Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti

 

Chtěl bych vyjádřit svoji vděčnost za úsilí všech, kteří během uplynulých dvou let přispěli k důležité práci, jakou byla revize Směrnic OECD pro nadnárodní společnosti: vládním delegátům ve Výboru OECD pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti (CIME) a jeho pracovní skupině pro Směrnice; Poradnímu výboru pro průmysl a obchod při OECD (Business and Industry Advisory Committee, BIAC) a Poradnímu odborovému výboru při OECD (Trade Union Advisory Committee, TUAC), kteří usilovali se svými členy (partnery) o to, aby revize plně odrážela názory podnikatelské a zaměstnanecké sféry; nevládním organizacím (non-governmental organizations NGOs), které se zúčastnily našeho procesu revize s cílem, promítnout do něj lépe zájmy občanů, kteří se zvláště zajímají o naši práci. Všichni zúčastnění prokázali odhodlání dopracovat se k perspektivní soustavě Směrnic, která by dobře zachycovala budoucí vývoj a měla všeobecně širokou podporu v následujících letech a desetiletích.

 

Tématem setkání OECD na ministerské úrovni, které schválilo revidované Směrnice, bylo "utváření, formování a profilování globalizace". Začleňování národních hospodářství do jedné globální ekonomiky se zrychluje a zintenzivňuje, podporováno novými technologiemi a příležitostmi. Cílem těchto nových příležitostí není pouze zisk, ale rovněž stimulace rozvoje a zlepšování sociálních podmínek po celém světě. Revidované Směrnice budou důležitým nástrojem k profilování globalizace. Poskytují vládami podporovaný standard pro obecně prospěšné chování společností, který pomůže pozvednout úroveň konkurenčního prostředí na mezinárodním trhu. Tyto Směrnice rovněž budou standardem, který mohou samotné nadnárodní společnosti použít k prokázání toho, že jsou opravdu důležitým činitelem pozitivních změn jak v rozvojovém, tak v rozvinutém světě.

 

Rovněž věřím tomu, že revidované Směrnice pro nadnárodní společnosti jsou příkladem takového druhu multilaterálního nástroje, který bude stále více používán pro vytvoření rámce globalizace, opírajícího se o stanovená pravidla a stavícího na hodnotách. Je pravda, že Směrnice nejsou právně závazné. Využívají však mnoha výhod oproti mnohostranným úmluvám: byly dohodnuty poměrně rychle a stanoví vysoký standard, přičemž se v nich odráží veškeré naše aspirace a měřítka našich hodnot. Zároveň bylo naší snahou stanovit a zahrnout do nich postupy pro implementaci, sledování a monitorování. Prostřednictvím těchto důležitých politických závazků mohou vlády ve spolupráci s podnikateli, zástupci zaměstnanců a dalšími složkami občanské společnosti navrhnout směr, který si globální společenství přeje v globálním hospodářském rozvoji sledovat.

 

Jsem velice potěšen, že čtyři země, které nejsou členy OECD - Argentina, Brazílie, Chile a Slovenská republika - prohlásily, že se připojují ke Směrnicím jako součásti Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech. Všechny vlády, které přistoupily k Deklaraci, očekávají připojení dalších zemí k využívání výhod mezinárodní spolupráce v této oblasti.

 

Donald J. Johnston
generální tajemník OECD

 

 

Chtěl bych poděkovat všem, kteří revizi věnovali dlouhé hodiny, pracovali s obětavostí a dosáhli vynikajícího výsledku. Zvláštní poděkování a uznání patří Marinusu Sikkelovi z ministerstva hospodářství Nizozemska za výjimečně zdařilé předsednictví pracovní skupiny pro Směrnice při Výboru pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti. Za dovedení prací spojených s revizí do úspěšného závěru patří rovněž dík velvyslanci Marinu Baldimu, předsedovi Výboru pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti, pod jehož záštitou pracovní skupina Směrnice revidovala. Při revizi Směrnic pomáhala řada lidí ze sekretariátu OECD - byla to do značné míry týmová práce. Z Ředitelství pro finanční a fiskální záležitosti a záležitosti podnikání (the Directorate for Financial, Fiscal and Enterprise Affairs) bych rád poděkoval těmto lidem: William Witherell, Rainer Geiger, Robert Ley, Kathryn Gordon, Christopher Wilkie, Catherine Yannaca-Small, France Benois a Pamela Duffin. K jednotlivým kapitolám významně přispěli Bénédicte Callan (Věda a technologie), Richard Frederick (Zveřejňování informací), Tom Jones (Životní prostředí), Laurie Labuda (Zájmy spotřebitelů), John Neighbour (Daňový systém), Enery Quińones (Potírání úplatkářství), Peter Tergeist (Zaměstnanost a pracovněprávní vztahy) a Terry Winslow (Hospodářská soutěž). Po právní stránce poskytla pomoc Nicola Bonucci.

 

 

Během uplynulých dvou let provedlo OECD rozsáhlou revizi svých Směrnic pro nadnárodní společnosti s cílem zajistit jejich relevanci a účinnost v rychle se měnícím globálním hospodářství. Jsem potěšen, že mohu oznámit, že vlády 29 členských zemí a čtyř zemí, které členy nejsou - Argentiny, Brazílie, Chile a Slovenské republiky - dnes přijaly novou soustavu Směrnic a posílily implementační postupy.

 

Směrnice jsou doporučení, která se týkají odpovědného obchodněpodnikatelského chování, adresovaná vládami nadnárodním společnostem, které působí v 33 zemích, nebo z nich své aktivity řídí a ke Směrnicím se připojily. I když mnoho obchodních organizací vypracovalo vlastní kodexy chování, jsou Směrnice OECD jediným mnohostranně schváleným a souhrnným kodexem, který se vlády zavázaly podporovat. Směrnice vyjadřují sdílené hodnoty vlád zemí, které jsou zdrojem většiny toků světových přímých investic a sídlem většiny nadnárodních společností. Směrnice jsou použitelné pro podnikatelskou činnost po celém světě.

 

Tato iniciativa přišla v pravý okamžik. Je obecně uznávanou skutečností, že zahraniční investice jsou důležité pro hospodářský růst a že nadnárodní společnosti přispívají k hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu pokroku. Zároveň je však veřejnost nadále znepokojena dopadem jejich činnosti na domovské a hostitelské země. Nové Směrnice představují důležitý krok při odezvě na některá z těchto znepokojení a při současném zlepšování klimatu v oblasti mezinárodních investic. Jejich základním předpokladem je přesvědčení, že mezinárodně dohodnuté zásady mohou předcházet sporům a mohou pomoci vybudovat atmosféru důvěry mezi nadnárodními společnostmi a ostatním společenským prostředím, v jehož rámci tyto společnosti operují.

 

Směrnice ani nenahrazují, ani neruší příslušné právní předpisy. Představují standardy chování, které příslušné právní předpisy doplňují, a samy o sobě nevytvářejí konfliktní požadavky na nadnárodní společnosti.

 

Nové znění Směrnic obsahuje změny se značným dosahem, posilující hospodářské, sociální a environmentální prvky programu trvale udržitelného rozvoje. Byla doplněna doporučení týkající se práce dětí a nucené práce, Směrnice tedy v současné době zahrnují veškeré hlavní mezinárodně uznávané pracovní standardy. Bylo doplněno doporučení týkající se lidských práv a připojeny nové kapitoly o potírání korupce a o ochraně spotřebitelů. Kapitola o životním prostředí nyní podporuje nadnárodní společnosti při zvyšování péče o životní prostředí prostřednictvím zdokonaleného vnitřního managementu ochrany životního prostředí a lepšího rizikového plánování všech eventualit s ohledem na vliv na životní prostředí. Kapitola o zveřejňování informací a transparentnosti byla aktualizována, aby lépe odrážela Zásady OECD pro řízení a správu společností a podporovala sociální a environmentální odpovědnost.

 

Ve značné míře byly zkvalitněny implementační postupy. Zatímco doporučení Směrnic jsou určena podnikatelům, vlády jsou prostřednictvím sítě národních kontaktních míst odpovědné za podporování Směrnic, vyřizování dotazů a pomoc při řešení problémů, které vyplynou ze specifických situací. Revize poskytla významné vodítko v pomoci národním kontaktním místům při výkonu jejich povinností a zavedla mechanismy pro zvýšení transparentnosti, zodpovědnosti a zavedení správných postupů. Výbor OECD pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti (CIME) nadále zůstává orgánem odpovědným za objasňování a interpretaci Směrnic a dohled nad jejich účinností.

 

Proces revize si zaslouží samostatnou zmínku. CIME provedl rozsáhlou sérii konzultací s podnikatelskými kruhy, zástupci zaměstnanců, nevládními organizacemi a nečlenskými zeměmi. Prostřednictvím internetu byla veřejnosti nabídnuta možnost komentáře. Toto úsilí směřující ke zvýšení transparentnosti a otevřenosti poskytlo nezbytné vstupní informace pro revizi a odráží důležitý vývoj, kterým OECD ve své činnosti prochází.

 

Po desetiletí OECD podporovalo prostřednictvím Deklarace o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech spolupráci v oblasti mezinárodních investic. Tato Deklarace stanoví nezávazné zásady a standardy určené jak vládám, tak společnostem. Směrnice, které jsou určeny podnikatelským subjektům, zůstávají součástí tohoto vyváženého balíčku a přispívají k příznivému investičnímu klimatu. Ostatní součásti tohoto balíčku obsahují závazky vlád poskytnout národní zacházení společnostem řízeným ze zahraničí, vyloučit konfliktní požadavky na nadnárodní společnosti a spolupracovat v otázce investičních pobídek a překážek. Země, které nejsou členy OECD, jsou vyzývány, aby se k této Deklaraci připojily.

 

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že úkol zavedení Směrnic jako smysluplného nástroje pro mezinárodní společenství podnikatelů je teprve v začátcích. Mají-li být nové Směrnice užitečným referenčním bodem a nástrojem sociální odpovědnosti podniků, bude nutná pokračující podpora a zapojení podnikatelských kruhů, zástupců pracujících a nevládních organizací. Vlády, které Směrnice dosud nepřijaly, mohou k jejich naplnění rovněž významně přispět. Úspěch a účinnost Směrnic bude záviset na odpovědnosti a dobrých úmyslech všech zainteresovaných stran při jejich podpoře a implementaci.

 

ctihodný Peter Costello, M.P.,
Ministr hospodářství a poslanec Parlamentu
Australského společenství

 

 

Ministři uvítali aktualizované Směrnice pro nadnárodní společnosti, přijaté vládami OECD společně s vládami Argentiny, Brazílie, Chile a Slovenské republiky. Směrnice poskytují pevnou soustavu doporučení pro odpovědné chování nadnárodních společností v rámci celého světa, které je v souladu s platnými právními předpisy. Tyto Směrnice jsou součástí Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech, jež stanoví vyvážený rámec pro zlepšení mezinárodního investičního klimatu a podporuje pozitivní přínos nadnárodních společností k uskutečnění hospodářských, sociálních a environmentálních cílů. Směrnice byly vypracovány v rámci konstruktivního dialogu s podnikatelskými kruhy, zástupci zaměstnanců a nevládními organizacemi a jsou důležitým krokem při vstřícném přístupu k některým obavám veřejnosti z globalizace. Účinná implementace bude záviset na odpovědnosti a dobrých úmyslech všech zúčastněných: vlád, organizací podnikatelů a zástupců zaměstnanců a dalších zainteresovaných stran.

 

OECD bude pokračovat v analytické práci v oblasti investiční politiky, včetně práce na maximalizaci užitku z liberalizace investic, jejích sociálních a environmentálních rozměrů a na škodlivých formách soutěže založené na snaze přilákat investice. OECD podpoří nečlenské země, aby se připojily k Deklaraci o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech.

BEROU V ÚVAHU,

 

• že mezinárodní investice jsou pro světové hospodářství velmi důležité a významně přispěly k rozvoji jejich zemí;

   

• že nadnárodní společnosti hrají významnou roli v tomto investičním procesu;

   

• že mezinárodní spolupráce může zlepšit mezinárodní investiční klima, podpořit pozitivní přínos nadnárodních společností pro hospodářský, sociální a environmentální pokrok a minimalizovat a vyřešit problémy, které mohou vyplynout z jejich činnosti;

   

• že užitek z mezinárodní spolupráce je posílen řešením otázek vztahujících se k mezinárodním investicím a nadnárodním společnostem prostřednictvím vyváženého rámce vzájemně propojených nástrojů.

