na návrh starosty obce, pokud jde o útvar interního auditu obce,
rada hlavního města Prahy na návrh ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, pokud jde o útvar interního auditu hlavního města Prahy,
rada městské části hlavního města Prahy na návrh starosty městské části, pokud jde o útvar interního auditu městské části hlavního města Prahy,
statutární orgán příspěvkové organizace územního samosprávného celku po projednání s ředitelem krajského úřadu, pokud jde o útvar interního auditu příspěvkové organizace kraje, se starostou obce, pokud jde o útvar interního auditu příspěvkové organizace obce, s ředitelem Magistrátu hlavního města Prahy, pokud jde o útvar interního auditu příspěvkové organizace hlavního města Prahy.

(3) V případě pověřování zaměstnance uvedeného v § 28 odst. 1 zajišťováním interního auditu a jeho odvolávání postupuje vedoucí orgánu veřejné správy podle odstavce 2 obdobně.

(4) Útvar interního auditu nelze pověřovat úkoly, které jsou v rozporu s nezávislým plněním jemu stanovených úkolů. V rozporu s nezávislým plněním úkolů útvaru interního auditu není, jestliže je tento útvar pověřen zajišťováním výkonu následné veřejnosprávní kontroly podle § 11 odst. 4 a 5.

(5) V případech s malou pravděpodobností výskytu nepřiměřených rizik při hospodaření s veřejnými prostředky, a to zejména v návaznosti na povahu zajišťovaných úkolů, strukturu a stupeň obtížnosti vnitřního řízení, mohou orgány veřejné správy podle § 8 odst. 1 u organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti, územní samosprávné celky podle § 9 odst. 3 u svých organizačních složek a příspěvkových organizací ve své působnosti nahradit funkci útvaru interního auditu výkonem veřejnosprávní kontroly podle části druhé tohoto zákona.

(6) Obce a městské části hlavního města Prahy, které mají méně jak 15 000 obyvatel, mohou nahradit funkci útvaru interního auditu přijetím jiných dostatečných opatření. V takovém případě zajišťují průběžné sledování a hodnocení účinnosti těchto opatření a přitom zvažují zavedení útvaru interního auditu. Pokud v návaznosti na toto hodnocení zjistí, že přijatá opatření nejsou dostatečně účinná, jsou obce a městské části hlavního města Prahy povinny bez zbytečného odkladu útvar interního auditu zřídit.

Komentář k § 29

Základním požadavkem na organizační začlenění útvaru interního auditu v organizační struktuře orgánu veřejné správy je:

Přímé podřízení útvaru interního auditu vedoucímu orgánu veřejné správy.
Funkční nezávislost a organizační oddělení interního auditu od řídících a výkonných struktur.

Vedoucí orgánu veřejné správy je povinen zajistit, aby nebyl interní audit pověřován úkoly, které jsou v rozporu s nezávislým výkonem funkce. Interní audit má mít zajištěnou naprostou nezávislost na ostatních stupních řízení, nesmí být pověřován výkonnými činnostmi, rovněž tak nesmí zajišťovat žádné řídící funkce, které jsou v rozporu s nezávislým výkonem auditu. Podle odst. 4 není v rozporu s nezávislým výkonem interního auditu výkon následné veřejnosprávní kontroly vykonávané podle § 11 odst. 4 a 5 zákona.

Vedoucí útvaru interního auditu je podle odstavce 2 do funkce jmenován a z funkce odvoláván vedoucím orgánu veřejné správy po předchozím projednání s třetí osobou z důvodu zajištění pracovněprávní ochrany interních auditorů. Ačkoliv tato povinnost stanovená vedoucím orgánů veřejné správy nemá právní následky na samotný úkon jmenování a odvolávání vedoucích zaměstnanců, vede alespoň k povinnosti specifikovat důvody odvolávání vedoucích zaměstnanců interního auditu z funkce. Formu projednání zákon nestanoví, nicméně se předpokládá písemná forma s předložením kvalifikačních předpokladů jmenovaného auditora v případě jmenování nebo v případě odvolání s uvedením důvodů tohoto odvolání.

U ústředních orgánů státní správy a ostatních organizačních složek státu, které jsou správci příslušných kapitol státního rozpočtu podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, statutární zástupci jmenují a odvolávají vedoucí útvaru interního auditu po předchozím projednání s ministrem financí.