PROHLAŠUJÍ:

I.  Směrnice pro nadnárodní společnosti

 

II.  Národní zacházení

 

1. že je třeba, aby vlády, které přistoupily k Deklaraci, v souladu se svými potřebami zachování veřejného pořádku, ochrany svých základních bezpečnostních zájmů a naplnění závazků vztahujících se k mezinárodnímu míru a bezpečnosti, poskytly společnostem, které vyvíjejí na jejich územích činnost, přičemž jsou vlastněny nebo řízeny přímo či nepřímo státními příslušníky jiného státu, jehož vláda přistoupila k Deklaraci (dále jen podniky ovládané zahraničními subjekty), zacházení podle svých právních předpisů, nařízení a správních postupů, v souladu s mezinárodním právem a ne méně příznivě, než je praxe u domácích společností v obdobných situacích (dále jen "národní zacházení");

    

2. že vlády, které přistoupily k Deklaraci, zváží uplatnění principu "národního zacházení" ve vztahu k jiným zemím než jsou ty, jejichž vlády k Deklaraci přistoupily;

    

3. že vlády, které se připojily ke Směrnicím, budou usilovat o zajištění toho, aby jejich nižší územní celky uplatňovaly princip "národního zacházení";

    

4. že tato Deklarace se nedotýká práva vlád, které přistoupily k Deklaraci, na regulaci přílivu zahraničních investic nebo podmínek zakládání zahraničních společností;

III.  Řešení sporů

 

 

IV.  Mezinárodní investiční pobídky a překážky

 

1. že uznávají potřebu posílení své spolupráce v oblasti mezinárodních přímých investic;

    

2. že proto uznávají potřebu důrazně hájit zájmy vlád, které k Deklaraci přistoupily, přičemž tyto zájmy jsou regulovány zvláštními právními předpisy, nařízeními a správními postupy v této oblasti (dále jen "opatření"), vytvářejícími oficiální pobídky a překážky pro mezinárodní investice;

    

3. že vlády, které k Deklaraci přistoupily, budou usilovat o to, aby taková opatření byla v nejvyšší možné míře transparentní, takže jejich důležitost a účel mohou být zjištěny a informace o nich snadno dostupné;

 

V.  Konzultační postupy

 

 

VI.  Revize

 

Část 1
Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti

1. Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti (Směrnice) jsou doporučení vlád adresovaná nadnárodním společnostem. Obsahují dobrovolné zásady a  standardy odpovědného podnikatelského chování, které je slučitelné s  platnými právními předpisy. Směrnice si kladou za cíl zajistit, aby operace těchto podniků byly v souladu se státní politikou, posílit základnu vzájemné důvěry mezi podniky a společenským prostředím, kde podnikají, pomáhat zlepšit klima pro zahraniční investice a zvýšit tak možnost nadnárodních společností přispět k trvalému rozvoji. Směrnice jsou součástí Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech, jejíž další prvky se týkají národního zacházení, konfliktních požadavků kladených na  podniky a mezinárodních pobídek a překážek pro investování.

    

2. V mezinárodním podnikání došlo k dalekosáhlým strukturálním změnám a  samotné Směrnice se vyvíjely ve v duchu těchto změn. S rozmachem odvětví služeb a odvětví s vysokou intenzitou znalostí vstoupily na mezinárodní trh podniky zabývající se službami a technologiemi. Hlavní podíl na  mezinárodních investicích mají nadále velké podniky a trend směřuje k  velkým mezinárodním fúzím. Současně se také zvýšily zahraniční investice malých a středních podniků a i tyto podniky nyní hrají na mezinárodní scéně významnou úlohu. Nadnárodní společnosti, podobně jako domácí podniky, se vyvíjely a zahrnují v sobě širší rámec podnikatelských uspořádání a organizačních forem. Působení strategických aliancí a úzké vztahy s dodavateli a smluvními partnery způsobují, že hranice mezi jednotlivými podniky jsou stále méně jasné.

    

3. Rychlý vývoj struktury nadnárodních společností se také promítá do jejich operací v rozvojovém světě, kde rychle narůstaly přímé zahraniční investice. V rozvojových zemích došlo k diversifikaci činností nadnárodních společností, které se nyní neomezují na primární výrobu a  těžbu, ale jejich činnost zahrnuje i výrobu, montáž, rozvoj domácího trhu a služby.

    

4. Cestou mezinárodního obchodu a mezinárodních investic se posílily a  prohloubily aktivity nadnárodních společností a také pouta spojující ekonomiky OECD mezi sebou navzájem a se zbytkem světa. Tyto aktivity přinášejí značné výhody investujícím i hostitelským zemím. Tyto výhody vznikají, když nadnárodní společnosti dodávají za ceny schopné konkurence výrobky a služby, které si spotřebitelé chtějí koupit, a když poskytovatelům kapitálu se dostane odpovídajícího výnosu. Jejich obchodní a investiční činnost přispívá k účinnému využití kapitálu, technologií a  lidských a přírodních zdrojů. Usnadňují transfer technologií mezi světovými oblastmi a vývoj technologií, které vyhovují místním podmínkám. Pomocí formálního výcviku a zácviku při práci podporují tyto podniky také rozvoj lidského kapitálu v hostitelských zemích.

    

5. Povaha, rozsah a rychlost ekonomických změn představuje nové strategické výzvy pro podniky i skupiny mající na nich oprávněný zájem. Nadnárodní společnosti mají příležitost provádět nejlepší praktickou politiku pro trvale udržitelný rozvoj a snažit se zajistit soulad mezi sociálními, ekonomickými a environmentálními cíli. Schopnost nadnárodních podniků podporovat trvalý rozvoj se značně zvýší, pokud obchod a investice budou řízeny v kontextu otevřených, konkurenčních a vhodně regulovaných trhů.

    

6. Mnohé nadnárodní společnosti prokázaly, že respektování vysokých standardů podnikatelského chování vede k většímu růstu. Současná konkurence je silná a nadnárodní společnosti působí v různých právních, sociálních a regulačních prostředích. Za této situace může u některých podniků vzniknout pokušení zanedbat náležité standardy a zásady chování ve  snaze získat nepřiměřenou konkurenční výhodu. Takováto praxe několika málo podniků může zpochybnit pověst mnohých dalších a vyvolat obavy veřejnosti.

    

7. Mnohé podniky reagovaly na tyto obavy vypracováním interních programů, směrnic a systémů řízení, které podporují jejich závazek k začlenění firmy do společnosti podniků s dobrým chováním, s dobrou praxí a správným chováním podnikatelů i jejich zaměstnanců. Některé z nich si obstaraly poradenské, auditorské a ověřovací služby a přispěly tak k růstu odborných poznatků v této oblasti. Toto úsilí podpořilo též sociální dialog hledající odpověď na otázku, co představuje správné podnikatelské chování. Směrnice objasňují společná očekávání vlád, které se podílely na jejich vypracování, a poskytují referenční rámec podnikům. Směrnice tedy doplňují a zesilují jednotlivě vynaložená úsilí o definici a provádění odpovědného podnikatelského chování.

    

8. Vlády spolupracují mezi sebou navzájem a s dalšími aktéry, aby posílily mezinárodní právní a politický rámec, ve kterém se uskutečňuje podnikání. Tento rámec se rozvíjel v poválečném období, počínaje Všeobecnou deklarací lidských práv přijatou v roce 1948. Později vznikly další instrumenty, Deklarace základních zásad a práv při práci MOP (Mezinárodní organizace práce), Deklarace o životním prostředí a rozvoji a Agenda z Ria 21 a Kodaňská deklarace sociálního rozvoje.

    

9. OECD rovněž přispěla k vytváření rámce mezinárodní politiky. K  nedávnému vývoji patří přijetí Úmluvy o boji proti úplatkářství zahraničních veřejných činitelů při mezinárodních podnikatelských transakcích a Zásad OECD pro řízení a správu společností, přijetí Směrnice OECD pro ochranu spotřebitelů v kontextu elektronického obchodování, a probíhající práce na Směrnicích OECD pro účtování vnitropodnikových cen pro nadnárodní společnosti a daňové správy.

    

10. Společným cílem vlád, které přijaly tyto Směrnice je podpořit pozitivní příspěvek nadnárodních společností k ekonomickému a sociálnímu pokroku a k ochraně životního prostředí a minimalizovat potíže, k nimž může dojít v důsledku různých aktivit těchto společností. Při uskutečňování těchto cílů vlády zjišťují, že jejich partnery jsou mnohé podniky, odbory a jiné nevládní organizace, jejichž činnost směřuje k dosažení stejných cílů. Vlády mohou pomoci vytvářením domácí politiky představující účinný rámec, který zahrnuje makroekonomickou politiku, nediskriminační zacházení s firmami, odpovídající regulaci a náležitý dohled, nestranné soudnictví a  vymáhání práva a efektivní a poctivou veřejnou správu. Vlády mohou také napomoci tím, že budou zachovávat a prosazovat náležité standardy a  politiku podporující trvale udržitelný rozvoj a že se připojí k probíhajícím reformám, aby tak zajistily, že aktivity veřejného sektoru budou výkonné a  účinné. Vlády, které přijaly tyto Směrnice se zavázaly k trvalému zlepšování své domácí i mezinárodní politiky s cílem zlepšit sociální a  životní standard všech lidí.

 

1. Směrnice představují doporučení, která vlády společně adresují nadnárodním společnostem. Obsahují zásady a standardy dobré praxe, která je slučitelná s platnými právními předpisy. Dodržování Směrnic ze strany podniků je dobrovolné a není právně vynutitelné.

    

2. Vzhledem k tomu, že operace nadnárodních společností probíhají na  celém světě, měla by se mezinárodní spolupráce v této oblasti rozšířit na  všechny země. Vlády, které přijaly tyto Směrnice vybízejí podniky působící na jejich území, aby dodržovaly Směrnice všude, kdekoliv vyvíjejí svojí činnost a současně aby braly ohled na zvláštní podmínky každé hostitelské země.

    

3. Pro účely Směrnic není zapotřebí přesně definovat nadnárodní společnosti. Obvykle zahrnují podniky nebo jiné organizační jednotky zřízené ve více než jedné zemi a které jsou vzájemně tak provázány, že mohou různým způsobem koordinovat jejich činnost. Jedna nebo více z těchto organizačních jednotek mohou významným způsobem ovlivňovat aktivity ostatních, jejich stupeň nezávislosti uvnitř nadnárodních společností může být odlišný v té či oné nadnárodní společnosti. Vlastnictví může být soukromé, státní nebo smíšené. Směrnice se týkají všech organizačních jednotek v rámci nadnárodních společností (mateřské firmy i místní organizační jednotky). Očekává se, že tyto různé organizační jednotky budou v rámci skutečného rozdělení odpovědností mezi sebou spolupracovat a že si budou vzájemně pomáhat, aby zajistily dodržování Směrnic.

    

4. Cílem Směrnic není zavádět rozdíly v zacházení s nadnárodními a  národními podniky. Směrnice odrážejí dobrou praxi pro všechny podniky. Na  chování nadnárodních i národních podniků se kladou stejné požadavky a  očekávání ve všech případech, kdy jsou Směrnice pro ně relevantní.

    

5. Vlády si přejí podporovat co nejširší dodržování Směrnic. I když se  uznává, že malé a střední podniky nemají stejné možnosti jako velké podniky, vlády které přijaly Směrnice je přesto vyzývají, aby v maximální možné míře dodržovaly doporučení obsažená ve Směrnicích.

    

6. Vlády, které přijaly Směrnice, by je neměly využívat k ochranářským účelům nebo způsobem, který působí proti komparativní výhodě kterékoli země, kde nadnárodní společnosti investují.

    

7. Vlády mají právo stanovit v rámci svého právního řádu podmínky, za kterých nadnárodní společnosti budou vyvíjet svoji činnost, a to v souladu s mezinárodním právem. Organizační jednotky nadnárodní společnosti vyvíjející činnost v různých zemích podléhají zákonům platným v těchto zemích. Tam, kde se na nadnárodní společnosti vztahují konfliktní požadavky zemí, které přijaly Směrnice, příslušné vlády budou spolupracovat v dobré víře, aby vyřešily případné problémy.

    

8. Vlády, které přijaly tyto Směrnice je deklarují se závazkem, že splní svou odpovědnost a budou zacházet se všemi podniky spravedlivě a v souladu s mezinárodním právem a se svými smluvními závazky.

    

9. Aby se usnadnilo vyřešení právních problémů mezi společnostmi a  vládami hostitelských zemí, vybízí se k využívání vhodných mechanismů pro  řešení mezinárodních sporů, například arbitráže.

    

10. Vlády, které přijaly tyto Směrnice budou podporovat a prosazovat jejich používání. Ustaví národní kontaktní místa, která budou podporovat Směrnice a působit jako diskusní fórum ke všem otázkám vztahujícím se ke  Směrnicím. Vlády se také zúčastní případného přezkoumání a konzultačních postupů k vyřešení problémů týkajících se interpretace Směrnic v měnícím se světě.

 

Podniky by měly mít plně na zřeteli celkovou politiku zemí, ve kterých působí, a zvažovat názory jiných zainteresovaných stran. Za tím účelem by měly:

 

1. Přispívat k ekonomickému a sociálnímu pokroku a k ochraně životního prostředí s cílem dosáhnout trvalého rozvoje.

    

2. Respektovat lidská práva všech, jichž se týkají v rámci jejich činnosti, v  souladu s mezinárodními povinnostmi a závazky vlád hostitelských zemí.

    

3. Pomocí úzké spolupráce s místní komunitou a místními podnikatelskými kruhy podporovat budování místních kapacit a rozvíjení takových činností podniku na domácím trhu i zahraničních trzích, které jsou v souladu se  zdravou obchodní praxí.

    

4. Podporovat rozvoj lidského kapitálu, zejména vytvářením pracovních příležitostí a poskytováním možností odborného výcviku pro zaměstnance.

    

5. Neusilovat o získání nebo přijímání výjimek, které nejsou součástí právního nebo regulačního rámce a které se týkají životního prostředí, zdraví, bezpečnosti práce, pracovních sil, zdanění, finančních pobídek nebo dalších otázek.

    

6. Podporovat a dodržovat zásady řízení a správy společností a vypracovat a  užívat správnou praxi řízení a správy společností.

    

7. Rozvíjet a aplikovat účinné samoregulující postupy a systémy řízení, které posilují vztahy vyznačující se vzájemnou důvěrou a porozuměním mezi podniky a společenským prostředím, ve které působí.

    

8. Zvyšovat povědomí zaměstnance a jeho ztotožnění s firemní politikou tím, že ho budou s touto politikou odpovídajícím způsobem seznamovat, včetně využití výcvikových programů.

    

9. Zdržet se diskriminujících nebo disciplinárních postihů vůči zaměstnancům, kteří v dobré víře informují vedení firmy nebo přiměřeným způsobem kompetentní veřejné orgány o praktikách, které jsou v rozporu se  zákonem, Směrnicemi nebo politikou podniku.

    

10. Vybízet, tam kde je to praktické, obchodní partnery, dodavatele a  smluvní partnery, aby užívali zásady správy a řízení společností, které jsou slučitelné se Směrnicemi OECD pro nadnárodní společnosti.

     

11. Zdržet se jakéhokoli nevhodného zasahování do místní politické činnosti.

 

1. Podniky by měly zajistit zveřejnění včasných, pravidelných, spolehlivých a relevantních informací o své činnosti, struktuře, finanční situaci a výkonnosti. Tyto informace by měly být zveřejněny za podnik jako celek a tam, kde to přichází v úvahu, s členěním na jednotlivé podnikové segmenty a geografické oblasti. Politika zveřejňování informací by měla odpovídat povaze, velikosti a umístění podniků, s náležitým zřetelem na náklady, požadavky obchodního tajemství a konkurenci.

    

2. Podniky by při zveřejňování informací, účetnictví a auditu měly dodržovat vysoce kvalitní standardy. Podniky jsou rovněž vyzývány, aby uplatňovaly vysoce kvalitní standardy při poskytování nefinančních informací, například o působení v sociální oblasti včetně oblasti životního prostředí, pokud přicházejí v úvahu. V publikovaných zprávách by také měly být uvedeny standardy nebo podnikové směrnice, na jejichž základě se shromažďují a publikují finanční i nefinanční informace.

    

3. Podniky by měly zveřejňovat základní informace uvádějící jejich název, místo podnikání a strukturu, název, adresu a telefonní číslo mateřského podniku a jeho hlavních afilací /přidružených společností/, jeho přímé i  nepřímé vlastnictví těchto společností v procentech, včetně vzájemné držby akcií.

    

4. Podniky by měly rovněž zveřejňovat významné informace o:
   1. finančních a provozních výsledcích firmy;
   2. cílech firmy;
   3. hlavních vlastnících akcií a hlasovacích právech;
   4. členech dozorčí rady a představenstva a o jejich odměňování;
   5. významných předvídatelných rizikových faktorech;
   6. podstatných otázek týkajících se zaměstnanců a jiných zainteresovaných stran;
   7. strukturách a metodách řízení společností.

       

5. Podniky jsou vybízeny, aby sdělovaly další informace, jako například:
   1. Prohlášení o hodnotách nebo o obchodním chování určená pro veřejnost včetně informací o politikách v oblasti sociální, etické a životního prostředí a ostatních kodexech chování, ke kterým se firma zavázala. Kromě toho by mohlo být oznámeno datum jejich přijetí, země nebo organizační jednotky, na něž se prohlášení vztahuje a výsledky dosažené ve vztahu k těmto prohlášením.
   2. Informace o systémech řízení rizik a o systémech zajišťujících soulad s právními předpisy a o prohlášeních či kodexech chování firmy.
   3. Informace o vztazích se zaměstnanci a dalšími zájmovými skupinami.

 

V rámci platných zákonů, nařízení a převládajících pracovních vztahů a praxe zaměstnávání by podniky měly:

 

1. 1. Respektovat právo svých zaměstnanců na zastupování odbory nebo jinými hodnověrnými zástupci zaměstnanců a účastnit se konstruktivního vyjednávání, buď individuálně nebo prostřednictvím zaměstnavatelských svazů, s těmito zástupci s cílem dospět k dohodě o podmínkách zaměstnání;
   2. Přispívat k účinnému odstranění práce dětí;
   3. Přispívat k odstranění všech forem nucené a povinné práce;
   4. Zdržet se diskriminace vůči svým zaměstnancům v otázkách zaměstnání nebo povolání z takových důvodů jako je rasa, barva pleti, pohlaví, náboženství, politické názory, národní nebo sociální původ, pokud rozlišování týkající se charakteristiky nepodporuje existující vládní politiku, kterou se prosazuje větší rovnost pracovních příležitostí nebo pokud se rozlišování netýká požadavků spojených s pracovní činností.

 

2. 1. Poskytovat zástupcům zaměstnanců potřebné podmínky umožňující jim dospět k účinným kolektivním smlouvám.
   2. Poskytovat zástupcům zaměstnanců informace, které jsou potřebné k  smysluplnému vyjednávání o podmínkách zaměstnání.
   3. Podporovat konzultace a spolupráci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jejich zástupci v otázkách zajímajících obě strany.

    

3. Poskytovat informace zaměstnancům a jejich zástupcům, které jim umožní utvořit si pravdivou a správnou představu o výkonu organizační jednotky, nebo případně o celém podniku.

    

4. 1. Dodržovat standardy zaměstnávání a kolektivních pracovních vztahů, které nebudou méně příznivé než standardy srovnatelných zaměstnavatelů v  hostitelské zemi.
   2. Přijmout dostatečná opatření k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při činnostech podniku.

    

5. Zaměstnávat v co největším možném rozsahu v podnikových činnostech místní pracovníky a poskytovat jim výcvik ke zlepšení jejich dovedností a  spolupracovat při tom se zástupci zaměstnanců a tam kde to přichází v  úvahu, se státními orgány.

    

6. Při zvažování změn podnikové činnosti, které by měly podstatný vliv na  životní situaci zaměstnanců, zejména v případě uzavření organizační jednotky s důsledkem hromadného propouštění zaměstnanců nebo výpovědí, ohlašovat takové změny zástupcům zaměstnanců a tam kde to přichází v úvahu, státním orgánům v rozumném předstihu a spolupracovat se zástupci zaměstnanců a se státními orgány s cílem co nejvíce zmírnit nepříznivé účinky. S přihlédnutím k specifickým okolnostem každého případu by bylo na místě, kdyby vedení podniku mohlo takové změny ohlásit dříve, než bude přijato konečné rozhodnutí.

    

7. V kontextu bona fide vyjednávání se zástupci zaměstnanců o pracovních podmínkách nebo když zaměstnanci využívají své právo sdružovat se, nevyhrožovat transferem celé nebo části organizační jednotky z příslušné země ani nepřevádět zaměstnance z jiných organizačních jednotek podniku v  jiných zemích s cílem nevhodným způsobem ovlivnit tato vyjednávání nebo klást překážky právu se sdružovat.

    

8. Umožnit oprávněným zástupcům svých zaměstnanců jednat o otázkách kolektivního vyjednávání nebo o vztazích mezi zaměstnanci a vedením podniku a dovolit stranám konzultovat otázky společného zájmu se  zástupci vedení podniku, kteří mají oprávnění o těchto otázkách rozhodovat.

 

 

Podniky by měly v rámci zákonů, nařízení a administrativních postupů platných v zemích, kde vyvíjejí činnost, a se zřetelem na významné mezinárodní smlouvy, zásady, cíle a standardy, brát náležitý ohled na potřebu ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti a obecně provádět své činnosti způsobem, který přispívá k širším cílům trvale udržitelného rozvoje. Podniky by zejména měly:

 

1. Ustavit a dodržovat systém managementu ochrany životního prostředí odpovídající činnostem podniku, zahrnující:

    

   1. sběr a vyhodnocení přiměřených a včasných informací týkajících se  vlivu svých činností na životní prostředí, zdraví a bezpečnost ;

       

   2. stanovení měřitelných cílů, a tam kde je to vhodné, cílových hodnot pro zlepšení chování podniku při ochraně životního prostředí, včetně periodických přezkoumání zaměřených na relevantnost stanovených cílů; a

       

   3. pravidelné monitorování a ověřování postupu při dosahování cílů nebo cílových hodnot stanovených pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost.

    

2. S přihlédnutím k otázkám nákladů, důvěrnosti firemních informací a k  ochraně práv intelektuálního vlastnictví :

    

   1. poskytovat veřejnosti a zaměstnancům přiměřené a včasné informace o  možných vlivech činností podniku na životní prostředí, zdraví a  bezpečnost, které by mohly zahrnovat podávání zpráv o postupu při  zlepšování přístupu podniku k ochraně životního prostředí; a

       

   2. zapojit se do přiměřené a včasné diskuse a konzultací s veřejností, která je přímo ovlivněna politikou podniku v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti a prováděním této politiky.

       

3. Posoudit a při rozhodování se zaměřit na předvídatelné vlivy procesů, zboží a služeb podniku na životní prostředí, zdraví a bezpečnost během celého jejich životní cyklu. Tam, kde mohou mít navržené činnosti významné vlivy na životní prostředí, zdraví a bezpečnost, a tam, kde podléhají rozhodnutí kompetentního orgánu, vypracovat odpovídající posouzení vlivů na životní prostředí.

    

4. V souladu s vědeckým a technickým poznáním rizik, tam, kde hrozí vážné poškození životního prostředí, a také se zřetelem k lidskému zdraví a  bezpečnosti, nepoužívat fakt, že možná rizika nejsou dostatečně vědecky doložená jako důvod pro odložení realizace opatření, efektivních vzhledem k vynaloženým nákladům, na prevenci nebo minimalizaci poškození životního prostředí.

    

5. Udržovat pohotovostní plány pro předcházení, zmírnění a řízení závažných poškození životního prostředí a zdraví způsobených činnostmi podniku, včetně nehod a stavu ohrožení; mít mechanismy pro okamžité podávání zpráv kompetentním orgánům.

    

6. Nepřetržitě usilovat o zlepšení přístupu podniku k ochraně životního prostředí a  tam, kde je to vhodné, podporovat takové činnosti jako:

    

   1. uplatnění takových technologií a provozních postupů ve všech částech podniku, které odpovídají standardům chování podniku při ochraně životního prostředí dosaženého v nejlépe fungující časti podniku;

       

   2. vývoj a poskytování výrobků a služeb, které nemají škodlivý vliv na  životní prostředí; jsou bezpečné pro zamýšlené použití; jsou úsporné, pokud jde o spotřebu energie a přírodních zdrojů; mohou být znovu použity, recyklovány nebo bezpečně zneškodněny;

       

   3. podpora vyššího stupně uvědomění spotřebitelů o environmentálních vlivech používání výrobků a služeb podniku; a

       

   4. zkoumání způsobů vedoucích ke zlepšení přístupu podniku k ochraně životního prostředív delším časovém horizontu.

       

7. Poskytovat zaměstnancům dostatečnou výchovu a výcvik v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, včetně zacházení s nebezpečnými materiály a předcházení environmentálním haváriím, jakož i v obecných oblastech managementu ochrany živonímu prostředí, jako jsou postupy posuzování vlivů na  životní prostředí, vztahy s veřejností a environmentální technologie.

    

8. Přispívat k vypracování veřejné politiky, která je po environmentální stránce účelná a po ekonomické stránce účinná, například pomocí partnerství nebo iniciativ, které zvýší environmentální uvědomění a  ochranu životního prostředí.

 

Podniky by neměly přímo nebo nepřímo nabízet, slibovat, dávat nebo požadovat úplatek nebo jinou nedovolenou výhodu, aby dostaly nebo si udržely zakázky nebo jiné nedovolené výhody. Stejně tak by vůči podnikům neměly být vznášeny požadavky na poskytnutí úplatků nebo jiných nenedovolených výhod a ani by to od nich nemělo být očekáváno. Podniky by měly zejména:

 

1. Nenabízet veřejným činitelům nebo zaměstnancům obchodních partnerů jakýkoli podíl z hodnoty kontraktu, ani přistupovat na takto vznášené požadavky. Neměly by využívat subkontraktů, kupních ani poradenských smluv jakožto prostředků k uskutečnění plateb veřejným činitelům, zaměstnancům obchodních partnerů nebo jejich rodinným příslušníkům nebo společníkům.

    

2. Zajistit, aby odměny zástupcům odpovídaly jen jejich legitimním službám. Tam, kde je to relevantní, měly by být vedeny a kompetentním orgánům dány k dispozici seznamy zástupců zaměstnávaných v souvislosti s  transakcemi s veřejnými orgány a státem vlastněnými podniky.

    

3. Zvýšit průhlednost svých činností v boji proti podplácení a vynucování úplatků. Opatření v tomto směru mohou zahrnovat veřejné závazky namířené proti podplácení a vynucování úplatků a zveřejňování systémů řízení, které společnost zavedla k plnění těchto závazků. Podniky by také měly upevňovat otevřenost a dialog s veřejností, aby se zvýšilo povědomí veřejnosti a spolupráce v boji proti úplatkářství a vynucování úplatků.

    

4. Zajišťovat povědomí zaměstnanců o politice podniku zaměřené proti úplatkářství a vynucování úplatků a soulad s touto politikou a prosazovat a  rozšiřovat tuto politiku pomocí školících programů a kázeňských postupů.

    

5. Uplatnit systémy kontroly řízení, které budou odrazovat od podplácení a korupčních metod a přijmout opatření v oblasti finančního a daňového účetnictví a auditu, která zabrání vzniku neevidovaných plateb, tajných účtů nebo vypracování dokumentů, které neúplně nebo nesprávně zaznamenávají transakce, k nimž se vztahují.

    

6. Neposkytovat nelegální příspěvky kandidátům na veřejné funkce nebo politickým stranám nebo jiným politickým organizacím. Příspěvky by měly být plně v souladu s existujícími požadavky na zveřejňování informací a  měly by být hlášeny vedení firmy.

    

 

Při jednání se spotřebiteli by podniky měly zachovávat náležitou obchodní, marketingovou a  reklamní praxi a měly by učinit všechny rozumné kroky, aby zajistily bezpečnost a  kvalitu prodávaného zboží a poskytovaných služeb. Zejména by měly:

 

1. Zajistit, aby prodávané zboží a poskytované služby splňovaly všechny dohodnuté nebo zákonem požadované standardy pro ochranu zdraví a  bezpečnost spotřebitelů, včetně výstražných a informačních značek týkajících se ochrany zdraví a bezpečného používání výrobků.

    

2. Podle povahy zboží a služeb poskytovat přesné a jasné informace týkající se obsahu, bezpečného užívání, údržby a likvidace, které spotřebitelům spolehlivě umožní informovaně rozhodnout.