V případě jmenování a odvolávání vedoucího útvaru interního auditu Nejvyššího kontrolního úřadu je prezidentu NKÚ uložena povinnost projednat připravované opatření s předsedou Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Důvodem je skutečnost, že hospodaření NKÚ podléhá kontrole Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ministr financí je povinen jmenování a odvolávání vedoucího útvaru interního auditu ministerstva financí projednat ve vládě České republiky.

V případě právnických osob zřízených zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu k plnění úkolů veřejné správy jsou vedoucí těchto právnických osob povinni projednat jmenování a odvolávání vedoucího útvaru interního auditu právnické osoby s vedoucím orgánu veřejné správy, kterému je zvláštním právním předpisem svěřena kontrola činnosti této osoby.

Statutární zástupci organizačních složek státu, které jsou účetními jednotkami (s výjimkou správců kapitol státního rozpočtu), státních příspěvkových organizací a státních fondů jsou povinni před jmenováním a odvoláním vedoucího útvaru interního auditu projednat svůj záměr s vedoucím orgánu veřejné správy (správce kapitoly státního rozpočtu), do jehož působnosti daný subjekt patří, ve valné většině případů jde o zřizovatele těchto subjektů.

U územních samosprávných celků - krajů, obcí, hlavního města Prahy, a rovněž u městské části hlavního města Prahy je vedoucí útvaru interního auditu jmenován radou územního samosprávného celku, příp. radou městské části hlavního města Prahy. V zájmu zajištění nezávislosti interního auditu podává návrh na jmenování a odvolávání vedoucího útvaru interního auditu radě vedoucí orgánu veřejné správy - ředitel kraje, starosta obce, ředitel magistrátu hlavního města Prahy nebo starosta městské části hlavního města Prahy. Cílem této právní úpravy bylo sjednotit jmenování vedoucích útvarů interního auditu podle zákona o finanční kontrole s ustanoveními zákona o krajích (podle § 59 zákona o krajích je radě vyhrazeno jmenovat a odvolávat vedoucí odborů krajského úřadu), zákona o obcích (podle § 102 zákona obcích je radě vyhrazeno jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu) a zákona o hlavním městě Praze(podle § 68 odst. 2 zákona o hl.městě Praze je radě vyhrazeno jmenovat ředitele odborů Magistrátu hlavního města Prahy).

Vedoucího útvaru interního auditu příspěvkových organizací územních samosprávných celků jmenuje a odvolává ředitel organizace po projednání s vedoucím územního samosprávného celku, který je zřizovatelem příspěvkové organizace.

Zaměstnanec, který je podle § 28 odst. 1 zákona pověřen zajištěním funkce interního auditu, není vedoucím zaměstnancem. Tento zaměstnanec nemůže být do funkce jmenován, neboť podle § 27 odst. 4 zákoníku práce jsou do funkcí jmenováni pouze vedoucí zaměstnanci. I v režimu pověřování konkrétního zaměstnance zajištěním funkce interního auditu a odvolávání tohoto pověření musí vedoucí jednotlivých orgánů veřejné správy projednat uvedený úkon se třetí osobou jako v případě jmenování a odvolávání vedoucích útvarů interního auditu.

Vedoucí orgánu veřejné správy je při výběru příslušné osoby vázán obsahem zákona o finanční kontrole v tom smyslu, aby jmenovaná osoba byla způsobilá plnit příslušné úkoly. Speciální požadavky na osoby vykonávající finanční kontrolu, včetně zaměstnanců útvaru interního auditu, jsou stanoveny v § 5 zákona, kde se mj. zejména požaduje, aby tito zaměstnanci

splňovali kvalifikační požadavky,
byli bezúhonní (zákon přímo pojem bezúhonnosti pro tento případ definuje),
nehrozil u nich střet zájmů podle zvláštních předpisů.

V odstavci 5 je upravena výjimka z povinnosti vytvořit interní audit v orgánech veřejné správy, u kterých existuje malá pravděpodobnost výskytu nepřiměřených rizik při hospodaření s veřejnými prostředky. V těchto případech musí být splněny další zákonem stanovené náležitosti.

Vedoucí orgánu veřejné správy, který je správcem kapitoly státního rozpočtu, má právo rozhodnout, že interní audit nebude zřízen u organizačních složek státu a příspěvkových organizací v působnosti své kapitoly. Rovněž vedoucí územního samosprávného celku má právo rozhodnout, že interní audit nebude zřízen u příspěvkových organizací, zřízených daným územním celkem. V tomto případě jsou příslušní vedoucí orgánu veřejné správy povinni zajistit funkce, které má v daném subjektu plnit interní audit výkonem veřejnosprávní kontroly podle části druhé zákona. Četnost těchto veřejnosprávních kontrol musí být oproti subjektům, kde interní audit funguje, častější.