    

3. Uplatňovat průhledné a účinné postupy pro vyřizování stížností spotřebitelů, které přispívají spravedlivému a včasnému vyřešení reklamací a stížností spotřebitelů, bez zbytečných nákladů nebo jejich jiného zbytečného zatěžování.

    

4. Nepoužívat klamavá tvrzení, nezamlčovat informace ani neuplatňovat jinou praxi, která je klamavá, zavádějící, podvodná nebo nespravedlivá.

    

5. Respektovat soukromí spotřebitelů a chránit jejich osobní údaje.

    

6. Plně a transparentně spolupracovat s veřejnými orgány při prevenci nebo odstraňování závažných ohrožení veřejného zdraví a bezpečnosti, ke  kterým by mohlo dojít při spotřebě nebo používání jejich výrobků.

 

Podniky by měly:

 

1. Usilovat o to, aby jejich činnosti byly v souladu s vědeckou a  technologickou politikou a s plány zemí, v nichž působí, a aby vhodně přispívaly k rozvoji místní a národní inovativní kapacity.

    

2. Tam, kde je to uskutečnitelné, přijímat v průběhu podnikových činností praxi, která umožní transfer a rychlé rozšíření technologií a "know how", s přihlédnutím k ochraně práv v oblasti intelektuálního vlastnictví.

    

3. Tam, kde to přichází v úvahu, provádět se zřetelem k potřebám místního trhu vědecké a výzkumné práce v hostitelských zemích a zaměstnávat pracovníky hostitelských zemí při těchto pracích a s přihlédnutím k  obchodním potřebám podporovat jejich odborný rozvoj.

    

4. Při poskytování licencí k použití práv intelektuálního vlastnictví nebo při jiném transferu technologií činit to za rozumných podmínek a  způsobem, který přispívá k dlouhodobým vyhlídkám rozvoje hostitelské země.

    

5. Tam, kde je to relevantní pro obchodní cíle, rozvíjet vztahy s  místními univerzitami, veřejnými výzkumnými ústavy a podílet se na  spolupráci na výzkumných projektech s místními průmyslovými podniky nebo odvětvovými sdruženími.

 

V rámci platných zákonů a nařízení by podniky měly realizovat svou činnost v konkurenčních podmínkách. Měly by zejména:

 

1. Neuzavírat dohody s konkurenčními podniky, které narušují hospodářskou soutěž a nepodílet se na provádění takových dohod:
   1. za účelem udržení cen;
   2. za účelem manipulování nabídek při zadávání veřejných zakázek (předem dohodnuté zadávání zakázek);
   3. s cílem dohodnout omezení nebo stanovení kvóty výroby; nebo
   4. s cílem sdílet nebo rozdělit si trhy pomocí přidělení spotřebitelů, dodavatelů, teritorií nebo výrobních a obchodních oborů;

       

2. Provádět všechny podnikové činnosti způsobem, který je v souladu s  platnými soutěžními zákony a brát při tom v úvahu provádění soutěžních předpisů v jiných oblastech jurisdikcí, jejichž ekonomiky by mohly pravděpodobně být poškozeny protisoutěžními aktivitami z jejich strany.

    

3. Spolupracovat se státními orgány odpovědnými za hospodářskou soutěž v těchto oblastech mj. tím, že jim, s výhradou platných zákonů a příslušných záruk, poskytnou co nejrychlejší a nejúplnější odpovědi na žádost o informace.

    

4. Zvyšovat povědomí zaměstnanců o důležitosti dodržování všech platných soutěžních zákonů a politik.

 

Je důležité, aby podniky přispívaly veřejným financím hostitelských zemí včasným placením svých daňových závazků. Podniky by zejména měly dodržovat všechny daňové zákony a  předpisy ve všech zemích, v nichž vyvíjejí činnost, a měly by vynaložit veškeré úsilí, aby postupovaly v souladu se zněním a ve smyslu těchto zákonů a předpisů. Znamená to především, aby poskytovaly příslušným orgánům potřebné informace pro stanovení správné výše daní týkajících se jejich operací a uvedly svou praxi účtování vnitropodnikových cen do souladu se zásadou nezávislých tržních cen.

Část 2.
Postupy implementace Směrnic OECD pro nadnárodní společnosti

 

Rozhodnutí Rady OECD

s ohledem na Úmluvu o Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ze dne 14. prosince 1960;

s ohledem na Deklaraci OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech (dále jen "Deklarace"), v níž vlády zemí, které přistoupily k Deklaraci (dále jen "země, které přistoupily"), společně doporučují nadnárodním společnostem, které na jejich území vyvíjejí činnost nebo tuto činnost z jejich území řídí, dodržování Směrnic pro nadnárodní společnosti (dále jen "Směrnice");

vzhledem k tomu, že činnost nadnárodních společností je rozšířena po celém světě, je třeba ve všech zemích rozšířit spolupráci v otázkách vztahujících se k Deklaraci;

s ohledem na vnitřní směrnice Výboru pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti (CIME), zejména ve vztahu k jeho povinnostem souvisejícím s Deklarací [C(84)171(Final), renewed in C/M(95)21];

s ohledem na Zprávu o první revizi Deklarace z roku 1976 [C(79)102(Final)], Zprávu o druhé revizi Deklarace [C/MIN(84)5(Final)], Zprávu o revizi Deklarace z roku 1991 [DAFFE/IME(91)23] a Zprávu o revizi Směrnic z roku 2000 [C(2000)96];

s ohledem na druhou revizi rozhodnutí Rady z června 1984 [C(84)90], pozměněné v červnu 1991 [C/MIN(91)7/ANN1];

vzhledem k tomu, že považuje za žádoucí posílit postupy, na jejichž základě lze uskutečňovat konzultace o věcech týkajících se těchto Směrnic, a podpořit účinnost Směrnic;

na návrh Výboru pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti:

ROZHODLA:

Zrušit druhé revidované rozhodnutí Rady z června 1984 [C(84)90], pozměněné v červnu 1991 [C/MIN(91)7/ANN1], a nahradit je tímto:

1. Země, které se připojily, zřídí národní kontaktní místa k provádění podpůrné činnosti, vyřizování dotazů a organizování diskusí se všemi zainteresovanými stranami, aby mohly přispívat k řešení problémů, které mohou vyvstat v této souvislosti, s patřičným ohledem na připojené procedurální pokyny. Podnikatelské kruhy, organizace zaměstnanců a jiné zainteresované strany budou o dostupnosti takových zařízení informovány.

    

2. Národní kontaktní místa v různých zemích budou v případě potřeby spolupracovat v jakékoliv věci podléhající Směrnicím, která se týká jejich činnosti. Diskuse na národní úrovni je třeba obecně iniciovat před tím, než dojde ke kontaktu s jinými národními kontaktními místy.

    

3. Národní kontaktní místa by se měla každoročně setkávat za účelem výměny zkušeností a podávat zprávy Výboru pro mezinárodní investice a nadnárodní společnosti (CIME).

Část 3.
Komentáře

 

Komentář ke Směrnicím OECD pro nadnárodní společnosti

1. Kapitola Směrnic týkající se obecných zásad je první, která obsahuje doporučení podnikům. Jako taková je důležitá pro nastavení směru a stanovení společných základních zásad pro konkrétní opatření v následujících kapitolách.

    

2. Dodržování vnitrostátních zákonů je první povinností firmy. Směrnice nenahrazují místní zákony a nařízení a ani je nelze vykládat tak, že by jejich ustanovení rušily. Představují doplňkové zásady a standardy chování nemající charakter zákona a týkají se zejména mezinárodních operací těchto podniků. I když Směrnice jdou v mnohých případech nad rámec zákona, neměly by přivést podnik do situace, kdy bude stát před konfliktními požadavky, a  není to ani jejich záměrem.

    

3. Směrnice doporučují podnikům, aby spolupracovaly s vládami při  vypracování a provádění politik a zákonů. Celý proces může obohatit zvažování názorů jiných zainteresovaných stran ve společnosti, mezi něž patří místní komunita a také zájmy firem. Uznává se také, že vlády by ve svém jednání s podniky měly být transparentní a měly by s celým společenstvím podniků konzultovat stejné problémy. Na podniky je třeba pohlížet jako na  partnery vlády při přípravě a používání dobrovolných a regulačních přístupů k politice, která se jich týká. (Směrnice jsou jedním z těchto prvků.)

    

4. Neměl by existovat žádný rozpor mezi aktivitami nadnárodních společností a trvale udržitelným rozvojem a Směrnice sledují cíl posílit v tomto ohledu doplňkové působení. Vazby mezi ekonomickým, sociálním a  environmentálním pokrokem jsou klíčovým prostředkem pro prosazování cíle nepřetržitého rozvoje.⁴ V příbuzné otázce, i když prosazování a  zajišťování lidských práv je v prvé řadě odpovědností vlád, podniky sehrávají roli tam, kde dochází ke střetu podnikového chování a lidských práv - nadnárodní společnosti jsou tedy vybízeny, aby dodržovaly lidská práva nejen při svém zacházení se zaměstnanci, ale také s ohledem na jiné lidi, kterých se dotýká jejich činnost, a to způsobem, který je slučitelný s mezinárodními povinnostmi a závazky hostitelské vlády. V tomto ohledu je zvlášť důležitá Všeobecná deklarace lidských práv a jiné povinnosti vlád v oblasti lidských práv.

    

5. Směrnice rovněž uznávají a podporují příspěvek, který činnost nadnárodních společností může přinést prostřednictvím budování kapacit pro místní komunity. Podobně doporučení týkající se  tvorby lidského kapitálu představuje výslovné a do budoucnosti zaměřené uznání příspěvku k individuálnímu lidskému rozvoji, který nadnárodní společnosti nabízejí svým zaměstnancům a který zahrnuje nejen postupy při přijímání zaměstnanců, ale také jejich výcvik a další rozvoj. Tvorba lidského kapitálu obsahuje také aspekt nediskriminace při přijímání a pracovním postupu zaměstnanců, celoživotní učení a jiné způsoby výcviku při zaměstnání.

    

6. Vlády doporučují, aby se podniky zdržely úsilí získat pro sebe výjimky, s nimiž nepočítá rámec právních předpisů týkající se například životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, zdanění nebo finančních pobídek, aniž by bylo dotčeno právo podniku usilovat o změny právního a regulačního rámce. Slova "nebo přijímat" rovněž upozorňují na roli státu při nabízení těchto výjimek. Zatímco tento typ ustanovení je tradičně zaměřen na vlády, je také přímo relevantní pro nadnárodní společnosti. Důležité však je, že mnohé konkrétní výjimky ze  zákonů a dalších politik mohou být z legitimních důvodů státní politiky v  souladu s těmito zákony. Příkladem toho mohou být kapitoly týkající se  politiky životního prostředí a hospodářské soutěže.

    

7. Odstavec věnovaný roli nadnárodních společností v řízení a správě společností je dalším podnětem navazujícím na nedávno přijaté Zásady OECD pro  řízení a správu společností. I když hlavní odpovědnost za zlepšení právního a  institucionálního regulačního rámce mají vlády, i společnosti mají zájem na  dobré správě a řízení.

    

8. Stále se rozšiřující síť nevládních instrumentů dobrovolné regulace a  postupu se zaměřuje na chování nadnárodních podniků a na vztahy mezi podniky a občanskou společností. Podniky uznávají, že jejich činnost má často sociální a environmentální dopady. Ilustrací toho je zavádění samoregulační praxe a řídících systémů, které podniky citlivé k dosažení těchto cílů přijímají a  přispívají tak k trvale udržitelnému rozvoji. Rozvíjení takové praxe může také posilovat konstruktivní vztahy mezi podniky a společenským prostředím, ve kterém vyvíjejí svou činnost.

    

9. Z účinné samoregulační praxe organicky vyplývá, že se od podniků očekává, že budou působit na své zaměstnance, aby si byli vědomi firemní politiky. Doporučují se také opatření na ochranu těch, kteří "vyšlou varovný signál" /whistle-blowing/, včetně ochrany zaměstnanců, kteří oznámí kompetentním veřejným orgánům praxi, která je v rozporu se zákonem, pokud nebyla včas sjednána náprava nebo pokud se vystavují riziku negativního postihu v zaměstnání. Tato ochrana je zvlášť důležitá v souvislosti s  iniciativami v oblasti úplatků a životního prostředí, ale je relevantní i  pro jiná doporučení obsažená ve Směrnicích.

    

10. Podpora všech prakticky uskutečnitelných kompatibilních zásad podnikové odpovědnosti mezi obchodními partnery sleduje cíl znovu zdůraznit standardy a zásady vtělené do Směrnic a poukázat na jejich důležitost pro  dodavatele, subdodavatele a licenční partnery, s nimiž národní společnosti udržují pracovněprávní vztah. Uznává se, že pro schopnost podniků ovlivňovat chování obchodních partnerů existují praktická omezení. Rozsah těchto omezení závisí na charakteristikách odvětví, podniku a výrobku, například na počtu dodavatelů a jiných obchodních partnerů, struktuře a komplexnosti dodavatelského řetězce a tržní pozici podniku vůči jeho dodavatelům a dalším obchodním partnerům. Vliv, který podniky mohou vykonávat na své dodavatele nebo obchodní partnery se normálně omezuje na kategorie výrobků a služeb, které odebírají a netýká se tedy celého rozsahu činností dodavatelů a  obchodních partnerů. Rozsah ovlivňování obchodních partnerů a dodavatelského řetězce je tedy v některých případech větší a v jiných menší. Toto doporučení je hlavně zaměřeno na stabilní a přímé obchodní vztahy a ne na  jednotlivé nebo příležitostné kontrakty nebo transakce, které jsou založeny pouze na operacích na volném trhu nebo vztazích s klienty. V případech, kdy není možný přímý vliv na obchodní partnery, lze tohoto cíle dosáhnout vypracováním prohlášení o celkové politice podniku nebo členstvím v  podnikatelských sdruženích, která působí na obchodní partnery, aby aplikovali zásady podnikatelského chování, které je slučitelné se Směrnicemi.

     

11. Závěrem je důležité uvést, že samoregulace a jiné podobné iniciativy, včetně Směrnic, by neměly protiprávně omezovat hospodářskou soutěž, a neměly by také být považovány za něco, co nahrazuje účinnou státní regulaci a  právní předpisy. Rozumí se, že při vypracování kodexů a směrnic týkajících se samoregulační praxe by národní společnosti měly pamatovat na to, aby jejich působením nedošlo k možnému narušení obchodu a investic.

 

Komentář ke zveřejňování informací

 

12. Účelem této kapitoly je zlepšit porozumění činnosti nadnárodních společností. Jasné a úplné informace o podnicích jsou důležité pro různé uživatele, například pro akcionáře a finanční komunitu, nebo pro zaměstnance, místní komunity, zvláštní zájmové skupiny, vlády a  celou občanskou společnost. Aby se zlepšilo porozumění veřejnosti pro  činnost podniků a pochopení jejich vlivu na společnost a životní prostředí, podniky by měly dbát na průhlednost svých operací a měly by reagovat na  stále podrobnější požadavky veřejnosti na poskytování informací. Informace, na něž upozorňuje tato kapitola, mohou být doplňkem k  zveřejňování informací, které požadují právní předpisy zemí, v nichž podniky působí.

     

13. Tato kapitola se zabývá zveřejňováním informací ve dvou oblastech. První soubor doporučení týkající se zveřejňování je shodný s položkami pro zveřejňování uvedenými v Zásadách OECD pro řízení a správu společností. Zásady vybízejí k včasnému a přesnému zveřejnění všech důležitých otázek týkajících se firmy, včetně její finanční situace, výkonnosti, vlastnictví a řízení společnosti. Očekává se také, že firmy uveřejní dostatečné informace o odměňování členů představenstva a dozorčí rady (buď jednotlivě nebo úhrnem), aby investoři mohli správně posoudit náklady a  výhody soustav odměňování a působení pobídkových soustav, například opcí na  akcie, na výkon firmy. Zásady obsahují poznámky, které poskytují další návod k požadovanému zveřejňování informací a doporučení obsažená ve Směrnicích by měla být vykládána v souvislosti s těmito poznámkami. Zaměřují se na veřejně obchodovatelné společnosti. V rozsahu, v němž se to považuje za možné, by mohly být užitečným nástrojem ke zlepšení systémů řízení ve veřejně neobchodovatelných podnicích; například v podnicích v soukromém vlastnictví nebo ve státem vlastněných podnicích.

     

14. Směrnice také podporují druhý soubor zveřejňování informací nebo oznámení v oblastech, kde se standardy pro podávání zpráv teprve objevují, například v sociální oblasti, v oblasti životního prostředí nebo v rámci upozornění na rizika. Mnohé podniky podávají informace o širších souborech otázek než jsou finanční výsledky a považují zveřejnění takových informací za způsob, kterým prokazují svůj závazek k sociálně odpovědnému postoji. V některých případech se tento druhý typ zveřejňování informací - nebo komunikace s  veřejností a jinými partnery přímo ovlivněnými činností podniku - může týkat i organizačních jednotek, které nejsou přímo kryty finančním výkaznictvím podniku. Může jít například o informace týkající se činností dodavatelů a  smluvních partnerů nebo partnerů při společném podnikání.

     

15. Mnohé podniky přijaly opatření, která jim mají pomoci dosáhnout soulad s právními předpisy a standardy podnikatelského chování a zvýšit průhlednost jejich operací. Stále více firem vydává dobrovolné kodexy, které jsou výrazem jejich závazku k ochraně etických hodnot v takových oblastech, jako je životní prostředí, standardy práce nebo ochrana spotřebitelů. Vyvíjejí se specializované systémy řízení, které pomáhají firmám dodržet tyto závazky - patří k nim informační systémy, provozní postupy a požadavky na výcvik zaměstnanců. Podniky spolupracují s nevládními organizacemi a  mezivládními organizacemi při vypracování standardů pro podávání zpráv, čímž se zvyšuje schopnost podniků sdělit zainteresovaným stranám, jaký vliv má jejich činnost na trvale udržitelný rozvoj (příkladem je 'Globální iniciativa pro  podávání zpráv').

     

16. Zásady OECD pro řízení a správu společností podporují vypracování vysoce kvalitních a mezinárodně uznaných účetních standardů, zveřejňování finančních a nefinančních informací a standardů pro audit, které mohou posloužit ke zlepšení srovnatelnosti informací mezi zeměmi. Finanční audity vypracované nezávislými auditory poskytuji externí a objektivní ujištění o  způsobu, jak byly vypracovány a prezentovány závěrečné účty. Transparentnost a  účinnost zveřejněných nefinančních informací může být zvýšena nezávislým ověřením. Objevují se techniky pro takové nezávislé ověření nefinančních informací.

     

17. Podniky jsou vyzývány, aby poskytly snadný a finančně nenáročný přístup k publikovaným informacím a aby ke splnění tohoto cíle zvážily využití informačních technologií. Informace, které se dávají k dispozici uživatelům na domácím trhu by měly být také k dispozici dalším zainteresovaným uživatelům. Podniky by mohly učinit kroky k poskytnutí informací komunitám, které nemají přístup k tištěným médiím (například komunitám chudých lidí, které jsou přímo ovlivněny činností podniků).

     

18. Požadavky na zveřejňování informací by neměly představovat pro  podniky nerozumnou administrativní nebo nákladovou zátěž. Od podniků se také neočekává, že budou zveřejňovat informace, které by mohly zhoršit jejich konkurenční postavení, pokud takové zveřejnění nebude nutné k tomu, aby plně informovaly o investičních rozhodnutích a pokud by nezveřejnění mohlo uvést investory v omyl.

 

Komentář k zaměstnanosti a pracovním vztahům

 

19. Tato kapitola je uvedena větou obsahující odkaz na "platné" zákony a nařízení, kde je cílem uznat skutečnost, že nadnárodní společnosti, při svých operacích podléhajících jurisdikci určitých zemí, mohou současně podléhat národním, místním nebo nadnárodním úrovním regulace týkající se otázek zaměstnání a kolektivních pracovněprávních vztahů. Termíny "převládající pracovněprávní vztahy" a "praxe zaměstnávání" jsou dostatečně široké, aby umožnily různou interpretaci ve smyslu různých národních okolností - například různých možností pro kolektivní vyjednávání, které zaměstnancům umožňují národní zákony a nařízení.

     

20. Kompetentním orgánem pro stanovení a výklad základních standardů práce a pro prosazování základních standardů práce je Mezinárodní organizace práce (MOP-International Labour Organisation, ILO). Tyto standardy jsou uvedeny v Deklaraci MOP základních zásad a práv při práci z roku 1998. Směrnice jakožto nezávazný instrument sehrávají roli při prosazování a dodržování těchto standardů a zásad v nadnárodních společnostech. Ustanovení v kapitole Směrnic odpovídají relevantním ustanovením v Deklaraci z roku 1998 a také ustanovením Tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku z roku 1977. Tripartitní deklarace stanoví zásady v oblasti zaměstnávání, odborného výcviku, pracovních podmínek a pracovněprávních vztahů, zatímco Směrnice OECD pokrývá hlavní aspekty chování firem. Směrnice OECD a Tripartitní deklarace MOP se týkají chování, které se od podniků očekává, a oba dokumenty jsou zamýšleny tak, aby se doplňovaly a nedostávaly se do vzájemného rozporu. Tripartitní deklarace MOP může být proto užitečná pro porozumění Směrnicím v tom smyslu, že zachází do větších podrobností. Naproti tomu odpovědnost za postupy týkající se sledování, pokud jde o dodržování Tripartitní deklarace a Směrnic, jsou institucionálně odděleny.

     

21. První odstavec této kapitoly slouží ke znovuuvedení všech čtyř základních zásad a práv při práci, které jsou obsaženy v Deklaraci MOP z roku 1998, tj. svobody sdružování a práva na kolektivní vyjednávání, účinné potírání práce dětí, vymýcení všech forem nucené nebo povinné práce a nediskriminace v zaměstnání a povolání. Tyto zásady a práva jsou rozpracovány formou konkrétních práv a povinností v úmluvách MOP, které byly uznány za základní.

     

22. Tato kapitola doporučuje nadnárodním společnostem přispět k účinnému potírání práce dětí ve smyslu Deklarace MOP z roku 1998 a úmluvy MOP č. 182 o nejhorších formách práce dětí. Nadnárodní společnosti mohou svou praxí vztahů se zaměstnanci a vytvářením vysoce kvalitních a dobře placených pracovních míst a svým příspěvkem k ekonomickému růstu sehrát pozitivní roli při působení na základní příčiny chudoby obecně a zvlášť na práci dětí. Důležité je uznat a posilovat roli nadnárodních společností a jejich příspěvek k hledání trvale udržitelných řešení problému práce dětí. V tomto ohledu stojí zejména za zmínku zvyšování standardů vzdělanosti dětí v hostitelských zemích.

     

23. Tato kapitola také doporučuje, aby podniky přispěly k odstranění všech forem nucené práce, což je další zásada odvozená z Deklarace MOP z roku 1998. Odkaz na toto základní právo práce je založen na úmluvách MOP č. 29 z roku 1930 a č. 105 z roku 1957. Úmluva č. 29 požaduje, aby vlády "potlačily v co nejkratší době používání všech forem nucené a povinné práce" a Úmluva č. 105 žádá vlády, aby "potlačily a nepoužívaly žádnou formu nucené nebo povinné práce" pro určité vyjmenované účely (například jako prostředek pro politické donucení nebo dodržení pracovní kázně), a "aby přijaly účinná opatření k zajištění (jejího) okamžitého a úplného odstranění". Současně se rozumí, že MOP je kompetentní organizací pro obtížný problém práce vězňů, zejména když se jedná o přidělování vězňů na práci (nebo jejich dávání k dispozici) soukromým podnikatelům, podnikům nebo sdružením.

     

24. Zásada nediskriminace ve vztahu k zaměstnání a povolání platí v takových podmínkách, jako je přijímání a propouštění zaměstnanců, odměňování, pracovní postup, výcvik a odchod do důchodu. Seznam nepovolených důvodů pro rozlišování, který je převzat z úmluvy MOP č. 11 z roku 1958 vychází z toho, že jakékoli rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti z těchto důvodů je porušením úmluvy. Současně text dává jasně najevo, že seznam těchto důvodů není úplný. V souladu s ustanovením v odstavci 1 d) se od podniků očekává, že budou prosazovat stejné příležitosti pro ženy a muže se zvláštním důrazem na stejná kritéria pro výběr, odměňování a pracovní postup a stejné používání těchto kritérií a že zabrání diskriminaci nebo propouštění na základě sňatku, těhotenství nebo rodičovství.

     

25. Odkaz na formy konzultací a na účast zaměstnanců v druhém odstavci Směrnic byl převzat z doporučení MOP č. 94 z roku 1952 o konzultacích a spolupráci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na úrovni podniku. Je také v souladu s ustanovením, které je obsaženo v Tripartitní deklaraci MOP z roku 1977 o nadnárodních společnostech a sociální politice. Takováto uspořádání pro konzultace by neměla být náhražkou za právo zaměstnanců vyjednávat o podmínkách zaměstnání. Doporučení týkající se konzultativních dohod týkajících se pracovněprávních dohod, je také zmíněno v osmém odstavci.

     

26. V třetím odstavci této kapitoly se říká, že informace, které firmy poskytují zaměstnancům, mají poskytnout možnost utvořit si "správný a pravdivý obrázek" o výkonnosti firmy. Vztahuje se to na následující faktory: struktura podniku, jeho ekonomická a finanční situace a výhled do budoucnosti, trendy zaměstnanosti a očekávané podstatné změny činnosti s přihlédnutím k legitimním požadavkům na dodržování obchodního tajemství. Zvažování dodržení obchodního tajemství může znamenat, že nebudou poskytnuty informace o některých otázkách, nebo že mohou být poskytnuty jen při existenci určitých záruk.

     

27. Ve čtvrtém odstavci pod pojmem pracovních standardů je zahrnuto odměňování a dohody o pracovní době. Z odkazu na bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyplývá, že se od nadnárodních společností očekává, že se budou řídit platnými legislativními standardy a odvětvovými normami s cílem minimalizovat riziko pracovních úrazů a poškození zdraví, jejichž příčinou je, nebo mají spojitost nebo k nim dojde v průběhu zaměstnání. Toto ustanovení vybízí podniky, aby zvýšily úroveň svých opatření na úseku bezpečnosti práce a ochrany zdraví na všech úsecích svých činností, a to i když to nemusí být formálně vyžadováno existujícími právními předpisy zemí, v nichž působí. Podniky se také vyzývají, aby respektovaly možnost zaměstnanců opustit pracovní místo v případech, kdy se mohou rozumně domnívat, že daná situace představuje bezprostřední a závažné ohrožení jejich zdraví a bezpečnosti. Vzhledem k důležitosti těchto ustanovení a k jejich souvislostem s dalšími doporučeními, jsou otázky zdraví a bezpečnosti zmíněny i v jiných částech Směrnic, zejména v kapitolách o zájmech spotřebitelů a o životním prostředí.

     

28. Doporučení v pátém odstavci této kapitoly vybízí nadnárodní společnosti, aby v hostitelských zemích najímaly dostatečný podíl pracovních sil, včetně řídícího personálu, a poskytovaly jim odborný výcvik. Text v tomto odstavci týkající se výcviku a kvalifikační úrovně doplňuje znění třetího odstavce kapitoly o obecných zásadách pro postup, který vybízí k budování místní kapacity.