Vedoucí orgánu veřejné správy je povinen podle § 30 odst. 7 zákona o finanční kontrole zajistit nejméně jednou ročně prověření účinnosti vnitřního kontrolního systému. V rámci tohoto prověření je vedoucí povinen zkoumat i případnou potřebu zavedení funkce interního auditu tam, kde není zřízen.

V orgánu veřejné správy, který je správcem kapitoly státního rozpočtu, v kraji a hlavním městě Praze musí být interní audit zaveden vždy. V obci a městské části hlavního města Prahy, které mají 15 000 obyvatel a více je povinnost zavést interní audit vždy.

Odstavec 6 upravuje výjimku z povinnosti vytvořit interní audit u obcí a městských částí hlavního města Prahy, které mají méně než 15 000 obyvatel.

V případě, že obec nebo městská část hlavního města Prahy rozhodne, že nezřídí útvar interního auditu, je povinna zajistit funkce interního auditu přijetím jiných dostatečných opatření. Vzhledem k tomu, že opatření nejsou blíže specifikována, může funkce auditu v obci nahradit např. činností kontrolního a finančního výboru, nebo externím auditem, nebo stanovit vnitřními předpisy jiná vhodná opatření atp.

§ 30

Plánování interního auditu

(1) Interní audit se vykonává v orgánu veřejné správy v souladu se střednědobým plánem a ročními plány jednotlivých auditů.

(2) Střednědobý plán stanoví priority a odráží potřeby orgánu veřejné správy z hlediska dosavadních výsledků jeho činnosti a předpokládaných záměrů a cílů na víceleté období.

(3) Roční plán upřesňuje na základě střednědobého plánu rozsah, věcné zaměření a typ auditů, jejich cíle, časové rozvržení a personální zajištění. Dále obsahuje zejména odbornou přípravu interních auditorů, úkoly v metodické a konzultační činnosti.

(4) Plány interního auditu zpracovává útvar interního auditu na základě objektivního hodnocení rizik, která vyplývají ze stanovených úkolů orgánu veřejné správy, s přihlédnutím k výsledkům veřejnosprávní a jiné kontroly uskutečněné u tohoto orgánu a ke zjištěním vnitřního kontrolního systému.

(5) Vedoucí útvaru interního auditu projednává přípravu plánů s vedoucím orgánu veřejné správy, který tyto plány schvaluje. Přitom bere v úvahu jeho doporučení.

(6) Ve zvláště odůvodněných případech může útvar interního auditu na vyžádání vedoucího orgánu veřejné správy operativně zařadit výkon konkrétního auditu mimo schválený roční plán.

(7) Vedoucí orgánu veřejné správy nejméně jednou ročně zajistí prověření účinnosti vnitřního kontrolního systému, který zahrnuje všechny kontrolní činnosti v rámci vnitřního provozního a finančního řízení tohoto orgánu. Tam, kde dosud nebyla zavedena funkce interního auditu, se prověří u tohoto orgánu i potřeba jeho zavedení.

Komentář k § 30

Plán auditorské činnosti v orgánu veřejné správy se sestavuje jako střednědobý (teorie uvádí horizont 3 - 5 let) a roční. Návrhy plánů zpracovává vedoucí útvaru interního auditu, který přípravu plánů projednává s vedoucím orgánu veřejné správy. Vedoucí orgánu veřejné správy plány schvaluje a bere v úvahu doporučení vedoucího útvaru interního auditu. Podle odstavce 7 je vedoucí orgánu veřejné správy povinen zjistit nejméně jednou ročně prověření účinnosti vnitřního kontrolního systému a prověřit eventuelní potřebu zavedení funkce interního auditu tam, kde není zaveden.

Střednědobý plán odráží potřeby orgánu veřejné správy s ohledem na dosavadní výsledky a předpokládané záměry a cíle orgánu veřejné správy. Jeho strukturu by mělo tvořit zejména

zhodnocení východisek pro sestavení plánu,
stanovení auditorských oblastí,
stanovení oblastí prioritního významu na základě zhodnocení rizikových faktorů.

Roční plán auditu vychází ze strategického plánu, pokrývá veškeré aktivity útvaru interního auditu pro příslušný rok, uvádí rozsah působnosti, stanovuje priority a odráží potřeby vedení organizace. Měl by být koncipován na základě hodnocení rizikových faktorů. Při sestavení plánu je nutno brát zřetel na možnost zapracování změn. V plánu auditu musí být prostor pro operativní zařazení výkonu konkrétního auditu mimo schválený roční plán. Z odstavce 6 vyplývá, že podnět k zařazení výkonu konkrétního auditu mimo schválený plán může dát kromě vedoucího útvaru interního auditu i vedoucí orgánu veřejné správy.

Roční plán by měl obsahovat:

shrnutí východisek pro sestavení plánu,
kapacitní rozložení činnosti interního auditu na jednotlivé oblasti (plánované akce, monitoring),
rozpis plánovaných auditorských akcí (název akce, objekt auditu, termín provedení, typ auditu a jeho věcné zaměření, cíle auditu),
rozpis a specifikace metodické činnosti,
rozpis a specifikaci odborné přípravy zaměstnanců interního auditu.

§ 31

Podávání zpráv

(1) Útvar interního auditu předává zprávy o svých zjištěních z provedených auditů bez zbytečného odkladu vedoucímu orgánu veřejné správy s doporučením k přijetí opatření podle § 28 odst. 3.

(2) Zjistí-li útvar interního auditu, že na základě oznámení řídící kontroly nebo na základě jeho vlastního návrhu nebyla přijata příslušná opatření, je povinen na toto zjištění písemně upozornit vedoucího orgánu veřejné správy.

(3) Výsledky interního auditu jsou souhrnně uváděny v roční zprávě předkládané vedoucímu orgánu veřejné správy, která zejména

hodnotí obecnou kvalitu vnitřního kontrolního systému,
analyzuje výskyt závažných nedostatků, které nepříznivě ovlivnily činnost orgánu veřejné správy, včetně nedostatků ve fungování vnitřního kontrolního systému, a které byly důvodem snížení finanční výkonnosti v činnosti orgánu veřejné správy,
předkládá doporučení ke zkvalitnění řízení provozní a finanční činnosti orgánu veřejné správy a jeho vnitřního kontrolního systému.

(4) Na základě doporučení útvaru interního auditu, uvedených ve zprávě podle odstavce 3, přijímá vedoucí orgánu veřejné správy odpovídající opatření.

(5) Zpráva podle odstavce 3 a přijatá opatření podle odstavce 4 jsou podkladem pro vypracování roční zprávy orgánu veřejné správy podle § 22, která zahrnuje údaje a informace o výsledcích finanční kontroly v tomto orgánu.

Komentář k § 31

Zákon ukládá útvaru interního auditu tyto povinnosti:

Předávat zprávy o zjištěních z provedených auditů bez zbytečného odkladu vedoucímu orgánu veřejné správy s doporučením ke zdokonalování kvality vnitřního kontrolního systému, k předcházení nebo zmírnění rizik a opatření vedoucí k nápravě zjištěných nedostatků.

Za včasné předávání těchto zpráv vedoucímu orgánu veřejné správy odpovídá vedoucí útvaru interního auditu, který je povinen zajistit projednání zjištění z provedených auditů s příslušným vedoucím zaměstnancem odpovědným za auditované oblasti. Zákon a prováděcí vyhláška blíže nespecifikují náležitosti auditorských zpráv.

Zjistí-li útvar interního auditu, že na základě oznámení řídící kontroly nebo jeho návrhu nebyla přijata příslušná opatření k nápravě, je podle odst. 2 povinen na tuto skutečnost písemně upozornit vedoucího orgánu veřejné správy. Dle standardů (prováděcí standard 2500.A1) má vedoucí útvaru interního auditu povinnost vypracovat systém následné kontroly, který bude sledovat a zaručovat, že opatření k nápravě byla provedena (příp. že vedení převzalo odpovědnost za riziko neprovedení opatření k nápravě).

Obecné požadavky na obsah auditorských zpráv vymezují Standardy pro profesionální praxi interního auditu. Zprávy mají být přesné, objektivní, jasné, stručné, konstruktivní, kompletní a včasné (standard pro výkon IA 2420). Zprávy mají obsahovat cíl, rozsah auditu, závěry, doporučení a návrhy opatření vedoucí k odstranění nedostatků. Tam kde je to vhodné, mají obsahovat i auditorský názor (standard pro výkon IA 2410, prováděcí standard 2410.A1).
Předkládat roční zprávu o výsledcích interního auditu vedoucímu orgánu veřejné správy.