     

29. Šestý odstavec doporučuje podnikům sdělovat zástupcům zaměstnanců a příslušným státním orgánům v rozumném předstihu změny v činnosti podniku, které budou mít značný vliv na život jejich zaměstnanců, zejména ukončení činnosti organizační jednotky a v důsledku toho kolektivní propouštění pro nadbytečnost nebo výpovědi. Jak je zde uvedeno, účelem tohoto ustanovení je poskytnout možnost pro spolupráci na zmírnění účinků těchto změn. Je to významná zásada, kterou je možné najít v řadě zákonů zúčastněných zemí týkajících se pracovněprávních vztahů a v jejich praxi. V tomto odstavci se také uvádí, že by za určitých konkrétních okolností bylo vhodné, kdyby vedení podniku mohlo poskytnout tyto informace před konečným rozhodnutím. Oznámení před konečným rozhodnutím je ostatně rysem zákonů a praxe pracovněprávních vztahů v mnoha zemích, které přijaly tyto Směrnice. Není to však jen jediný prostředek jak zajistit smysluplnou spolupráci ke zmírnění následků takových rozhodnutí a zákony a praxe zúčastněných zemí odkazují na další prostředky, jako například stanovené lhůty, během nichž musí proběhnout konzultace před realizací rozhodnutí.

     

    
    

Komentář k životnímu prostředí

 

30. Text kapitoly o životním prostředí široce odráží principy a cíle obsažené v Deklaraci o životním prostředí a rozvoji, v  Agendě 21 (v rámci Deklarace z Ria). Přihlíží také k (Aarhuské) Úmluvě o  přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí a odráží standardy obsažené v  takových instrumentech, jako je norma ISO týkající se systémů managementu ochrany životního prostředí.

     

31. Správné řízení ochrany životního prostředí je důležitou součástí trvale udržitelného rozvoje a stále více se na něj nahlíží jako na odpovědnost a současně příležitost pro podnik. Nadnárodní společnosti by měly sehrát úlohu v obou ohledech. Vedoucí pracovníci těchto podniků by proto měli v rámci svých podnikatelských strategií věnovat odpovídající pozornost otázkám životního prostředí. Zlepšení přístupu podniku k ochraně životního prostředí vyžaduje zavázat se k  systematickému přístupu a neustálému zlepšování systému. Systém managementu ochrany životního prostředí poskytuje interní rámec, který je nutný pro řízení vlivů činnosti podniku na životní prostředí a pro integraci environmentálních hledisek do procesů probíhajících v podniku. Zavedení takového systému v podniku umožní přesvědčit akcionáře, zaměstnance i  veřejnost o tom, že podnik aktivně usiluje o ochranu životního prostředí před vlivy svého provozu.

     

32. Kromě zlepšení přístupu podniku k ochraně životního prostředí může zavedení environmentálního řídícího systému přinést ekonomické přínosy podniku v  důsledku snížení provozních nákladů a nákladů na pojištění, úspor energií a  zdrojů, snížení výloh spojených s ručením, zlepšení přístupu ke kapitálu, zvýšení spokojenosti spotřebitelů a zlepšení styků s veřejností.

     

33. V kontextu těchto Směrnic by se "správné řízení ochrany životního prostředí" mělo vykládat v co nejširším slova smyslu. Mělo by zahrnovat činnosti zaměřené na  řízení přímých i nepřímých environmentálních vlivů činnosti podniku v delším časovém horizontu a týkat se prvků omezování znečištění a řízení zdrojů.

     

34. Ve většině podniků je zapotřebí mít k řízení podnikových činností interní řídící systém. Environmentální část tohoto systému může zahrnovat takové prvky jako jsou cílové hodnoty pro zlepšení přístupu podniku k ochraně životního prostředí a pravidelné monitorování dosaženého postupu při plnění těchto cílových hodnot.

     

35. Informace o činnostech podniku a jejich evnironmentálních vlivech jsou důležitým faktorem pro získání důvěry veřejnosti. Tohoto cíle se  nejspíše dosáhne, když se informace poskytují transparentním způsobem a když se podporují aktivní konzultace se všemi zainteresovanými stranami, k nimž patří zaměstnanci, spotřebitelé, dodavatelé, smluvní strany, místní komunita a celá veřejnost. Tím se vytvoří ovzduší dlouhodobé důvěry a porozumění pro  environmentální otázky společného zájmu.

     

36. Běžná činnost podniku může zahrnovat předběžné posouzení možných environmentálních vlivů spojených s činnostmi podniku. Podniky obvykle provádějí odpovídající posouzení vlivů na životní prostředí i v případech, když jim to zákon neukládá. Environmentální hodnocení prováděná podnikem mohou zahrnovat široký a dlouhodobý výhled týkající se možných vlivů činností podniku, zaměřený na relevantní vlivy a zkoumající alternativy a  opatření zaměřená na předcházení či zmírnění negativních vlivů. Směrnice rovněž uznávají, že nadnárodní společnosti mají určité odpovědnosti v  dalších částech životního cyklu výrobků.

     

37. Země, které přijaly tyto Směrnice, přijaly také různé instrumenty, například zásadu 15 Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, kde se zavádí pojem "preventivní přístup". Žádný z těchto instrumentů zde není výslovně uveden, nicméně se předpokládá, že podniky přispějí k dodržování všech těchto nástrojů.

     

38. Základní premisou Směrnic je, že podniky by měly jednat co nejdříve a  aktivně, aby zabránily například vážným a nenapravitelným environmentálním škodám způsobeným jejich činností. Avšak skutečnost, že Směrnice jsou adresovány podnikům znamená, že žádný ze stávajících instrumentů není plně postačující pro vyjádření tohoto doporučení. Směrnice proto čerpají, ne však zcela odrážejí jiné existující instrumenty.

     

39. Smyslem Směrnic není, aby znovu interpretovaly stávající instrumenty nebo aby vytvářely nové závazky nebo precedenty pro státní orgány, jejich cílem je pouze doporučit, jak by měl být prováděn přístup předběžné opatrnosti na úrovni podniku. Vzhledem k tomu, že tento proces je v ranném stádiu, je nutno vzít na vědomí, že při aplikaci preventivního přístupu je nutná určitá pružnost, vyplývající z konkrétního kontextu, v němž je tento přístup uplatňován. Uznává se také, že základní rámec v této oblasti určují vlády, které mají odpovědnost vést periodické konzultace se zájmovými skupinami o nejvhodnějším dalším postupu.

     

40. Směrnice také vybízejí podniky, aby usilovaly o zlepšení svého přístupu k ochraně životního prostředí ve všech částech svých provozů, i když to stávající praxe v zemích, kde působí, formálně nepožaduje.

     

41. Nadnárodní společnosti mají například často přístup k technologiím nebo provozním postupům, jejichž aplikace by celkově mohla zlepšit jejich přístup k ochraně životního prostředí. Nadnárodní společnosti mají často vedoucí postavení ve svém oboru podnikání a neměl by se tedy přehlížet jejich potenciál "demonstračního účinku" na jiné podniky. Tím, že zajistí, že životní prostředí zemí, ve kterých nadnárodní společnosti působí, bude mít přínos z  aplikace dostupných technologií, významně přispějí k všeobecnému získání podpory pro realizaci zahraničních investic.

     

42. Podniky musí sehrát významnou roli ve výcviku a vzdělávání svých zaměstnanců v otázkách životního prostředí. Podniky by se měly zhostit této odpovědnosti v co nejširších souvislostech, zejména v oblastech, které mají přímou vazbu na bezpečnost a zdraví lidí.

Komentář k potírání úplatkářství

 

 

43. Úplatkářství a korupce nejen poškozují demokratické instituce a správu a řízení společností, ale brání i úsilí o snížení chudoby. Zejména přesměrování peněz v důsledku korupčních praktik brání úsilí občanů o  dosažení vyšší ekonomické a sociální úrovně a zlepšení životního prostředí. Podniky musí sehrát důležitou úlohu při potírání těchto praktik.

     

44. Ve zlepšení politického rámce a zvýšení povědomí ve vedení podniků o  problému úplatkářství již bylo dosaženo významného pokroku. Úmluvu OECD o  boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů (dále Úmluva), která vstoupila v platnost 15. února 1999, podepsalo 34 zemí. Úmluva, spolu s  Doporučením o potírání úplatků při mezinárodních obchodních transakcích, které bylo revidováno v roce 1997, a Doporučením o daňové odčitatelnosti úplatků zahraničním veřejným činitelům z roku 1996 představují základní instrumenty, jejichž pomocí členové skupiny proti úplatkům spolupracují s cílem zastavit tok úplatků za účelem získat zakázku nebo udržet si obchodní spojení. Tyto tři instrumenty se zaměřují na nabídkovou část úplatkářských transakcí. Jejich cílem je vyloučit "nabídku" úplatků zahraničním veřejným činitelům, při čemž každá země přebírá odpovědnost za své firmy a za to, co se děje na jejím území.⁵ Aby se zajistilo řádné provádění a vynucování ustanovení Úmluvy byl ustaven program monitorování.

     

45. Je rovněž zapotřebí věnovat se straně poptávky po úplatcích. Důležitým prvkem k tomu, aby se zabránilo tendencím požadovat na firmách, aby platily úplatky, je dobrá praxe řízení a správy společností. Kromě toho by vlády měly pomáhat firmám, které se setkají s vynucováním úplatků (solicitation).

     

46. Je také třeba poukázat na nedávnou aktualizaci Zprávy Mezinárodní obchodní komory o vynucování úplatků a podplácení při obchodních transakcích. Zpráva obsahuje doporučení vládám a mezinárodním organizacím jak potírat vynucování úplatků a podplácení a také kodex chování pro podniky zaměřený na tuto problematiku.

     

47. Klíčovou koncepcí v boji proti podplácení a vynucování úplatků je transparentnost ve veřejné i soukromé sféře. Podnikatelská komunita, nevládní organizace a  vládní a mezivládní organizace musí vzájemně spolupracovat s cílem posílit veřejnou podporu pro protikorupční opatření a dosáhnout větší transparentnosti a  povědomí veřejnosti o problémech korupce a úplatkářství. Komplementárním prvkem je zavedení účinných metod správy a řízení společností, které by měly posílit etickou kulturu uvnitř podniku.

Komentář k zájmům spotřebitelů

 

48. Stručný odkaz na "zájmy spotřebitelů" byl poprvé uveden ve Směrnicích v roce 1984 s cílem promítnout stále více mezinárodní aspekty spotřebitelské politiky a vliv, který na tuto politiku může mít rozšíření mezinárodního obchodu, balení výrobků, marketing a prodej a bezpečnost výrobků. Od té doby rozvoj elektronického obchodování a  zvyšující se globalizace trhu podstatně zvýšily dosah nadnárodních společností a přístup spotřebitelů k jejich zboží a službám. Mnohé podniky proto rozpoznaly důležitost problematiky spotřebitelů a v jejich systémech řízení a kodexech chování nacházíme odkazy na zájmy a ochranu spotřebitelů.

     

49. Ve světle těchto změn a s přihlédnutím ke snaze zvýšit bezpečnost a  chránit zdraví spotřebitelů byla na základě současné revize do Směrnic přidána kapitola týkající se zájmů spotřebitelů. Text této kapitoly čerpá z  práce výboru OECD pro spotřebitelskou politiku a také ze znění různých jednotlivých a společných mezinárodních firemních kodexů (jako je například ICC), Směrnic Spojených národů pro spotřebitelskou politiku a Směrnic OECD pro ochranu spotřebitelů v souvislosti s elektronickým obchodováním.

     

50. K řízení obchodní praxe existuje řada zákonů na ochranu spotřebitelů. Takto vznikající rámec sleduje cíl chránit zájmy spotřebitelů a současně posílit ekonomický růst a klade zvýšený důraz na používání samoregulačních mechanismů. Jak již bylo uvedeno, mnohé existující národní a mezinárodní firemní kodexy chování obsahují odkaz na některé aspekty ochrany spotřebitelů a rozšiřují závazek příslušných odvětví pomáhat při ochraně zdraví a bezpečnosti a budovat důvěru spotřebitelů v působení trhu. Je třeba zajistit, aby tato praxe poskytla spotřebitelům účinnou a transparentní ochranu, která je potřebná k budování důvěry podporující účast spotřebitelů a růst trhu.

     

51. Důraz na alternativní řešení sporů v třetím odstavci této kapitoly je pokusem zaměřit se na to, co v mnohých případech je praktičtější řešení stížností a reklamací než soudní žaloba, která může být nákladná, obtížná a  časově náročná pro všechny zúčastněné. Zejména důležité je zajistit, aby stížnosti týkající se spotřeby nebo použití konkrétního výrobku, kde následkem je vážné riziko nebo ohrožení veřejného zdraví, byly vyřešeny spravedlivě a neprodleně, bez zbytečných nákladů a zatěžování spotřebitele.

     

52. Pokud jde o odstavec 5 podniky by se měly řídit Směrnicemi OECD o  ochraně soukromí, které jsou vodítkem pro ochranu osobních dat.

Komentář k vědě a technologii

 

53. V globalizované ekonomice založené na znalostech, kde na národních hranicích záleží stále méně, což se týká i malých a na  domácí trh orientovaných podniků, je pro zlepšení výkonu firem podstatné, zda mají přístup k technologiím a know-how a jak jich mohou využít. V  souvislosti s trvale udržitelným rozvojem je otázka přístupu k technologiím také důležitá pro realizaci technologického pokroku v celé ekonomice, včetně růstu produktivity a tvorby pracovních míst. Nadnárodní společnosti jsou hlavní cestou, kterou probíhají přeshraniční transfery technologií. Přispívají k růstu národní inovativní kapacity hostitelských zemí prostřednictvím vytváření a rozšiřováním nových technologií a dokonce umožňují domácím podnikům a  institucím tyto technologie využívat. Výzkumné a vývojové činnosti nadnárodních společností mohou pomáhat zvýšit ekonomický a sociální pokrok v hostitelských zemích, zvláště když jsou dobře napojeny na národní systém inovací. Stejně tak rozvoj dynamických inovativních systémů v hostitelských zemích rozšiřuje obchodní příležitosti pro nadnárodních společností.