Roční zpráva obsahuje
- vyhodnocení kvality vnitřního kontrolního systému, zejména hodnocení, zda je systém přiměřený a dostatečně účinný, zda je schopen včas reagovat na změny ekonomických a právních podmínek;
- analýzu závažných nedostatků, které nepříznivě ovlivnily činnost orgánu veřejné správy. V tomto případě půjde zejména o analýzu takových nedostatků, o jejichž výskytu by měly být řídící kontrolou vypracovány postupy zajišťující informování příslušných vedoucích zaměstnanců (viz základní požadavky na vnitřní kontrolní systém, který má podle § 25 odst. 1 písm. c) zahrnovat postupy pro včasné podávání informací příslušným úrovním řízení o výskytu závažných nedostatků a o opatřeních k jejich nápravě);
- doporučení ke zkvalitnění řídícího procesu a vnitřního kontrolního systému. Na základě těchto doporučení je vedoucí orgánu veřejné správy povinen podle odstavce 4 přijímat odpovídající opatření k nápravě.

Zprávy o výsledcích interního auditu jsou součástí roční zprávy o výsledcích finančních kontrol orgánu veřejné správy, zpracovávané podle ustanovení § 22 zákona.

ČÁST PÁTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZMOCŇOVACÍ

§ 32

Přechodná ustanovení

(1) Finanční kontroly a kontroly, které mají povahu finančních kontrol ve smyslu tohoto zákona a byly zahájeny přede dnem jeho účinnosti, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

(2) Za kontroly podle odstavce 1 se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují i finanční revize a kontroly účelových dotací, návratných finančních výpomocí, půjček a příspěvků poskytovaných ze státního rozpočtu České republiky a ze státních fondů České republiky podle zvláštního právního předpisu ²⁷⁾ a řídí se nadále tímto zákonem.

(3) Vedoucí orgánu veřejné správy zajistí zavedení systému finanční kontroly podle tohoto zákona do 6 měsíců od nabytí jeho účinnosti.

(4) Ode dne nabytí úplné účinnosti služebního zákona se jmenování a odvolání podle § 29 odst. 2 písm. a) a b) a § 29 odst. 3 řídí služebním zákonem.²⁸⁾

Komentář k § 32

Odstavec 1, podle něhož se finanční kontroly zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů, zajišťuje možnost ukončit tyto kontroly, aniž by bylo nutné opakovat některá kontrolní zjišťování a prodlužovat čas i náklady procesu kontroly. Kontroly, které mají povahu finančních kontrol ve smyslu zákona o finanční kontrole, jsou takové, které splňují požadavky dané ustanovením § 1 - Předmět úpravy. Jedná se o kontrolní vztahy upravené zvláštními právními předpisy, které náleží do rozsahu věcné působnosti zákona o finanční kontrole, a to s ohledem na vymezení jeho prvků (předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly).

Finanční revize a kontroly účelových dotací, návratných finančních výpomocí, půjček a příspěvků poskytovaných ze státního rozpočtu České republiky a ze státních fondů České republiky podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, uvedené v odstavci 2 se považují za finanční kontroly podle odstavce 1. Zároveň je nezbytné připomenout, že splňují požadavky ustanovení § 1 o působnosti zákona.

Povinnost podle odstavce 3 o zajištění zavedení systému finanční kontroly má vedoucí orgánu veřejné správy do 6 měsíců ode dne účinnosti zákona o finanční kontrole, tj. do 1. 7. 2002.

§ 32a

Ustanovení § 26 o předběžné kontrole se nepoužije při plnění úkolů integrovaného záchranného systému a při plnění dalších úkolů Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Armády České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky a zpravodajských služeb, pokud jejich provedení nesnese odkladu.^28a)

Komentář k § 32a

Ustanovení upravuje výjimku z povinnosti zajištění předběžné řídící kontroly z důvodů nebezpeční prodlení při plnění úkolů integrovaného záchranného systému a dalších bezodkladných úkolů v působnosti Hasičského záchranného sboru, ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb.

§ 33

Zmocňovací ustanovení

Vyhlášku k provedení § 6 odst. 4 a § 22 odst. 5 vydá Ministerstvo financí.

Komentář k § 33

Zmocňovací ustanovení pověřilo Ministerstvo financí upravit vyhláškou:

bližší podrobnosti o kontrolních metodách a kontrolních postupech (§ 6 odst. 4),
strukturu a rozsah zpráv o výsledcích finančních kontrol a postup a termíny jejich předkládání (§ 22 odst. 5).

Prováděcí vyhláška Ministerstva financí č. 64/2002 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. března 2002 a byla publikována ve Sbírce zákonů v částce 30. Tato vyhláška byla s účinností od 1.8.2004 zrušena a nahrazena vyhláškou č. 416/2004 Sb. kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole). Vyhláška č. 416/2004 Sb. byla publikována ve Sbírce zákonů v částce 136.

ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o rozpočtových pravidlech

§ 34

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 493/2000 Sb., zákona č. 141/2001 Sb. a zákona č. 187/2001 Sb., se mění takto:

§ 39 včetně poznámky pod čarou č. 22) zní:

"§ 39

(1) Správce kapitoly je odpovědný za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu ve své kapitole.

(2) Ministerstvo financí, územní finanční orgány, správci kapitol a okresní úřady zajišťují kontrolu hospodaření s prostředky státního rozpočtu, jinými peněžními prostředky státu a prostředky Národního fondu (dále jen "finanční kontrola") podle zvláštního právního předpisu.

22) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".
§ 40, 41 a 42 se zrušují.
§ 43 zní:

"§ 43

Jsou-li prostředky ze zahraničí poskytovány prostřednictvím státního rozpočtu, postupuje se při jejich finanční kontrole podle zvláštního právního předpisu.22)
V § 44 odst. 6 se slova "po vyčerpání řádných opravných prostředků podle zvláštního právního předpisu22)" zrušují.

Komentář k § 34

Působnost Ministerstva financí a územních finančních orgánů k finanční kontrole je upravena v § 7, správců kapitol státního rozpočtu v § 8 zákona o finanční kontrole.

ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů

§ 35

V zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, se v § 15 dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 10a) zní:

"(2) Územní samosprávné celky zajišťují výkon finanční kontroly podle zvláštního právního předpisu.10a)

10a) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

Komentář k § 35

Působnost územních samosprávných celků - krajů, obcí a hlavního města Prahy, k finanční kontrole je upravena v § 9 zákona o finanční kontrole. Kontrola právnických osob a zařízení založených územními samosprávnými celky, vykonávaná podle § 15 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, není finanční kontrolou podle zákona o finanční kontrole (§ 1 odst. 3 zákona o finanční kontrole).

ČÁST OSMÁ
Změna zákona o hlavním městě Praze

§ 36

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb. a zákona č. 273/2001 Sb., se mění takto:

V § 2 se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 1a) zní:

"(4) Hlavní město Praha zajišťuje výkon finanční kontroly podle zvláštního právního předpisu.1a)
1a) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".
V § 3 se doplňuje odstavec 4, který zní:

"(4) Městské části zajišťují výkon finanční kontroly podle zvláštního právního předpisu.1a)".

Komentář k § 36

Rozsah působnosti hlavního města Prahy k finanční kontrole je upraven v § 9 zákona o finanční kontrole.

§ 3 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze stanoví působnost k výkonu finanční kontroly městským částem hlavního města Prahy, které jsou povinny vytvořit systém finanční kontroly podle § 3 zákona o finanční kontrole. Městské části hlavního města Prahy jsou povinny zajistit výkon finanční kontroly v rozsahu daném § 9 zákona o finanční kontrole.

Zajišťování výkonu finanční kontroly patří v souladu s § 33 zákona o hlavním městě Praze do samostatné působnosti hlavního města Prahy a městských částí.

ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o obcích (obecní zřízení)

§ 37

V zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., se za § 9 vkládá nový § 9a, který včetně poznámky pod čarou č. 2a) zní:

§ 9a

Obce zajišťují výkon finanční kontroly podle zvláštního právního předpisu.2a)

2a) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

Komentář k § 37

Rozsah působnosti obcí k finanční kontrole je upraven v § 9 zákona o finanční kontrole. Zajišťování výkonu finanční kontroly patří v souladu s § 8 zákona o obcích do samostatné působnosti obcí.

ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o krajích (krajské zřízení)

§ 38

V zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., se v § 2 doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 1a) zní:

"(3) Kraje zajišťují výkon finanční kontroly podle rozpočtových pravidel územních rozpočtů a podle zvláštního právního předpisu.1a)

1a) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

Komentář k § 38

Rozsah působnosti krajů k finanční kontrole je upraven v § 9 zákona o finanční kontrole. Zajišťování výkonu finanční kontroly patří v souladu s § 4 zákona o krajích do samostatné působnosti krajů.

ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o okresních úřadech

§ 39

V zákoně č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, v § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 7a) zní:

"(2) Okresní úřad zajišťuje výkon finanční kontroly u svých organizačních složek a příspěvkových organizací a u obcí a jimi zřízených organizací podle zvláštního právního předpisu.7a)

7a) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o správě daní a poplatků

§ 40

V zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb. a zákona č. 271/2001 Sb., se v § 24 odst. 6 na konci písmene i) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které včetně poznámky pod čarou č. 12a) zní:

"j) Ministerstvu financí údaje o výši stanoveného odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků státního rozpočtu nebo státních fondů, na základě zvláštního právního předpisu.12a)

12a) § 18 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

Komentář k § 40

Ustanovením § 24 odst. 6 písm. i) zákona o správě daní a poplatků je prolomena povinnost mlčenlivosti územních finančních orgánů ve vztahu k Ministerstvu financí o poskytování údajů o výši stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Účelem této úpravy je zajištění informovanosti Ministerstva financí o ukládaných opatřeních k nápravě podle § 19 odst. 1 zákona o finanční kontrole.

ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

§ 41

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. a zákona č. 229/2001 Sb., se mění takto:

V § 48 odst. 1 se slovo "Vnitřní" a slova "(dále jen "kontrola")" zrušují.
V § 49 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 65a) zní:

"(1) Kontrolní metody, kontrolní postupy a vzájemné vztahy kontrolních orgánů a kontrolovaných organizačních složek při provádění kontroly se řídí zvláštními právními předpisy,65a) které upravují finanční kontrolu a její výkon, a pravidly obsaženými ve vnitřních předpisech vydaných kontrolními orgány.

65a) Například zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).".

Komentář k § 41

Kontrola dodržování povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy při hospodaření s majetkem státu a při jeho správě u orgánů veřejné správy (§ 2 písm. a) zákona o finanční kontrole) vykonávaná kontrolními orgány (§ 2 písm. c) zákona o finanční kontrole) je finanční kontrolou podle zákona o finanční kontrole.

ČÁST ČTRNÁCTÁ
ÚČINNOST

§ 42

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.

Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.

1) Například zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
²⁾ Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
^2a) § 36 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.
³⁾ Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech.
⁴⁾ Například zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
⁵⁾ § 1 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.
⁶⁾ Například zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
⁷⁾ Například zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.
⁸⁾ Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
⁹⁾ Například sdělení č. 7/1995 Sb., o sjednání Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ve znění sdělení č. 67/1997 Sb., sdělení č. 251/1997 Sb., ve znění sdělení č. 265/1998 Sb., ve znění sdělení č. 75/1999 Sb. a sdělení č. 16/2000 Sb. m. s.
¹⁰⁾ Například zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
¹¹⁾ Část třetí zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 148/1998 Sb.
¹²⁾ Například § 33 zákona č. 166/1993 Sb., ve znění zákona č. 220/2000 Sb.
¹³⁾ § 3 písm. g) zákona č. 218/2000 Sb.
¹⁴⁾ § 116 občanského zákoníku.
¹⁵⁾ § 17 a 18 zákona č. 552/1991 Sb.
¹⁶⁾ § 18 zákona č. 552/1991 Sb.
¹⁷⁾ Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
¹⁸⁾ § 14 zákona č. 552/1991 Sb.
¹⁹⁾ § 19 zákona č. 552/1991 Sb.
²⁰⁾ Například zákon č. 129/2000 Sb., ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
²¹⁾ Například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
²²⁾ Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů
²³⁾ Například zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
²⁴⁾ § 4 zákona č. 128/2000 Sb.
²⁵⁾ Například zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a trestní řád.
²⁶⁾ § 24 zákona č. 552/1991 Sb.
§ 8 trestního řádu.
²⁷⁾ Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
²⁸⁾ § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
^28a) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2000 Sb., zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Ministerstvo financí České republiky

Hlavní navigace

Filtrace obsahu dle cílových skupin

Aktuální vnoření

Archiv

Zákon č. 320/2001 Sb. plné znění s komentářem

Pomocník