     

54. Cílem této kapitoly je tedy podpořit, v rámci ekonomických možností, konkurenčních hledisek a dalších úvah, rozšiřování plodů výzkumu a vývoje nadnárodních společností v rámci jejich činnosti v zemích, kde působí a  přispět tak k inovační kapacitě hostitelských zemí. V tomto ohledu může podpora rozšiřování technologií znamenat například komercializaci výrobků, do nichž jsou nové technologie promítnuty, udílení licencí na inovaci procesu, najímání a školení pracovníků vědy a výzkumu a zakládání středisek spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje. Při prodeji nebo udílení licence na  technologie by měly být sjednané rozumné podmínky a nadnárodní společnosti by navíc měly mít na  zřeteli dlouhodobý účinek na rozvoj, životní prostředí a na další aspekty vlivu technologií na domácí i hostitelskou zemi. V rámci své činnosti by nadnárodní společnosti měly budovat a zlepšovat inovační kapacity svých mezinárodních poboček a smluvních partnerů. Navíc mohou nadnárodní společnosti přihlížet ke  kapacitě a důležitosti místní vědecké a technologické infrastruktury, jak fyzické, tak institucionální. V tomto ohledu mohou nadnárodní společnosti užitečně přispět k  úsilí národních vlád o vytváření politického rámce umožňujícího rozvoj dynamických inovačních systémů.

Komentář k hospodářské soutěži

 

 

55. Tyto Směrnice sledují cíl zdůraznit důležitost soutěžních zákonů a politik pro účinné působení domácích i mezinárodních trhů. Zdůrazňují důležitost dodržování těchto zákonů a politik domácími i  nadnárodními podniky. Chtějí také zajistit, aby si všechny podniky byly vědomy vývoje týkajícího se počtu, rozsahu a závaznosti soutěžních předpisů a zdůrazňují důležitost spolupráce státních orgánů odpovědných za hospodářskou soutěž. Termín "soutěžní zákon" se zde používá k definici předpisů, včetně "protitrastových" a  "protimonopolních" předpisů, které zakazují kolektivní nebo jednostranné akce směřující (a) k zneužití tržní síly a dominantního postavení na trhu, (b) k získání tržní síly nebo dominantního postavení na trhu jinými prostředky než účinným výkonem, nebo (c) k uzavírání dohod narušujících hospodářskou soutěž.

     

56. Obecně soutěžní zákony a politiky týkající se konkurence zakazují (a) tzv. tvrdé kartely hlavních firem; (b) jiné dohody, které se považují za protisoutěžní; (c) chování, které využívá nebo rozšiřuje dominantní postavení nebo tržní sílu; a (d) fúze a akvizice narušující hospodářskou soutěž. Podle Doporučení Rady OECD z roku 1998 o účinném postupu proti tvrdým kartelům hlavních firem ('hard core cartels') [C(98)35 (Final)], dohody narušující hospodářskou soutěž zmíněné pod bodem (a) představují tvrdé kartely, ale Doporučení přejímá rozdíly mezi právními předpisy členských států, včetně rozdílů v zákonných výjimkách a v ustanoveních dovolujících takové výjimky nebo povolení pro činnosti, které by jinak byly zakázány. Tyto Směrnice by neměly být vykládány způsobem, který by naznačoval, že by podniky neměly využívat takových výjimek nebo ustanovení. Kategorie pod body (b) a (c) jsou obecnější, protože účinky jiných typů dohod a jednostranného chování nejsou tak jednoznačné a neexistuje úplný konsensus o tom, co je třeba považovat za protisoutěžní chování.

     

57. Cílem soutěžní politiky je přispět k obecnému sociálnímu blahu a  hospodářskému růstu vytvářením a zachováváním tržních podmínek, ve kterých povahu, kvalitu a cenu zboží a služeb určují tržní síly, s výjimkou takových aspektů, kde zákonodárce považuje za nutné dosáhnout jiné cíle. Takovéto konkurenční prostředí přináší užitek spotřebitelům i ekonomice jako celku a  odměňuje podniky, které účinně reagují na poptávku spotřebitelů. Podniky by měly přispět svými informacemi a radami v případech, kdy vlády zvažují přijetí zákonů a politik, které by mohly snížit jejich výkonnost nebo jinak ovlivnit hospodářskou soutěž na trzích.

     

58. Podniky by si měly být vědomy skutečnosti, že soutěžní zákony jsou přijímány ve stále více zemích a že tyto zákony stále častěji zakazují protisoutěžní aktivity, k nimž sice dochází v zahraničí, ale které mají škodlivý vliv na domácí spotřebitele. Navíc růst obchodu se zahraničím a růst investic přináší zvýšenou pravděpodobnost, že protisoutěžní chování, k němuž dochází v rámci platnosti jedněch právních předpisů, bude mít škodlivé účinky v rámci platnosti jiných právních předpisů. V důsledku toho protisoutěžní jednostranné nebo společné chování, které je nebo může být legální tam kde k němu dochází, bude pravděpodobně stále více nelegální v  rámci platnosti jiných právních předpisů. Podniky by tedy měly mít na  zřeteli jak právní předpisy země, kde působí, tak právní předpisy zemí, v  nichž se pravděpodobně projeví účinky jejich chování.

     

59. Nakonec by podniky měly pochopit, že státní orgány odpovědné za hospodářskou soutěž stále prohlubují svou spolupráci při vyšetřování protisoutěžních činností a při postupu proti nim. Viz obecně: Doporučení Rady o spolupráci členských zemí v otázkách protisoutěžních praktik postihujících mezinárodní obchod, [C(95)130/Final]; Jak dosáhnout vyšší účinnosti mezinárodních trhů pomocí principu "pozitivního uznání partnera" - "positive comity" při vynucování soutěžních zákonů, při vynucování protisoutěžních zákonů, Zpráva výboru OECD pro  soutěžní právo a politiku, [DAFFE/CLP(99)19]. Když státní orgány odpovědné za hospodářskou soutěž podléhající různým právním předpisům zkoumají stejný případ chování, vstřícný přístup podniků k usnadnění spolupráce mezi orgány podpoří důsledné a zdravé rozhodování a umožní také vládám i podnikům snížit nutné náklady.

Komentář k daňovému systému

 

60. Z občanské sounáležitosti podniků v oblasti zdanění vyplývá, že podniky by měly dodržovat daňové zákony a předpisy ve všech zemích kde působí, měly by spolupracovat s příslušnými orgány a dávat jim k  dispozici určitý druh informací. Tento závazek k poskytování informací není však bez omezení. Směrnice poukazují zejména na vazbu mezi informacemi, které je třeba poskytnout, a relevancí těchto informací k vynucování platných daňových zákonů. Tím se uznává potřeba vyvážit břemeno ukládané firmám při plnění platných daňových zákonů a potřebu daňových orgánů opatřit si úplné, včasné a přesné informace, které jim umožní provádět příslušné daňové zákony.

     

61. Člen seskupení nadnárodních společností v jedné zemi může mít rozsáhlé ekonomické vztahy s  členy stejného seskupení nadnárodních společností v jiných zemích. Takové vztahy mohou mít účinek na daňové povinnosti každé ze zúčastněných stran. V důsledku toho mohou daňové orgány potřebovat informace z oblastí mimo svou pravomoc, které jim umožní vyhodnotit tyto vztahy a stanovit daňovou povinnost pro člena seskupení nadnárodních společností v rámci své pravomoci. I zde jsou informace, které je třeba poskytnout, omezeny na to, co je důležité pro navržené posouzení těchto ekonomických vztahů pro účely stanovení správné daňové povinnosti pro člena seskupení nadnárodních společností. Nadnárodní společnosti by měly při poskytování těchto informací spolupracovat.

     

62. Stanovení vnitropodnikových cen je dalším důležitým problémem pro  příslušnost firem k obchodní komunitě a pro problematiku daní. Dramatický nárůst globálního obchodu a zahraničních přímých investic (a důležitá role, kterou v tomto obchodu a investicích hrají nadnárodních společnosti) vedl k tomu, že stanovení cen při transferu zboží se stává významným určujícím činitelem při stanovení daňové povinnosti členů seskupení nadnárodních společností. Uznává se, že rozhodnout zda stanovení vnitropodnikových cen respektuje zásadu nezávislých tržních standardů (the arm's length standard) je často obtížné jak pro nadnárodních společností, tak pro daňovou správu.

     

63. Výbor pro fiskální otázky OECD (CFA) v současné době pracuje na  přípravě doporučení, která mají zajistit, že stanovení vnitropodnikových cen bude odrážet zásadu nezávislých tržních cen. Práce výboru vyústila v roce 1995 v  publikaci Směrnice OECD pro  účtování vnitropodnikových cen pro nadnárodní společnosti a daňové správy (OECD Transfer Pricing Guidelines), které byly součástí Doporučení Rady OECD o stanovení vnitropodnikových cen mezi přidruženými podniky (členové seskupení nadnárodních společností normálně spadají do definice přidružených podniků).

     

64. Směrnice OECD pro stanovení vnitropodnikových cen se zaměřují na aplikaci principu nezávislých tržních cen při vyhodnocování vnitropodnikových cen pro  přidružené podniky. Účelem Směrnic pro účtování vnitropodnikových cen pro nadnárodní společnosti a daňové správy je pomoci daňovým orgánům (orgánům zemí OECD i orgánům nečlenských zemí) a nadnárodním společnostem poukazem na vzájemně uspokojivá řešení případů vnitropodnikových cen, a tím minimalizovat konflikty mezi daňovými správami a mezi daňovými správami a nadnárodními společnostmi a předcházet nákladným soudním sporům. Nadnárodní společnosti se vybízejí k postupu podle těchto Směrnic OECD o stanovení vnitropodnikových cen v jejich novelizovaném a doplněném znění, čímž zajistí, že jejich vnitropodnikové ceny budou odrážet zásadu nezávislých tržních cen.

 

 

1. Rozhodnutí Rady představuje pro země, které přistoupily k Deklaraci, závazek podpory doporučení obsažených ve znění Směrnic. Procedurální pokyny jak pro NKM, tak pro CIME jsou připojeny k rozhodnutí Rady.

    

2. Rozhodnutí Rady stanoví ve vztahu k NKM klíčové povinnosti zemí, které se připojily, týkající se Směrnic, přičemž jsou tyto povinnosti shrnuty takto:
   
   • vytvoření NKM (které se uskuteční s patřičným ohledem na procedurální pokyny připojené k rozhodnutí) a informování zainteresovaných stran o dostupných možnostech v souvislosti se Směrnicemi;
   • NKM v různých zemích spolu podle potřeby spolupracují;
   • NKM se každoročně setkají a podají zprávu CIME.

 

3. Rozhodnutí Rady rovněž stanoví povinnosti CIME ve vztahu ke Směrnicím, které zahrnují:
   
   • organizování výměn názorů v záležitostech vztahujících se ke Směrnicím;
   • vydávání objasnění podle potřeby;
   • uskutečňování výměn názorů na činnost NKM;
   • podávání zpráv týkajících se Směrnic Radě OECD.

 

4. CIME je orgánem OECD odpovědným za dozor nad správným působením Směrnic. Tato odpovědnost není aplikovatelná pouze ve vztahu ke Směrnicím, ale ve vztahu ke všem prvkům Deklarace (nástroj pro národní zacházení a nástroje pro pobídky a překážky mezinárodních investic a sporné požadavky). V Deklaraci se CIME snaží zajistit to, aby každý prvek byl respektován a pochopen a aby se všechny prvky navzájem doplňovaly a působily ve vzájemném souladu.

    

5. Vzhledem k tomu, že Směrnice se čím dál více týkají zemí mimo OECD, umožňuje rozhodnutí Rady konzultace k záležitostem zahrnutým Směrnicemi se zeměmi, které nepřistoupily k Deklaraci. Toto ustanovení umožňuje CIME organizovat pravidelná setkání se skupinami zemí, které jeví zájem o otázky vyplývající ze Směrnic, nebo v případě potřeby organizovat kontakty s jednotlivými zeměmi. Tato setkání a kontakty by se mohly týkat zkušeností z celkového působení Směrnic nebo specifických problémů. Další postupy týkající se vzájemných kontaktů CIME a NKM se zeměmi, které nepřistoupily k Deklaraci, jsou stanoveny v procedurálních pokynech připojených k tomuto rozhodnutí.

 

I. Procedurální pokyny pro NKM

 

6. Národní kontaktní místa hrají významnou roli při posilování profilu a účinnosti Směrnic. Zatímco podniky jsou odpovědné za dodržování Směrnic v každodenním chování, vlády mohou přispět ke zvýšení účinnosti implementačních postupů. Za tímto účelem se dohodly, že je legitimní lépe usměrňovat NKM při jejich řízení a činnosti, a to i prostřednictvím výročních setkání a dozoru CIME.

    

7. Mnoho funkcí v procedurálních pokynech rozhodnutí není nových, ale odrážejí zkušenosti a doporučení, k nimž se dospělo během let (např. zpráva o revizi z roku 1984 C/MIN(84)5( Final)). Jasným formulováním implementačních mechanismů Směrnic se jejich očekávané působení stalo transparentnější. Všechny funkce jsou nyní uvedeny ve čtyřech částech procedurálních pokynů, vztahujících se k NKM: instituční uspořádání, informovanost a podpora, implementace ve specifických případech a podávání zpráv.

    

8. Těmto čtyřem částem předchází úvodní odstavec, který stanoví základní účel NKM a hlavní kritéria k prosazení zásady "funkční rovnováhy". Přestože vládám je dána volnost ve způsobu, jakým organizují NKM, měla by NKM fungovat viditelným, dostupným, transparentním a zodpovědným způsobem. Tato kritéria povedou NKM při provádění jejich činnosti a pomohou CIME při diskusích o jednání NKM.

    

   Hlavní kritéria funkční rovnováhy v činnosti NKM

    

   Viditelnost. Vlády, které se připojily, souhlasí v souladu s rozhodnutím se jmenováním národních kontaktních míst a rovněž s informováním podnikatelských kruhů, organizací zaměstnanců a jiných zainteresovaných stran včetně nevládních organizací o možnostech NKM při implementaci Směrnic. Od vlád se očekává, že zveřejní informace o svých kontaktních místech a že se budou aktivně podílet na podpoře Směrnic, což může zahrnovat pořádání seminářů a setkání týkajících se tohoto nástroje. Tyto akce mohou být organizovány ve spolupráci s podnikateli, zaměstnanci, nevládními organizacemi a jinými zainteresovanými stranami, ne však pokaždé nezbytně se všemi těmito skupinami.

    

   Dostupnost. Snadný přístup  NKM je důležitý pro jejich účinné působení. Ten zahrnuje usnadnění přístupu podnikatelům, pracujícím, nevládním organizacím a jiným složkám veřejnosti. V tomto ohledu rovněž může pomoci elektronická komunikace. NKM efektivně a rychle reagují na všechny oprávněné žádosti o informace a zabývají se zvláštními otázkami, vznesenými zainteresovanými stranami.

    

   Transparentnost. Transparentnost je důležitým kritériem, neboť přispívá k profilu odpovědnosti a důvěryhodnosti NKM vůči veřejnosti. Z tohoto důvodu bude většina aktivit NKM transparentních. Pokud však má NKM poskytovat dobré služby, pak při implementaci Směrnic ve specifických případech bude v zájmu jejich účinnosti učinit vhodné kroky k zajištění důvěryhodnosti řízení. Výsledky budou transparentní, pokud zachování důvěryhodnosti není v nejlepším zájmu účinné implementace Směrnic.

    

   Zodpovědnost. Aktivnější role ve vztahu k posílení profilu Směrnic a jejich potenciálu pomoci při řešení složitých problémů mezi podniky a ostatním společenským prostředím, v němž tyto podniky vyvíjejí činnost, rovněž přiblíží činnost NKM veřejnosti. Na národní úrovni mohou mít svou úlohu parlamenty. Výroční zprávy a každoroční setkání NKM poskytnou příležitost k výměně zkušeností a podpoření nejlepších metod ve vztahu k  NKM. CIME rovněž uspořádá výměny názorů za účelem sdílení zkušeností a zhodnocení účinnosti aktivit NKM.

 

Instituční uspořádání

 

9. Složení NKM by mělo být takové, aby představovalo efektivní základ pro řešení široké škály otázek zahrnutých do Směrnic. Jsou možné různé formy organizací (např. zástupci jednoho ministerstva, mezirezortní skupina nebo skupina, která sestává ze zástupců nevládních orgánů). Pro NKM může být prospěšné, vede-li je vyšší státní úředník. Vedení NKM by mělo být takové, aby si udrželo důvěru sociálních partnerů a posílilo veřejný profil Směrnic. Od NKM, bez ohledu na jejich složení, se očekává rozvinutí a udržování vztahů se zástupci podnikatelských kruhů, organizacemi zaměstnanců a jinými zainteresovanými stranami.

 

Informovanost a podpora

 

10. Funkce NKM spojené s informovaností a podporou jsou nezbytně důležité k posílení profilu Směrnic. Tyto funkce rovněž pomáhají zdůraznit "proaktivní" odpovědnost NKM.

     

11. Na NKM se vyžaduje lepší zviditelnění a dostupnost Směrnic pomocí vhodných prostředků, včetně prostředků v národních jazycích. Poskytování on-line informací může být v tomto směru finančně výhodným prostředkem, avšak je třeba podotknout, že není možno zajistit všeobecný přístup k tomuto způsobu předávání informací. OECD poskytne anglickou a francouzskou verzi a existuje podpora internetového připojení ke stránkám Směrnic OECD. NKM rovněž poskytnou podle potřeby perspektivním investorům, směřujícím jak na vnitřní, tak na vnější trh, informace týkající se Směrnic. Samostatné ustanovení rovněž říká, že NKM ve svém úsilí o zvýšení povědomí o Směrnicích spolupracují podle potřeby se širokou škálou organizací a jednotlivců, včetně podnikatelských kruhů, organizací zaměstnanců, jiných nevládních organizací a zainteresované veřejnosti.

     

12. Další základní činností, která se od NKM očekává, je vyřizování oprávněných dotazů.V tomto směru jde hlavně o tři skupiny: i) jiná národní kontaktní místa (podle ustanovení v rozhodnutí); ii) podnikatelské kruhy, organizace zaměstnanců, jiné nevládní organizace a veřejnost; a iii) vlády zemí, které nepřistoupily k Deklaraci.

 

Implementace Směrnic ve specifických případech

 

13. Pokud se vyskytnou při implementaci Směrnic ve specifických případech problémy, očekává se od NKM pomoc při jejich vyřešení. Problém obecně řeší NKM, v jehož zemi problém vyvstal. Mezi zeměmi, které přistoupily k Deklaraci, se o takových problémech nejprve diskutuje na národní úrovni, a je-li to potřebné, pokračuje se v jejich řešení na bilaterální úrovni. Tento oddíl procedurálních pokynů poskytuje NKM vodítko ve způsobu, jak takové situace řešit. NKM mohou rovněž učinit jiné kroky ke zvýšení účinnosti implementace Směrnic.

     

14. Při počátečním hodnocení, zda si vzniklý problém zasluhuje další posouzení, budou NKM potřebovat rozhodnout, zda byl problém předložen v dobré víře a zda se vztahuje k implementaci Směrnic. V této souvislosti vezmou NKM v úvahu:
    
    • totožnost zúčastněné strany a její zájem v uvedené věci;
    • zda je problém skutečný a opodstatněný;
    • relevantnost použitelných právních předpisů a postupů;
    • jak byly nebo jsou podobné problémy řešeny v rámci jiných vnitrostátních nebo mezinárodních řízení;
    • zda by řešení zvláštního problému přispělo k účelům a účinnosti Směrnic.

     

15. Po úvodním zhodnocení se od NKM očekává odpověď straně nebo stranám, které problém přednesly. Pokud NKM rozhodne, že si problém nezasluhuje dalšího posouzení, pak toto své rozhodnutí odůvodní.

     

16. Pokud si přednesené problémy zasluhují další posouzení, NKM dále prodiskutuje problémy se zainteresovanými stranami a ve svém úsilí přispět neformálně k jejich vyřešení nabídne zprostředkování. Pokud je to vhodné, dodrží NKM postupy stanovené v odstavci 2a) až 2d). To může zahrnovat žádost o radu adresovanou na příslušný orgán nebo na zástupce podnikatelských kruhů, organizací zaměstnanců, jiných nevládních organizací a odborníků. Vyřešení problému mohou rovněž pomoci konzultace s NKM v jiných zemích nebo hledání vodítka ohledně problémů vztahujících se k výkladu Směrnic.

     

17. V rámci zpřístupňování možnosti zprostředkování, a pokud je to vhodné v souvislosti se vzniklými problémy, NKM za účelem pomoci při řešení vzniklých problémů nabídnou nebo usnadní přístup ke konsensuálním a nekonfliktním postupům, jako je smír nebo mediace.V souladu s akceptovanými metodami smíru a mediace se tato řízení použijí pouze na základě souhlasu dotčených stran.

     

18. Pokud zúčastněné strany nedosáhnou ve vzniklých sporech dohody, vydá NKM prohlášení a případná doporučení ve smyslu implementace Směrnic. NKM vydá prohlášení, i když se domnívá, že zvláštní doporučení není vyžadováno.

     

19. Transparentnost se při jednání NKM ve vztahu k veřejnosti (viz výše uvedený odst. 8 v kapitole "Hlavní kritéria") považuje za obecnou zásadu. Odstavec C-4 však uznává, že existují specifické případy, kdy je důvěrnost důležitá. NKM učiní vhodné kroky k ochraně citlivých obchodních informací. Stejně tak by v zájmu účinné implementace Směrnic měla být dodržena důvěrnost dalších informací, například totožnost osob účastnících se řízení. Je zřejmé, že řízení obsahují skutečnosti a argumenty, předložené zúčastněnými stranami. Za účelem vybudování důvěry v postupy Směrnic a podpory jejich účinné implementace je však nadále důležité hledat rovnováhu mezi transparentností a důvěrností . Lze tedy říci, že zatímco odst. C-4 obecně naznačuje, že řízení související s implementací jsou za běžných okolností důvěrná, výsledky jsou obvykle transparentní.

     

20. Jak je uvedeno v odst. 2 kapitoly "Pojmy a zásady", podnikům se bez ohledu na to, kde svou činnost vyvíjejí, doporučuje dodržovat Směrnice s ohledem na zvláštní podmínky každé hostitelské země.
    
    • V případě, že problémy související se Směrnicemi vzniknou v zemi, která nepřistoupila k Deklaraci, učiní NKM kroky k objasnění dotyčných problémů. Třebaže nemusí být vždy možné získat přístup ke všem příslušným informacím nebo uskutečnit setkání všech zainteresovaných stran, mohou NKM přesto sledovat informace a vyvíjet jinou činnost za účelem zjišťování skutečností. Příklady takových kroků mohou zahrnovat kontakty s managementem firmy v domovské zemi a podle potřeby se státními úředníky v zemi, která nepřistoupila k Deklaraci.
    • Konflikty s právními předpisy, nařízeními, pravidly a politikou v hostitelské zemi mohou za zvláštních okolností ztížit účinnou implementaci Směrnic ve srovnání se zemí, která přistoupila k Deklaraci. Jak je uvedeno v komentáři ke kapitole "Obecné zásady", ačkoli Směrnice jdou v řadě případů za ustanovení právních norem, neměly by a není ani jejich úmyslem postavit nadnárodní společnosti do situace, ve které čelí konfliktním požadavkům.
    • Zainteresované strany bude třeba informovat o základních omezeních při implementaci Směrnic v zemích, které nepřistoupily k Deklaraci.
    • O problémech týkajících se Směrnic v zemích, které nepřistoupily k Deklaraci, je možno také diskutovat na výročních zasedáních NKM s cílem odborně posoudit řešení problémů vzniklých v těchto zemích.

 

Podávání zpráv

 

21. Podávání zpráv je důležitou povinností NKM, jež pomůže vybudovat soubor znalostí a základní způsobilosti pro zvyšování účinnosti Směrnic. Při podávání zpráv o implementaci Směrnic ve specifických případech musí NKM dodržet transparentnost a důvěrnost, jak je stanoveno v odst. C-4.

 

II. Procedurální pokyny pro CIME

 

22. Procedurální pokyny v rozhodnutí Rady poskytují CIME dodatečné vodítko při realizaci jeho povinností, včetně:
    • vykonávání jeho povinností účinným a rychlým způsobem;
    • posuzování žádostí NKM o pomoc;
    • pořádání výměn názorů o činnosti NKM;
    • poskytnutí možnosti požádat o radu odborníky.

     

23. Nezávazná povaha Směrnic zabraňuje CIME jednat jako soudní nebo kvazi soudní orgán. Nálezy a prohlášení NKM by rovněž neměly být (na rozdíl od interpretace Směrnic) zpochybňovány odkazem k CIME. V samotném rozhodnutí bylo zachováno ustanovení, že CIME nebude přijímat závěry týkající se jednání jednotlivých podniků.

     

24. CIME posoudí žádosti NKM o pomoc včetně případů, kdy vzniknou pochybnosti o výkladu Směrnic ve specifických případech. Tento odstavec odráží odstavec C-2c) procedurálních pokynů v rozhodnutí Rady, vztahující se k  NKM, kde jsou NKM vyzývány požádat o pomoc CIME, jestliže mají za těchto okolností pochybnosti o výkladu Směrnic.

     

25. Smyslem diskuse o činnosti NKM není určit, aby CIME prováděl výroční revizi činnosti jednotlivých NKM, i když CIME podle potřeby doporučí zlepšení jejich působení včetně působení ve vztahu k účinné implementaci Směrnic.

     

26. Do kompetence CIME rovněž spadá posouzení opodstatněného podání země, která přistoupila k Deklaraci, nebo poradního orgánu, v níž se uvádí, že NKM neplnil své procedurální povinnosti při implementaci Směrnic ve specifických případech. Tímto jsou doplněna ustanovení v oddílu Procedurální pokyny, vztahující se k podávání zpráv NKM o jejich činnosti.

     

27. Za účelem zajištění toho, aby se výklad Směrnic v různých zemích nelišil, zůstává hlavní povinností CIME objasňování významu Směrnic na multilaterální úrovni. Rovněž se posoudí opodstatněné podání země, která přistoupila k Deklaraci, nebo poradního orgánu, týkající se otázky, zda je výklad Směrnic ze strany NKM v souladu s interpretací CIME. Potřeba tohoto posouzení nemusí být častá, ale může sloužit jako prostředek k zajištění jednotného výkladu Směrnic.

     

28. Výbor může projevit přání vyzvat odborníky, aby se věnovali obecnějším otázkám (např. práce dětí, lidská práva) nebo individuálním problémům a podali o nich zprávy nebo se vyjádřili ke zvýšení účinnosti procedur. Za tímto účelem CIME může vyzvat odborníky v rámci OECD, mezinárodní organizace, poradní orgány, nevládní organizace, vědce a jiné. Uvedené skupiny se ovšem nestanou týmem pro řešení individuálních problémů.

 

---